Star Wars: Síla se probouzí

Sága, která se minimálně v Americe dotkla nesmrtelnosti, si mě sérií startující léta páně 1977 získala, další trojicí pokračování z léta páně 1999 zklamala. A další díly to podle všeho nezmění. Velký postmoderní filmař George Lucas ovlivněný asijskou kulturou i třeba westernem v předaleké galaxii kouzlil, ale kouzlo to mělo právě na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Dnes to na mě všechno působí jako vyprázdněné vesmírné cosi, jež si mě nedokázalo získat. Bezbarví jsou naši hrdinové (herecky ale někteří naštěstí toporní nejsou – ano, třeba Daisy Ridley), vizuálně je to samozřejmě ohromující (všichni ti galaktičtí tvorové, úchvatné lokace a stavby jsou pochopitelně na jedničku), ale dějově takové rozvleklé, jen sypající další a další atrakce, navrch chybí nějaká opravdu dechberoucí scéna. Silné fanouškovské emoce mě nestrhnou, fanfáry Johna Williamse naopak spolehlivě fungují. Ale berte to tak, že mě tohle blbnutí s meči nikdy moc nebralo. Stejně jako třeba nová Hobití trilogie nebo Abramsův Star Trek. (11.04.2016)

„Chewie…we´re home.“ Technická stránka (byť je to vzhledem k tvůrčímu týmu a producentskému zázemí očekávanou samozřejmostí). Hra na nostalgickou strunu a každým obrazem prostupující respekt ke kultovní sérii. Midi-chloriany naplněná Daisy Ridley. Chybějící nutkání poslat C-3PO do křemíkového nebe (asi to bylo tou červenou rukou). To byl výčet kladů a teď k temné straně Abramsova brnkání na Lucasovu kosmickou mandolínu. V čitelném a přitom nepříliš logickém dějovém prostoru nefungují emoční páky, které by Star Wars doposud nepolíbené panny přivedly k zájmu o původní kusy. Pokud temná strana síly zafunguje jen na pár sekund, kdy se na plátně objeví jistý artefakt s průvodním hudebním podkresem, něco je ve far, far away galaxii špatně. A tímto se dostáváme k hlavnímu problému. Nevýraznému Nesithovi, který vypadal, že princezna Leia kdysi navštívila Show Jana Krause a po natáčení podlehla na červeném gauči moderátorovu šarmu. Kdyby Han Solo dostal více času, mohl si udělat otcovské testy.. Abramsova snaha o moderní most ke kořenům je chvályhodná, ale podobně jako mostům na First Order´s Starkiller Base tomu chybí zábradlí, kterého by se dalo pevně chytnout. Síla dál spí.. (15.11.2017)

S VenDulin85 jsme se v kině shodly, že větší ucho, než byl hlavní představitel Kylo Rena, snad už vybrat nemohli. Neseděl mi tam. Tu masku si neměl vůbec sundávat ... člověk tak lehce pozbyl nabytou představu o superzlém temném rytíři. To bylo zhruba vše, co bych filmu vytkla. Dále už převažují klady. Poklona nejen režisérovi, ale také skladateli Johnu Williamsovi za složený soundtrack. Je fajn vnímat tak skvělou hudební linku spolu s příběhem, kde velice příjemným dojmem převažovala poctivá filmařina nad počítačovými zrůdnostmi. Jsem nadšená z té přirozenosti. Napětí a perfektní akční scény střídal humor, kdy se rozesmálo celé kino. Do něj jsem šla trochu nesvá a vycházela jsem okouzlená. Dokonalý návrat do hvězdného dobrodružství. (20.12.2015)

Tenhle díl jsem si užila zřejmě nejvíce ze všech. Hezky navazuje na ty starší, jen má lepší dialogy a efekty (tady se není čemu divit). Vše je samozřejmě naprosto průhledné, ale zřejmě jsem fanoušek Star Wars, tak mi to nevadilo, naopak jsem si to užívala a vyloženě to vyžadovala. Z kina jsem odcházela spokojená. (20.12.2015)

Epizoda VII může být ráda za návrat starých známých, protože nováčci se moc nechytají. Herci ve Star Wars nikdy nesbírali ocenění, takže nadměrná kritika výkonů ani není na místě, ale nové charaktery v čele s rádoby Vaderem se pod kůži nedostanou. Zabití největšího frajera celé galaxie je pak úletem dekády. (17.10.2022)