svist10

Úvodní Beverly Hills je jako rána pěstí mezi oči, obzvlášť, pokud jste četli předlohu. Postavy jsou do jedné na pěst, výprava jak z televizního seriálu. Někde v průběhu vám ale dojde, že prakticky nic z toho není myšleno vážně a režisér, potažmo scénárista si z vás jenom střílí. Popravdě, postavy budou na pěst až do konce, s čestnou výjimkou Zandera; ten je rovnou na odstřel. Pokud se ale zamyslíte nad jejich realitou, státním zřízením, nebo politickou situací, pochopíte, že filmová pěchota útočí na totéž, co Heinleinova kniha. Činí to ale podstatně atraktivnějším způsobem (přiznávám, knihu jsem dočetl až na podruhé). Troufnu si říct, že být přesně podle předlohy, nebude film stravitelný. Takže tu místo suché kritiky fašismu, despocie a militarismu máme Beverly hills, říznuté jednou z nejnekompromisnějších válečných akcí, jaké kdy byly natočeny. A to včetně těžko uvěřitelné scény s bičováním, která by kdekoli jinde byla pro smích. Pokud jde o technickou stránku, spousta filmů i po sedmnácti letech tajně (a mnohé marně) sní o tom, aby vypadaly aspoň jako Hvězdná pěchota. Dalším (obřím) plusem je hudba. Poledouris stvořil další mistrovské dílo. Vždyť například Klendathu drop je boží. Ano, přehlédnout zjevné nedostatky (herci) je těžké, ale Hvězdná pěchota se vám za to bohatě odmění štědrou dávkou akce a také myšlenkovým podhoubím.

Původně se vpravo nahoře skvěly pouze čtyři hvězdy. Přestože je z Jacksonových LotRů jasně nejslabší, mimo kontext trilogie se stále jedná o hutné a těžkotonážně epické dílo. Zrovna jsem v jednom dni dokoukal celou nálož dvanácti hodin prodloužených verzí (i když celou hodinu z toho zaberou titulky), a kdybych měl vybrat něco, co je tam navíc, těžko bych se rozhodoval. Návrat je nejslabší mimo jiné proto, že trpí syndromem závěru trilogie. Příliš mnoho linií se musí svázat, příliš mnoho osudů uzavřít. Takže děj bobtná a z toho plyne také to únavné, několikanásobné finále (bitvy na Pellenorských polích a Černé brány Mordoru a utopení Jednoho prstenu). Polil mě studený pot, když Frodo se Samem dorazili k Orodruině, a podle stopáže chyběla ke konci snímku ještě celá hodina. Tentokrát nebudu podrobněji rozebírat děj, snad jen pár poznámek. Gandalf je mnohem chladnokrevnější parchant, než by se mohlo zdát. Sice se snaží ve Společenstvu na začátku Morie vštípit do hlavy kousek morálky, ale oprostěno od veškerého balastu a vznešených řečí, celá linie s milosrdenstvím ke Glumovi vlastně stála na tom, zabít ho ne ve chvíli, kdy ho dostanete do rukou, ale ve chvíli, kdy se to bude nejvíc hodit (a hned nám taky svitne, odkud brala Rowlingová inspiraci k předposlednímu viteálu). Další věc: Při čtení knih jsem asi stejně jako spousta dalších lidí, podlehl dojmu, že hlavní postavou je Frodo Pytlík. Není. Ve filmu je jasně zřetelné, že hlavní postavou je ve skutečnosti Sam. Sam je ve skutečnosti hlavní (a jedinou) oporou Frodovu trpitelství. Povzbuzuje ho, dodává mu odvahu a pomocnou ruku, je-li potřeba. Mimo Elessara je Sam jediným hobitem, který ve filmu založí rodinu. Frodovi zůstane jen smutek v srdci a nikdy nezhojené zranění z Větrova. Díky bohům, že ve filmu není Vymetení kraje. Už v knize to byl povážlivý hazard s finálem, co teprve ve filmu? Na politický rozbor si netroufám, snad jen vidím to, co je zřejmé: zlo na východě a jako odměna/poslední útočiště zámořský rezort. Může to být ještě zřetelnější?? K technické stránce: Shoreova hudba perfektně dotváří atmosféru, nicméně jsem se pořád nesmířil s oscarem za píseň, když May it be je o parník lepší. Triky pravda lehce zestárly, s jednou výjimkou. Odula je pořád boží.

Dvě věže se dělí na dvě výrazně odlišné poloviny. První, spíše dobrodružná než akční, se striktně soustředí na budování mytologie. Akce běží až v kdovíkolikátém plánu. Krásně je to vidět například na vybití skurutů Éomerovým komandem. Pečlivě se vždy střihne od boje pryč. Přesto nuda nehrozí. Saruman v Železném pasu buduje mocnou armádu, využívá lstí, Frodo postupuje dál k Orodruině, Aragornova trojice vstupuje do Jízdmarky, kde nachází panství rozvrácené Grímou Červivcem, a v neposlední řadě několikanásobné Gandalf ex machina. Mohl bych jako jiní pyskovat na změny oproti předloze, ale nebudu, protože ani k jediné nemám námitku. Arwen s Aragornem? Být to podle knihy, viděli jsme je v prvním díle, ve druhém nic, a najednou by se objevila v epilogu, když během, abych nekecal, minulých sedmi hodin se ani neobjevila? Elfí ostřelovači? Další příprava na Návrat krále. Je jich víc, ale scénu s vrrky jsem si úmyslně nechal jako poslední. Řinčení mečů přichází přesně v momentě, kdy už ta spousta rozhovorů upadá do monotónnosti a láme Dvě věže do druhé, podstatně akčnější poloviny. To máme Osgiliath, poslední pochod Entů a Bitvu o Helmův žleb. Píšu ji s velkým B, protože se nerozpakuji říct, že je to subjektivně bezpochyby nejlepší velkofilmová fantasy bitva filmové historie. Nevadí mi surfing (protože, kdyby Legolas neměl nějakou parádičku, byl by jen další elfí princátko s lukem), a nevadí mi ani odstřihy z boje na Entí radu. Jinak to prostě natočit nešlo. Po dvou hodinách by Enti (navíc, s jejich způsobem mluvení) byli posledním hřebíkem do rakve pozornosti. Díky provázání s bitvou to perfektně funguje. Jinak je všechno při starém. Co sedělo u společenstva, platí i u Dvou věží. Atmosféra je stále parádní, přestože ubylo regulérně děsivých scén (aby je Peter ohulil v Návratu krále), pravda, triky mírně zastaraly, ale díky velkému použití miniatur a jiných praktických efektů to netahá za oči. Dvě věže byly svého času prvním LotRem, kterého jsem viděl v kině. Postupně jsem viděl v kině všechny (počkal jsem si na kino akci, kdy dávali všechny tři díly za sebou, tenkrát mě díky těm prokletým sedačkám pekelně bolelo místo, kde záda ztrácejí své dobré jméno), ale pořád mám dvojku nejraději. Jo, a málem bych zapomněl: Glum měl dostat oscara. MPAA jsou taky divní patroni. Je tu ještě větší masakr, nespočet uťatých končetin a hlav, dokonce spálená hromada mrtvol, ale pohoda, pořád máme PG-13

Čas tenhle film prověřil. A, zejména vzhledem k dětinskému a nastavovanému Hobitovi, je to dokonalý a s citem zfilmovaný majstrštyk. Ve Společenstvu sedí všechno. A s každým dalším shlédnutím, jak si uvědomujete, co se bude dít dál, je čím dál lepší. Jackson se s tím nepáře. Už od začátku do vás napere impozantní bitvu. Scénu, kterou by sneslo libovolné finále, vloží do titulkové sekvence. Pak přijde lehké zklidnění. Píšu zklidnění, ale ohněstrůjný nálet draka má větší atmosféru, než první Hobit. A to jsme v první půlhodině. Pak Peter sešlápne pedál, a hodinu nezastaví. Rádobrazský přívoz (což byla nervydrásající scéna i v knížce), Skákající poník, nebo Amon Sûl, to jsou scény, kdy si člověk říká, jak sakra ukecali MPAA k PG-13 (vždyť mimo jasného násilí se tam kouří a bezuzdně konzumuje alkohol, z čehož MPAA v jiných případech málem chytá plamenem). Jackson ukazuje hororovou průpravu a se smíchem vystrkuje prostředníček všem podobným pokusům o fantasy (bohužel spolu se svými dalšími postprstenovými filmy). Arwen s Devítkou v zádech končí první část. Roklinka je jen krátký oddech a představení nových postav. Ani tady není důvod k hejtu. Elfí princátko je sice na hraně, ale nikdy ji nepřekročí, Gimli je dokonalý a jeho souboj s Legolasem jsou jediné světlé momentky z jinak čím dál temnějšího děje pozdějších dílů, a přiznám se, u příjezdu Boromira jsem se lehce pousmál, a hlavou mi prolétlo: "chodící spoiler". Společenstvo se vydává na cestu po skoro dvou hodinách, a to jsme sotva v polovině! Fantastický ponor do Morie s libovým předčítáním o posledním odporu trpaslíků předchází pokus o přechod přes Caradhras. Kraťoučký, ale stejně bych se ho nechtěl zúčastnit. Následuje první ztráta. Po celou dobu nepolevuje Jackson ze svého citu pro vizuálno a atmosféru. Dokonce i ze scény se zrcadlem dokáže vykřesat napětí a poměrně nepříjemný pocit ze zlé Galadriel. Ke všemu je ale protiváha, zde k tomu slouží skoro až roztomilá scéna předávání darů. Gimliho stydlivost je vážně cute. Skoro až trademarkové kamerové oblety (vsadím se, že vím proč Argonath mají zdviženou LEVICI) kolem družiny jednak vytvářejí zdání, že je Společenstvo samo o sobě dvakrát dražší než oficiálních 93 milionů, ale pracují s prostorem na úrovni, která by slušela kterémukoli 3D filmu. Obřím plusem je i to, že kde to šlo, použily se praktické triky a masky. Rozpad Společenstva je citlivým zakončením první části, Pipin se Smíškem zajati, s Chodcem, Legolasem a Gimlim v patách a Frodo se Samem míří do temnoty. O světelné roky lepší zakončení než cliffhanger druhého Hobita (ano, vážně mě TAK vytočil). Ještě bych rád dodal, že celá tahle řeč byla o prodloužené verzi. Ano, mohl bych pyskovat, že tam chybí Temný hvozd, Mohylové vrchy a vůbec celý Tom Bombadil a celá spousta dalších scén. Ale takhle jsem dostal těžkotonážní high-fantasy s parádní výpravou a celou výtvarnou stránkou, exkluzivními herci (i když Christopher Lee mohl být, jako dlouholetý šermíř, využit lépe), a herci, kteří to skoro až divadelní deklamování mimo akční scény ustáli se ctí. A bez infantilních padacích fórků a pos***ých kouzelníků (ještě jednou tfuj, Hobite).

V mnoha ohledech lepší než první Ultimate. Postavy už jsou známé, takže odpadá představování (které bylo odfláklé i v prvním díle), a celá epizoda vypráví celistvý příběh útoku na Hellsing. Dějově to působí daleko uhlazeněji, v předchozím trčela epizodnost mnohem více. Byť mne stále ještě vytáčí slečna Sir Hellsing (i podle anglických titulků), spousta změn je k lepšímu. Z Alukarda je ještě větší borec, třebaže úvodní zbraňový fetiš je trochu podivný. Některé údaje k Šakalovi moc nesedí. Vždyť váhu má podle údaje přímo v epizodě šestnáct kilogramů, ale např. těžká protimateriálová puška M82 Barrett ráže 12,7 mm váží "pouze" 12,5 kg. Oproti tomu, když zahřmí Halconnen, okamžitě si zjedná respekt bez zbytečných řečí. I z Waltera mám mnohem lepší pocit. Oproti tomu mě čím dál víc vytáčí Victoria. Humor, který produkuje, je otravný a zbytečný. Příjemným bonusem je flashback z Alukardovi minulosti, zvlášť, když v seriálu se zjevil jakoby odnikud. Souboj s Lukem Valentinem je výtečný a Jan je oproti seriálu snad ještě větší magor (taky jsem nevěřil, že to ještě jde). Takže, Ubrat humory a bude to za plný počet.

O level výš, než původní seriál. Bohudík zmizel subjektivně nepříjemný hudební styl, lehce se vyhladila kresba, ale naštěstí Alukard je pořád stejný ultrakruťák, jako původně. Ultimate řádně nakopla dynamiku akčních scén, ale o level stoupla i krvavost. Jen je mi záhadou, proč přidávali humor někam, kde vůbec nechyběl. Ano, Victorie. Dále je mi záhadou, proč je z ředitelky Hellsingu, lady Integry Wingates Hellsing, SIR Integra Fairburn Wingate Hellsing. Stejně tak nemám potvrzeno, ale myslím, že kdybych neviděl nejdřív třinácti dílnou sérii, měl bych díky tempu v příběhu slušný bordel, některé scény vyloženě chyběly. Ale to jsou jenom mušince na řádně uleželé mrtvole. Těším se na další díly.

Ano, mohl bych zde sepsat sáhodlouhý komentář o tom, proč si SAO zaslouží plný počet, ale... Jenom krátce. Rychlý úvod, bez zbytečných řečí jsme vrženi rovnou do děje. Sledujeme, jak si sympatické (!) a charismatické (!!) postavy postupně prosekávají cestu labyrintem do nejvyššího levelu. Během toho se uděje krásná animace, zajímavé akční scény, ba i ta romantika se najde. I ten zvrat v polovině není tak mimo mísu, jak by se mohlo zdát. Přestože se to podle námětu může zdát jako skoro až dětský seriál, řeší se i vážná témata, jako smrt, zrada, rodičovství... Pokud navíc hrajete jakékoli MMORPG, setkáte se s několika milými detaily, které neční zbytečně na odiv (jako u žánrově spřízněného Log Horizonu). Málokdy jsem u závěru animáku cítil takové zadostiučinění, jako u SAO.

Napoprvé jsem to nevydržel dál, než do čtvrtého dílu. Vadilo mi na něm víc věcí. Např. celková stylizace, netradiční hudební podkres (který mě opravdu neskutečně iritoval, hlavně u akčních scén), tempo scén... Chvíli trvalo odhodlávání, ale pak jsem Hellsinga sjel za dva dny. Všechno si tak nějak sedlo. Na stylizaci jsem si zvykl, hudbu ignoroval a tempo se srovnalo. Postavy postupně začaly dávat smysl (hodně tomu pomohl devátý díl, celkově zdaleka nejasmosféričtější). Oproti tomu přestřelené finále, které se vytasilo s overpowered antagonistou Inkognitem, aby ho zabil ještě přeposilovanější Alukard, vlastně nic nevyřešilo, druhá sezóna byla smazána během kraťoučkého dovětku. Alukard, jeden z největších anime kruťáků, vlastně během seriálu nepotká nebezpečnějšího soupeře, všechno vyřeší postupné odemykání schopností. Poslední tři díly působí strašně uspěchaně (nejvíc utrpěla Helena, za ní je znát mnohem rozsáhlejší příběhové pozadí, pro mne pohříchu zajímavější než Victoria Ceras). Suma sumárum, potenciál byl obrovský, ale nepodařilo se ho zcela naplnit, strašně moc bych chtěl dát víc, ale nedokážu si sám před sebou obhájit víc, než tři hvězdičky. Doufejme, že Ultimate OVA dopadne lépe. BTW, 9. epizoda vypráví o zlu na hradě. Jednou z postav je i jistý Paul Wilson. Jistý F. Paul Wilson napsal na počátku osmdesátých let hororový román o partě nacistů, kteří se usídlili na transylvánském hradě, kde sídlí zlo v podobě upíra. Náhoda?

Další Arnieho pokus o komedii, naštěstí docela vyvedený. Nemůžu popřít, že příběh je regulérně podivný, nicméně zástup cameo roliček (a to i takových, u kterých bych řekl, že se v jednom filmu v životě nemůžou sejít), halda vtipných one-linerů, a snad všechna možná klišé akčních filmů. A suverénně nejlepší Hamlet ever!

Fajnová písnička, parádní videoklip.