svist10

Říkejte si třeba cosi o komunistické agitce, tohle je naše pohádkové zlato. Vůbec nevadí, že je to budovatelské, vůbec nevadí, že je to černobílé. Mrazík mě neustálým opakováním omrzel, Z pekla štěstí jsem viděl jednou, Princeznu ze mlejna nevyhledávám, na Tři oříšky pro Popelku mám regulérní alergii. Ale na Proud princess (ano, jako většina českých filmů, i Pyšná princezna je v angličtině bizarní) si každé vánoce čas najdu. A pomalu obracím na víru i lidi ve svém okolí.

Tak přece jen byl ten Harry Potter k něčemu dobrý. Na tomhle místě bych rád z hloubi srdce poděkoval Guillermu del Torovi. Loňská letní sezóna měla Cloud atlas. Letos tu máme třetího Iron mana, Světoválku Z, druhý Star Trek, Muže z oceli... Všechno nákladné a kvalitní blockbustery, z nichž každý další je lepší než předchozí. Ale vrchol dorazil až 11. 7. Pacific rim si otevřeně bere inspiraci v japonských kaiju filmech, dokonce do té míry, že po nich pojmenoval záporáky. Ano, příběh je klišé na klišé (v podstatě celá ústřední trojice má nějaké trauma - Beckett přišel o bratra, Pentacost vlivem prvních nedokonalých Jaegerů dostal rakovinu, Mako přišla o rodinu, vlády dělají problémy, řevnivost mezi piloty), ale celé je to natočeno tak bezelstně a s dětskou radostí, že to nevadí. Sympatický španěl obratně manévruje, takže z ničeho nebolí oči. Chvíli se to tváří jako standardní monstr-film. Jenže pak přijdou zlomky z australské bitvy. A Guillermo poprvé pořádně kopne do vrtule. Godžira se nechytá, transformeři se utíkají schovat pod zem (jakkoli je mám jinak rád, výtečný Lateefův koment s školní třídou), lidé vřískají a domy se hroutí. Když Beckett dorazí do Hong Kongského Shatterdomeu, měl jsem v očích slzy dojetí. Proběhne konkurz na pilota (zajímalo by mně, kdo vymyslel choreografii, a pak - TY OČI!), objeví se dva potrhlí vědci (jeden vypadá jako J. J., u toho druhého mám pocit, že když se usměje, musí se mu odklopit vršek hlavy) přijde první povinný neúspěch. Dialogy nebolí, del Toro stále seká sympatické postavy jak Baťa cvičky, herci jsou přesvědčiví. Ve druhé polovině ale Pacific rim odzoomuje, opustí osobní rovinu (až na lahůdkový flashback z minulosti Mako, sice komornější, ale intimní a atmosférický), a vypustí do společné arény kaiju a jaegery. Ve Victoria Harbour se poprvé ukazuje, že kaiju nejsou jen pouhá zvířata, ale celé je to trochu jinak. Na plátně se zjeví Ron Perlman v další stylové postavě jeho kariéry, jaegery dostávají přes držku a situaci musí zachránit druhořadá posádka v zastaralém modelu. Půlhodinové sekvenci padne za oběť půlka města, ztráty jsou citelné, ale následky jsou ještě znepokojivější. Následuje zběsilý porod, výprava do trhliny s milým detailem (ano, ryby na suchu) a konečné řešení. SPOILER ALERT: Překvapivým ozvláštněním je fakt, že z otcovsko-synovské pilotní dvojice nepřežije syn, většinou se starší generace obětuje pro dobro mladší. SPOILER END. Výprava snímku je velkolepá, na CGI jsem nenašel chybičku a že je scénář provařené klišé? Vzpomeňte na Avatar. Pacific rim ve mně znovu probudil dvanáctileté dítě, které chtělo vidět stometrová monstra a roboty, mydlící se ve městě. Skeptik ve mně nevěřil, že se toho dočkám. Ještě jednou ti Guillermo děkuji, že sis těch 200 milionů vyhádal. Pacific rim je snímek pro velké plátno, s kvalitním 3D a příjemně nekompromisním českým dabingem. Jen to rušení apokalypsy zní v originále mnohem líp.

Málo chybělo a vypnul jsem to při úvodním záběru. Doufal jsem v něco podobného Zatmění, bohužel jsem dostal Nový měsíc Reloaded. Od jen mizerného k otřesně špatnému a amorálnímu filmu. Zdaleka to není nejlepší Twajlajt. Důvodů je víc, když pomineme samotný děj, je tady milion dalších věcí. Nula emocí, žádná chemie mezi hlavními postavami (a to na sžití se měli pět let), tempo málem v záporných číslech. Taky, co čekat od filmu, kde samotná cesta k oltáři trvá přes dvě minuty (ověřeno, odstopováno), během níž se odehraje cosi, co nedokážu vysvětlit. Následuje svatební noc. Bella se chová jako nadržená nymfomanka, Edward jako bukvice, křičící "já jsem taková bukvice, že to tříská dveřma". Nevysvětlitelně se objevivší a totálně zbytečné postavy správců domu křičí o vystřižení, a celá ta scéna o brutální zkrácení. Ale to by Summit nemohl ještě jednou a naposled vyždímat diváky, že. Ano, upirátil jsem to. A na rovinu přiznávám, že než abych za tohle zaplatil, věnuji ty peníze na něco smysluplnějšího, třeba na daně, které mají IMHO mnohem větší smysl, než tohle to. A tak, když se zhruba hodinu po začátku filmu začne něco dít, je jednak zoufale pozdě, druhak je zápletka tak bizarní, že libovolný díl Ordinace v růžové zahradě si oproti tomu zaslouží zvěčnit jako dílo vysoké kulturní hodnoty a uložit do zlatého filmového fondu, vedle Terminátorů a dalších filmů. Opět se vracíme k nivému zírání, dlouhým pomlkám během dialogů a mizerným trikům. Už jen dvě hodiny a budu mít svůj neprozřetelně vyřčený slib splněný. Snad se toho dožiju.

Ultrastylizovaná militantní komiksárna. Nic víc. Herci si odehrají svůj standard, v tomhle pojetí stejně nemají šanci předvést svoje umění. Královnina linie sice netahá za oči, je krátká, tudíž ani nestihne začít otravovat. Technicky je 300 perfektní, přestože místy studiovost a green screen trčí z obrazu velmi výrazně. Jako historický film ji taky nelze brát, těch úprav, oproti dějinám je moc. Dokonalý film to rozhodně není, většina kladů sice tkví v (dokonalé) komiksové předloze, katastrofa ale taky ne. Chyby a fakt, že obsahuje v důsledku jen minimum akce, zato obří porci sice snesitelného, ale přesto patosu, je to za čtyři hvězdy.

Originální sci-fi s až bych řekl melancholickou první půlí, podobně odtažitá k postavám jako režisérův předchozí počin. Paralel s Tronem: Legacy je víc. Oblivion je opět designově čistý, vizuálně vypulírovaný, jen s mírně komplikovanějším scénářem. Matní herci, v čele s ženskými postavami (ne, stále jsem si nezvykl na herecký projev Olgy Kurylenko), svět taky nedává tak docela smysl. Navíc film vyžaduje aspoň minimální znalost amerických reálií. Na druhou stranu, Oblivion táhne nahoru příběh (díky faktu, že trailery tentokrát nevykecali úplně všechno, dokonce si nechali pro sebe celou jednu dějovou linii (oblast 52)) a vizuál. Mimo jiné i fakt, že Oblivion se ve druhé polovině překlopí do podstatně akčnějšího módu, objeví se několik zajímavějších postav (např. Jaime), jedno překvapivé úmrtí, začne fungovat souznění obrazu s hudbou (vrcholem je honičková scéna), boje jsou ke statistům příjemně bezohledné. Překvapivé finále zase není tak překvapivé, jak by mohlo být, a úplně poslední scéna je regulérně navíc, nicméně jsem rád, že Oblivion vznikl a jsem zvědav, jak si povede Elysium, které zatím vypadá jako podobný film, byť špinavější s pragmatičtějšími postavami. Stejně je mi záhadou, jakto, že člověk, který doteď točil reklamní klipy dostává na film v průměru 150 milionů (170 a 120).

Sice to není žádná výhra a v podstatě kterýkoli Singerův film je lepší, ale pořád je to zábavná dobrodružná fantasy se střídmou stopáží, několika výtečnými scénami (lidský štrůdl), slušnými triky, a krotkými akčními scénami. Dolů to táhne částečně právě ono zběsilé tempo, které ignoruje v podstatě všechny motivace postav, takže ty dělají občas nesmyslné věci jen proto, aby něco dělali (souboj o korunu), scénář si taky s ničím moc hlavu neláme a možná by stálo za to nehrát si s rychlostí koní a obrů v úprkové scéně. Přesto se najde několik památných scén (fazole, její růst a pád), slušných fórů ("Někdo za mnou stojí, že jo?", "Cítím vítězství na jazyku."), ba dokonce i lekačky (ověřeno). Zamrzí fakt, že Jack sice není vyloženě otravný, ale ta postava je zahraná tak nezajímavě, že kdyby ji vystřihli a její místo zastoupil Ewan (ztopořený účes) McGregor, nic by se nestalo. Suma sumárum mírný nadprůměr.

Na rovinu, u úvodu po mě šel mráz. Úvodní útok mi byl vysloveně nepříjemný, Pravda, především kvůli faktu, že podobné události se v USA dějí takřka běžně. Následný úkrok do lehčí noty a až mýtizování hlavní postavy působil lehce nepatřičně, ale zvykl jsem si na tohle balancování, a nechal se bavit. Jack Reacher je o stylu, nikam se nežene ani postava, ani film. Je to oldschool kriminálka jakých se dnes moc netočí. K dokonalosti jí stále dost chybí. Rychle uteče, ale teď, po jedné hodině od projekce marně hledám v paměti detaily zápletky. To, co se zdá jako jasný případ, posléze působí dojmem až nadnárodního komplotu, aby se vše vyřešilo jednou (westernovou) přestřelkou. Akce moc není, přesto se najde jedna libová honička a finále. McQuarrie jim dal zvláštní porci energie, ale na Bournea se nechytá (především finální bitka jeden na jednoho je statická a utahaná). Oproti tomu přestřelky mají švih. Cruise si odehraje svůj standard, a pro Rosamunde mám slabost, přesto jsem jí tu idealistickou právničku nevěřil. Na Jacka jsem se těšil a na pokračování se podívám, ale věřím, že s jiným režisérem (který by byl víc režisér než fanda), by se mu vedlo líp. Quote: "Get her number and lets go."

Úvodní půlhodina mi svižně utekla, pak se ale děj začal natahovat a ředit. Romantický trojúhelník je zbytečný a stopáž kvůli němu neúměrně šplhá přes dvě hodiny. Polovina postav mi byla nesympatická, osud druhé mi byl v podstatě lhostejný. Výprava je slušná, triky taky, pokatastrofické chvilky jsou okořeněny napětím a poměrně realistickým a ne-naivním chováním pasažérů (s lahůdkově nátlakovou a syrovou scénou úprku před elektřinou). Naneštěstí pak ale skoro mizí napětí, postavy se chovají nelogicky (jeden příklad za všechny: uvězněni vodou, snaží se deset minut dostat skrz mříž tím, že ulomí šrouby, přitom je jasně vidět, že by šly uvolnit prostým vytočením matek). Vztahy nefungují, napětí minimální. A finální katarze? Nic takového tu není. Takže průměr na jedno podívání. Ale zjišťuji, že moskevské metro asi bude velmi dobrodružné.

Dokonale hutné a vybroušené dílo a film, díky kterému jsem po dlouhé době odcházel z kina okouzlen. Dvakrát. Struktura vyprávění sice není nejjednodušší, o to víc se mi ale Atlas odměnil, když se všechny linky začaly spojovat. SPOILER ALERT! Ten film mě definitivně dostal otázkou: "A která z nich je Země?" Moje ahááá snad muselo být slyšet. SPOILER END. Protože vím, v jakých podmínkách Atlas vznikal (ne nadarmo se mu říká nejdražší nezávislý film), je až s podivem, jak profesionálně je natočen. Herci, kostýmy, masky, rekvizity, triky, to vše vytváří atmosféru všech šesti období, ve kterých se to odehrává. Všichni si natáčení bezpochyby užili, nejvíc ale utkvěl a pobavil Tom Hanks jako Dermott Hoggins. Jeho "Felix fokin Finch" jsem se dlouho smál. Spousta herců s obdobím měnili svoje role, většinou oproti svému typu, někteří i Cross-gender. Ne, nepoznal jsem ani zdaleka všechny. Všechny povídky na sebe navazují, tu dějem, tu postavou a otírají se o zásadní témata. Rasová segregace v úvodním historickém dobrodružství, obtíže a předsudky v sociálním dramatu, novinářské pátrání v retro detektivce, důchodcovská komedie ze současnosti, akční sci-fi z budoucího Neo-Soulu (tak, jak mám Wachovské rád, s anime lookem v zádech a nekompromisně nářezové), a postapokalyptická odysea za záchranou lidské rasy. Šest příběhů, šest žánrů. Je jasné, že tohle prostě nemohlo vydělat. To ale ani zdaleka neznamená, že je to špatný film. Právě naopak. Provázání příběhů a jejich uvození je perfektní, např. v monologu se hovoří o ďáblově bráně, o střih dál se otevře brána "hotelu". Další důkaz, že nezfilmovatelné dílo neexistuje. Stačí scénáristická a režisérská vize. Atlas mraků je film, ze kterého nejde vyseknou jedna scéna nebo část, každá je výborná a zábavná něčím jiným. Je to také důkaz, že americká filmová akademie definitivně ztratila svoji objektivitu a soudnost. Wachowští a Tykwere, děkuju vám. A Atlase, šup s tebou do Topky.

Nijak zvlášť jsem netrpěl, proto to není odpad (i když přiznávám, že od Nový měsíc posunul laťku odpadu do úplně nových a netušených hlubin), jen mě to nebavilo. Úvodní přepad sice navnadí, ale je to jediná aspoň trochu slušná scéna. Pak začíná peklíčko. Ping dokáže podat vážnou scénu naprosto nezajímavě, až bych řekl s neplánovanou nadsázkou. Důsledkem toho je, že vás postavy absolutně nezajímají a jejich nebojová interakce s ostatními je regulérní nuda. Vztahy mezi nimi jsou natočeny odtažitým a odpudivým stylem, že se začnete ptát, kdy už se konečně zase budou řezat. Dočkal jsem se poměrně záhy, ale okaté wire-fu, nula zajímavých technik a takový detail, že se bojuje jen proto, aby se bojovalo (scéna výcviku je skutečná perla a přímo obří WTF) způsobuje, že nuda pokračuje. Všechno tohle a nepovedené a naprosto zbytečné CGI táhnou Su Qui-Er stále hlouběji. Ovšem největším fórem je, že celá ta revange báchorka vyšla Pingovi jen na 75 minut a jemu se to zdálo málo. Tudíž ještě přidal jako bonus patriotickou povídku o vzniku Opilého stylu (tentokrát nechám stranou fakt, že ho nemám rád). Finálový apendix (apendix proto, že povyšuje zbytečnost na úplně novou úroveň. Celý tenhle segment nemá ve filmu naprosto co dělat a měl skončit ve střižně. Suma sumárum, chatrně si ospravedlním tu hvězdu přítomností dvou cameo-rolí. Tentokrát to nezachránila ani štědrá porce akce.