svist10

Chybí tomu jen maličko. Režijně je to výtečná prácička, natlakovaná bezútěšnou atmosférou, slušnou akcí a parádními postavami. Přesto se v tom skrývá průšvih. Svět zmrznul. Naprostá většina lidí je mrtvá. Přesto jako řešení nenapadlo nikoho vybudovat např. podzemní vault, už jen proto, že je to méně náročné na údržbu a energii, ale nechal postavit vlak, který jednou za rok obkrouží celou zemi. Že je to divné? Deal with it! Všechno ostatní je sice paráda, ale tohle prostě bije do očí silou bouracího kladiva. Jinak jsem se ale tetelil blahem nad bezohledností k postavám a jejich pragmatičnosti (událost následující sekernický masakr). SPOILER ALERT Finále mi zase připomnělo pokračování Matrixu, Architekt included. SPOILER END. Dokonce bych možná řekl, že dialogové pasáže byly napínavější, než akční scény. Např scéna v bizarní škole a oslavná píseň. Na vrcholu akce zase stojí přestřelka v zatáčce, krátká a intenzivní (a nelogická, podle poloměru zatáčky). Zkrátka dvě hodiny precizně dávkované beznaděje. P. S.: Tildu často nevídám, ale tady zase hraje sviňku.

Urinální vizuál a krev. To je jediné, co má tohle společné s 300. Statické (a krátké) akční scény, přehlcené rádoby cool zpomalovačkami a bezkontaktní souboje z toho dělají jen lacinou (obrazně řečeno, jinak na tom Tarsem propálil ještě o 10 mega víc než Snyder) nápodobu. Scénář se epicky snaží zakrýt fakt, že se to celé odehrává pod dvěma kulisami, a olympští bohové (ne)dodržují nějakou dohodu o nezasahování do životů lidí, čímž způsobí, že násilnou smrtí zemře větší než malé množství smrtelníků. Rourke podehrává, Cavill přehrává, zbytek jen postavy do počtu. Motivační proslov vysílal můj pohled ke hvězdným výšinám. Abych jen nehanil: ta hodina padesát relativně uteče a dokonce se zadaří i nějaká ta atmosféra. Morrisova hudba je už spíš takový sympatický bonus, který víc vynikne při samostatném poslechu.

V úvodu regulérně otřesné. Od první akční scény se z toho ale stane tak trochu guilty pleasure (popravdě, moc pleasure jsem necítil, ale na druhou stranu, ani jsem netrpěl, a to se počítá). Eckhart standardně za sympaťáka s charismatem, Yvonnku můžu už od Chucka, Nighy hraje jako v dalším Underworldu, jen ten McClaneův synátor je zase na pěst (SPOILER ALERT Aspoň, že má nejtrapnější smrt široko daleko SPOILER END). Frankie je zkrátka ryzí béčko, od scénáře (který je tak moc hovězí, že mlátí hlavou o strop), přes dialogy, které hlavně zkraje téměř fyzicky bolí, až po triky. Je to sice bezkrevná, rutinní fantasy, ale vyleze z toho relativně se vztyčenou hlavou, a ač se mi nepodařilo si k postavám vytvořit jakýkoli vztah, přežil jsem těch 92 minut celkem ve zdraví.

V mém hodnocení se skvěly 4 hvězdy, nicméně čas tenhle film prověřil. Tak trochu si myslím, že Godzilla měla být původně komedie, ale během produkce z toho vznikl tenhle patvar. Je to film, který má JEDNU zajímavou/zábavnou postavu, a NENÍ to hlavní postava. S čistým svědomím z Godzilly odchází pouze trikaři, kteří na svou dobu odvedli výbornou práci. Po šestnácti letech sice lehce zastarala, ale ještěrka pořád budí respekt. Zbytek je hnůj. Scénář, který nutí Brodericka zkoumat ukrajinské zmutované žížaly, pitvořící se Hank Azaria (s jedním výtečným fórkem) a vyloženě otravná Maria Pitillo (v českém dabingu dvojnásob), režisér, který sice zvládá destruktivní scény (dokonce si na nich postavil živobytí), ale v prokreslení charakterů selhává. Godzilla není dobrý film, navíc, tváří v tvář výtečné a atmosférické ještěrce z 2014. Takže za dvě hvězdy, za technickou stránku a ano, za Jeana Rena.

Logické chyby (celé vagóny logických chyb) přímo třískají do očí, ale přesto jsem ochoten ji milovat. Jako dítě jsem na satelitu sledoval, jak se pán v gumovém obleku (jak mi bylo vysvětleno rodiči) pere s jiným pánem v gumovém obleku/gumovou loutkou. Ale stejně jsem to sledoval. O ději jsem neměl ani páru, ale auta tam létaly vzduchem a modely budov byly nemilosrdně srovnávány se zemí. Takzvané kaiju filmy mám prostě rád. I proto snesu i první americký pokus pana Emmericha a proto jsem taky napálil plný počet Pacific rimu. A teď ji máme tady, dámu, která to všechno začala. Atmosférický úvod navnadil (byť by mu možná ještě víc slušel i ten "atmosférický voiceover" jak to někdo pojmenoval, z prvního traileru (citát z Bhagavadgíty od tvůrce první atomové bomby). Jenže pak je chvíli ticho. Seznamujeme se s postavami, seznamujeme se s hlavní postavou (dokonce celou rodinou, yuk!), a ve chvíli, kdy toho začne být trochu moc (tím myslím nuda), kopne Edwards do vrtule a probudí se MUTO (schválně, kdo si v Q zóně všiml drobného Mothra detailu?). Pak se klasicky zjeví vládní poskok s hovězím mozkem a touhou nechat na americkém území vybouchnout nějakou tu jadernou prskavku. Godzilla od útěkářské scény ale hodí cihlu na plyn a začne přímo sprintovat do explozivního finále. Havajské dostaveníčko má skutečný říz a první zjevení ještěrky je prostě FUCKING AWESOME! Následuje chviličku pauza s regulérně mrazivou scénou na mostě a máme tu finále. Nové, drsnější, pojetí královny ještěrek mi sedí. Mothra si nebere servítky a jde si za svým cílem - vrznout si. A pokud se jí pod nohy připletou lidičkové, jejich chyba. Co na tom, že scénář dělá z Godzilly toho největšího kazišuka historie. Vzduchem opět létají trosky, rozléhá se její řev (mmch, výborně namixovaný) a dokonce se dostaví i jeden milý detail z minulosti. Díky faktu, že téměř všechna akce se skrývá v závěru film příjemně graduje a já se přistihl, že jí regulérně nahlas fandím. Godzilla je zkrátka důstojný remake, který se, jak doufám, dočká neméně důstojného pokračování. P. S.: Desplatův soundtrack je taky pecka.

Zábavný, svižný filmeček, nic víc. Několik nepochopitelných střihů a vyloženě hovězí scénář, který si dělá srandu s agentských klišé. jinak ale dojmy veskrze pozitivní. Jak už tu někdo kolem zmínil, pistolím dochází munice. Stává se zřídka, ale už jsem to v pár filmech viděl. Co jsem ale asi viděl poprvé (nebo si na to nevzpomínám), tak že SPOILER ALERT padouchovi před nosem ujelo metro. K tomu přidejte slušnou akci a sympatické herce (Kevin je stále drsoň), a vznikne celkem milý film. Za čtyři.

Indonéský MA nářez, jaký tu nebyl od zjevení Tonyho Jaa. Stejně drsné a full contact souboje plus navíc jako bonus uvěřitelnější herectví a ne-tak-stupidní příběh. I když ten je tu až na kdovíkolikátém místě. Na předních pozicích stojí akce. Atraktivní, agresivní, náročná, přehledná a divácky téměř bolestivá akce. Videoherní struktura vůbec není na škodu, aspoň víte, že nakonec vás čeká poskok hlavního záporáka v brilantním souboji 2 na 1. Slušné a naturalistické triky, hudba (nečekal bych, že se zrovna Shinoda dá na dráhu tvůrce OST, ale je to znát, především na bitce v drogové varně, nebo co to bylo. Takže za plný počet a už ať je ten Berandal tady.

Donnie opět v roli drsňáka, jehož soupeři trpělivě stojí ve frontě, aby je stihl vyklepnout všechny (viz např. záběr z bitky v restauraci, kdy gangster viditelně čeká dva střihy, než mu Donnie domlátí kamaráda, aby mohl zaútočit). Naštěstí to není tak zlé. Akce je dost, je přehledná, nápaditá a svižná, bohužel tím trpí příběh, který je vyprávěn velmi zkratkovitě (vztah s nadřízeným??). Profláknutí jeho identity kvůli spolupráci s pevninskou policií taky není vysvětleno, vražda bývalého bosse, romantické scény (?????!!!), Dvojitý (vlastně trojitý podraz na kde koho), a hloupý (a zbytečný) útok na Donnieho maminku. Chyb, přešlapů a nedodělků je tu spousta, navíc, když se Special ID tváří jako televizní film (druhá scéna s odstřelovačem), ani slušné kopací scény to nezachrání od průměru. Bohužel.

Loňská atmosférická pecka, VĚDECKO-fantastické drama a také trochu nečekaně docela drsný survival thriller. Tohle všechno je Gravitace. Sandra Bullock o sobě po dlouhé době dává herecky (sakra hlasitě) vědět, Cuarón posouvá technologické možnosti současného filmu (pokolikáté už) a přitom seká jeden boží záběr za druhým jako Baťa cvičky. Dlouhý nájezd na raketoplán a posádku znovu vylepšující dědečka všech orbitálních dalekohledů, postavy se věnují své práci a volně mezi sebou konverzují, objevuje se první náznak hrozby, Clooney je zase jednou neodolatelně sympatický (a to píšu jako hetero chlap), najednou základna přerušuje misi, ale už je pozdě, vakuem ne-sviští úlomky satelitu, postavy umírají, raketoplán chytá jeden zásah za druhým, rameno jeřábu se utrhne a unáší specialistku Stoneovou do volného vesmíru, sledujeme, jak se točí kolem své osy (já už bych měl průzor dávno vymalovaný svojí snídaní, ale Sandra je drsňák), kamera se soustředí na ní, na chvilku proniká do helmy skafandru do first person pohledu, a zase ven. A tohle všechno, prosím pěkně, na DVA záběry (druhý viditelný střih přijde teprve po necelých 19ti minutách). Snad poprvé mám pocit, že takhle to ve vesmíru se současnou úrovní techniky musí vypadat. Vizuální triky a jejich fyzika je kapitola sama o sobě, předměty na sebe hezky reagují a realisticky se tříští. Zkrátka, všechny tři kolize jsou natočeny tak mrazivě a intenzivně, že Sandřino "i hate space" jí bezezbytku věřím. Stále tu chválím technickou stránku, se scénářem je to ale trošku složitější. Povrchně vykreslené postavy, byť solidně zahrané (Sandra z obrazu nesleze za celý film), děj, vršící jednu komplikaci za druhou (požár na ISS, padák, prázdná nádrž Sojuzu) až do předvídatelného závěru (SPOILER ALERT Tedy, pokud scénář není podvratnější než se zdá na první pohled, a všechno, co se děje po utažení kyslíkového kohoutku není jen výplod poblouzněného Sandřina mozku SPOILER END). Režisér Cuarón opět nezklamal, i když se film podle audiostopy traileru tvářil skoro jako porno. Přesto: rozhodně jeden z TOP 5 2013

Za mě relativní spokojenost. Natěšenost po prvních trailerech sice ochladla po prvních ohlasech, ale musím říct, že nový Stalingrad se povedl. Oproti jiným novodobým ruským válečným filmům (jako například Brestská pevnost) nestaví na akci, ale důsledně prokresluje charaktery. Přestože se nevyhýbá klišé (ano, operní árie) jejich hrany jsou pečlivě ohlazeny, aby moc nevyčnívaly. Sice se mi taky nechce věřit, že by (čerstvě) devatenáctiletá holka uchránila nevinnost před šesti bojem protřelými válečníky, ale budu to brát jako buď filmařskou licenci nebo historickou skutečnost (ne, vážně se mi nechce dohledávat skutečnou historii okolo Pavlovova domu). Milostná linie (ano, je tu, překvapivě) je nenápadná a vkusná, vlastně všechny nebojové scény jsou docela příjemné a sympatické, i díky střídmým hercům. Rusové jsou fajn, ale všechny přečůrává Thomas Kretschmann v roli nacistického kapitána Kahna. Jeho linka dává prostor k herectví, který beze zbytku využívá. Pak je tu druhá část snímku, ta válečná. Na rovinu se přiznám, nevědět, kdo to natočil, tipoval bych někam směrem k Míšovi Transformerovi. Ukazuje na něj hned první záběr (ano, letadlo před zapadajícím sluncem), tak barevná paleta, důsledně upravená filtry, tak spousta (funkčních a opodstatněných) zpomalovaček. Akční scény jsou natočeny sice krvavě a špinavě, ale zároveň jsou pečlivě stylizované a eye-candy. Kapitolou sama pro sebe je výprava. Jestli takhle vypadá film za 30 milionů dolarů (120 milionů rublů), jaké inferno by asi Bondarčuk orchestroval se skutečně hollywoodským rozpočtem? Tak trochu doufám, že se rusové odhodlají k postapo. Takže, příště ještě víc osekat patriotismus, vybrat charizmatičtější tváře, a bude to za plnou.