Nenávist

Nebojím sa všetkého čo má šikmé oči. Tento film je síce po fomálnej stránke slušný ( najviac sa mi páčil nápad rozprávať epizódy podľa postáv) ale po obsahovej tak zmätený a nevyrovnaný, že mu bohužiaľ nemôžem dať viac. "Postavové" kapitoly nutne vyústia do stretu časových rovín, ktoré sú vo filme veľmi divne, až nelogicky posplietané. Pokiaľ sa týka "horrorovej" stránky tu film tiež dosť škrípe. Nedesí až tak akoby mal, niektoré scény sa mi zdali skôr zábavné. Ale na tie roztomilé Japonečky sa pozerá celkom fajn. 5/10 (13.09.2005)

Po zhlédnutí všech japonských duchařin se Sadako v hlavní roli jsem se bláhově domníval, že z další duchařiny s dlouhovlasou babicí už těžko budu mít bobky. Mno, Ju-On: The Grudge, první celovečerní snímek z horrorové série Ju-On a v pořadí třetí díl točící se kolem tokijského strašidelného domu a jeho hrozivých původních obyvatel, mne velice rychle vyvedl z omylu. _ Už před vstupem do domu je ve vzduchu cítit něco velice znepokojivého. Uvnitř domu je pěkný svinčík a kdesi vzadu se ozývá šramot doprovázený sténáním. Na věšáku před domem jsou pověšeny pokálené peřiny. Kromě bezvládné stařenky není po obyvatelích domu ani vidu, ani slechu. Na podlaze se válí fotka tříčlenné rodiny. Tváře matky se synem jsou vystřiženy. Ve skříni v pokoji nahoře něco bouchá a mňouká. K pokoji vede úzké schodiště. Dveře skříně se otevřou a na fotce přibude klučičí tvář. Vzduch v domě je těžší a těžší, je v něm cítit cosi nepopsatelně hrozivého. Ozve ae pronikavé krkání a.. _ Dámy a pánové, seznamte se se šarmantní paní domácí Kayako Saeki a jejím nezbedným synáčkem Toshiem, kteří mají ze všeho nejraději ve svém domečku návštěvy, které neváhají poctít svou příjemnou přítomností i kdekoliv mimo dům. Že vám pohled na hrátky této podařené dvojky se svými oběťmi příjemný nebude, to už je vám snad jasné. Tenhle horror není vhodný pro prďoly. Nečekejte žádné potoky krve, toto je duchařina, jež staví na brutálně depresivní a tísnivé atmosféře. Minimálně kopřivka zaručena! Duchové jsou nechutní a s ničím se nepářou, to aby se divák nedejbože nezačal nudit. Malým problémem pro něho může být roztříštěnost filmu do šesti částí, odehrávajících se v horizontu několika let a sledujících osudy lidí, kteří z rozličných důvodů vstoupili do prokletého domu a teď za to slízávají smetanu. Konec předcházející komplikovaný děj moc nerozřeší, ale to mi vůbec nevadilo. Po prvním zkouknutí jsem se rozklepal jako osika, uzamknul pokoj, měl strach vyjít byť jen na záchod a několik dnů měl přes noc rozsvíceno. Opravdový hrůzyplný zážitek. Dnes mi již Ju-On: The Grudge tak strašidelný nepřijde, ale tenkrát jsem byl vskutku podělaný až za ušima. Dodnes ho řadím mezi to nejlepší, co v žánru dlouhovlasých horrorů vzniklo. Z nostalgie musím dát 5 hvězdiček. (02.11.2005)

Tu sa fakt dá povedať, že ide o žáner horor. Vo väčšine hororov je len pár vyľakaní, ale tu je to až moc často a to si ešte film udržiava dobrú hororovú atmosféru počas celej hodinky a pol. Natočené je to trochu chaoticky a nezrozumiteľne, ale nakoniec to predsa dáva trocha zmysel. Dej aj herci sú slabšie stránky tohto filmu, ale je to horor, takže sa to dá odpustiť. 70%. (03.08.2007)

Tak tenhle film pravem nese oznaceni horor. Od zacatku do konce silene husta atmosfera (navic si vse vystaci bez gore efektu nebo podobnejch veci), podporena opravdu vynikajicima a mrazivejma zvukama a misty hudbou. A nektere lekacky a sceny byli fakt tak silny az z nich mrazilo. Ale abych jen nechvalil, tak i kdyz je scenar vcelku promakanej, je to porad o tom samem tj. nekomu se zjevujou bily lidi a hlavne kluk (misty pusobi ty "duchove" trochu komicky). Na jednu stranu je dobre, ze se cely film nevenoval jen jedne osobe, ale jsou tu videt osudy vic lidi, jenze zase na druhou stranu misty sem se v deji a hlavne v casove posloupnosti ztracel a taky jsem misty nevedel kdo je kdo, protoze jsou si japonci dost podobny. Navic to je takove bez zacatku a bez konce, rozhodne bych chtel videt druhej dil. Takle hustej horor jsem uz dlouho nevidel, takze slabsich 5*. Bacha na cerne kocky. (03.09.2005)

Tak tomu říkám dům plný vzpomínek a zdi, které umí mluvit. Klasická japonská preciznost. Kamera, hudba i celá režie. Děsivé úkazy a strhující atmosféra. Energická zloba, která působí na podvědomí a končí pouze smrtí. Scénář je trochu náročnější, ovšem vnímání zla "jiného světa" nemůže být jednoduché. Nadprůměrná kvalita vše vynahrazuje. (18.11.2012)