Wolf Creek

Solidní australský road hororůrek. Tyto thrillery na kolech mám docela rád a protinožcům se podařilo vytvořit průměrný napínák. Takový klasický film s klady a zápory. Chvílemi je tam skvělá atmosféra, chvílemi jsou tam zase divné momenty a je to celkem nuda. Ale celkově hodnotím jako průměr. Tomu, že je to podle skutečné události, se směju, ale chápu, že vůči svátečním hororistům je to dobrý tah. Člověk to pak s hlavními hrdiny o to více prožívá. 55% (31.12.2010)

Australský řepák vrací úder! Milé děti, až vám v liduprázdné poušti chcípne auto, rozhodně nevěřte dobrotivým venkovanům v klobouku, kteří horlivě nabízejí nezištnou pomoc, mohli byste dopadnout opravdu hodně zle. Škoda jen toho zbytečně natahovaného úvodu, k nějakém sepětí s aktéry u mne došlo stejně až ve chvíli, kdy se přestalo mluvit a vytáhly se nože (a jiné nástroje). Ale i tak je Wolf Creek dost příjemné překvapení, už jen kvůli nepříliš často využívanému prostředí bezvýchodné a nemálo rozhlehlé australské pustiny. (30.08.2008)

Nejprve krásy australského kontinentu, vzápětí pro zúčastněné už ne tak přitažlivé hrátky s narušeným sadistou. U hororů (a těch kvalitních je stále méně) mi přijde ideální, když je režisér zároveň scénáristou a jako v případě Grega McLeana je u projektu od samého začátku. Je tu pak cítit „jen“ jeho vize. Prvních třicet, čtyřicet minut se prakticky „nic“ neděje, kocháme se přírodou, na daný žánr netriviálním scénářem i slušnými hereckými výkony tria přátel. Charaktery, ač jsou jakkoliv dobře naťuknuté, v závěru kapku ztrácí na významu, protože je nakonec jedno, která z dívek skončí v náruči jediné mužské postavy. Každopádně mi ale několik těchhle desítek minut nevadilo. V hororu snad nejde jen o několik usekaných prstů a litrů krve, ale i o celkovou atmosféru či vizuální look, ostatně i odlehlá pumpa s vidlákovským osazenstvem měla svoje kouzlo. Jasně, najdou se logické drobnosti (proč „farmáře“ po postřelení neumlátit třeba jen holýma rukama?), ale většinu času jsou tři přátelé rozumnými lidmi v kritických chvílích. Po podobně reálných snímcích je mi pak diváka, který se například u pokračování naprosto ubohé série Saw tetelí blahem při dvou efektních úmrtích (i přesto, že jsou pouze samoúčelná) a hnedka sází neoprávněné 4*, docela líto. Wolf Creek je reálný snímeček s reálným nebezpečím (stačí se rozhlédnout, i u nás na kterémkoliv větším nádraží je podobných podivínů požehnaně), kterému sluší necenzurovaná podoba i australské exteriéry. Opatrných, ale pro daný žánr oprávněných 80%.. (19.08.2008)

Film je primárně jednoduchý souboj zabíjáka a jeho obětí, což prostor pro extra dávku strachu a horrorového pojetí nenabízí. Naštěstí ale nejde o bezduchou či rádobyhumornou řežbu, kde by z každé oděrky vyteklo 20 litrů krve, horror se naopak ohání fungujícími thrillerovými prvky. Díky scenérii bohem zapomenuté pustiny a nejistotě při vkládání důvěry v podezřele vlídného vidláka se daří budovat slušné napětí i očekávání vyústění příběhu. Štavnaté psychopatické výlevy a přesvědčivé zdrcení figurek z něj pak dělá nadprůměrný horror, přestože nenabízí žádnou invenci či silnou atmosféru. (28.08.2012)

Tradícia vraždiacich maniakov, žijúcich kdesi v šírošírej pustine vznikla pôvodne v USA, kde osamotene stojace farmy s najbližším susedom na hony vzdialeným, nie sú žiadnou zriedkavosťou. Ak sa k spoločensky málo výživnému životu pridruží úplné osamotenie, k čudáctvu, alebo v horšom prípade k zatemneniu rozumu nie je nikdy ďaleko. Krajinou s podobne vyľudnenými priestormi je aj Austrália, kde tvorcovia filmu zasadili príbeh mladej trojice. Túžiaci zažiť dobrodružstvo, aspoň na čas ich vzďaľujúce od spútavajúcej prítomnosti civilizácie, vydávajú sa dve slečny a ich kamarát autom poznávať nehostinné vnútrozemie. Prvé kontakty s drsniackymi vidiečanmi a poznanie zvláštneho prírodného úkazu však čoskoro vystrieda až desivo reálna nočná mora. Vierohodný dej, zachytávajúci často skratkovité konanie človeka v život ohrozujúcej situácii, sympatická snaha aktívne konať s cieľom uniknúť, nevypovedané tajomstvá zostávajúce ako príjemne vzrušujúce otázniky po skončení (napr. skutočnosť, nakoľko celý dej zodpovedal skutočne prežitému a nakoľko bol fabuláciou jedinej preživšej osoby alebo čo bolo príčinou záhadného zastavenia hodiniek a znefunkčnenia motora auta). V tunajších komentároch toľko kritizovaná úvodná časť a následný zlom v deji, sa mne osobne páčil. Zaujímavo ukázal ako sa pohodové mladícke dobrodružstvo môže zvrtnúť doslova z hodiny na hodinu v príšerné jatky a ako všetka rozvíjajúca sa vzťahová interakcia, určujúca charakter prvej tretiny filmu, stráca akýkoľvek zmysel pri prostej snahe uchrániť si holý život. (18.04.2007)