Halloween

Společne s novým Argentem a jeho završením trilogie o matkách (La Terza Madre) považuji Halloween za nejlepši horrorový film roku 2007. Kde je u Argenta vychýlenost a až určitý druh snovosti určen optikou hlavní postavy a v klasicky vystavěném a vyprávěném filmu si dovolí narušit klasický narativ, tam Zombie přichází s reimaginací Carpenterova originálu, která je do jisté míry až revizionistická vůči žanru slasherů a může se tak hrdě zařadit po bok Tarantinova Grindhouse: Death Proof. I "šilenec z videopůjčovny" svou poctu braku rozdělil na dvě části, které byly mezi sebou do jisté míry vyjednáním mezi starým sedmdesátkovým poctivým a moderním přistupem ke kinematografii se zakombinování "tarantinovského mizogynického feminismu". Rob Zombie nejdřív film otevře v exploatačním duchu svých předchozích filmů (Dům 1000 mrtvol a Vyvrženci pekel), aby pak do psychologizující (pozor, nikoliv psychologické!) hodinky filmu vsadil postavy, které do toho fikčního světa nepatří (nemocniční zřizenci znásilňující pacientky či geekovští pracovníci nemocnice), a pokračoval návratem do sedmdesátek s kontextualizováním scén z Carpiho Halloweenu do nových formálních rámců, hyperbolicky nadsadil Mistrův koncept (jaké reakce originál vyvolal ve fanouškovských kruzích? viz American Nightmare) a do starého hororového světa vsadil poučené moderní postavy ala hrdinové a hrdinky z Vřiskotu. Pátá hvězda je hlavně za poslední čtvrtinu filmu, která je naprosto famózní a úchvatně nesmlouvavá, zdařile remixovaný původní hudební motiv a za to, že je co rozebírat a v necnezurované verzi se i nad čim bavit či děsit... ale tak nadšený jako z Vyvrženců pekel z toho nejsem a s náběhem záv. titulků jsem nemusel hledat svou sanici na podlaze. (30.01.2008)

Rob Zombie vzdal poctu originálu, ale svoji verzi přece jenom pojal trochu jinak. Michaela Meyerse vidí jako oběť a je znát, že s ním v podstatě sympatizuje. Příběh obohatil o jeho psychologický profil, který tvoří začátek filmu. Prostředek jako by originálu téměř z oka vypadl, akorát tam kde Carpenter lépe zvládal atmosféru, Zombie zase přidává takové to jeho znepokojující neučesané násilí. Rob Zombie totiž netočí hezké filmy a násilí v nich fakt bolí. Na konec film obohatil ještě o jednu menší dějovou odbočku, aby se Michael Meyers choval alespoň trochu pochopitelně. Tudíž není to taková úplná zabíjecí mašina jak v origoši. Obsazení opět bude lahodit milovníkům béčkových filmů a hudební doprovod je perfektní jak je u filmů pana Zombieho zvykem. (06.11.2007)

Nedá se říct, že Rob Zombie udělal ostudu původnímu filmu a řadí se mezi ty povedené. První polovina je naprosto úžasná, šokové a brutální scény jsou zhotoveny k dokonalosti a psychický vývoj Michaele Mayerse je věrohodně zobrazen. Avšak druhá část pokulhává. Rob Zombie nezvládnul závěr, jež zbytečně prodlužuje a předvádí mnoho klišé. Herecké obsazení mě připadalo výborné(chlapec, co hraje mladého Michaele je opravdu slizký) kromě Hanna Hall, která mě připadala fajn, dokud na závěr filmu nevyřvala mé nervy. Opravdu jsem měl chuť ji zabit... (07.12.2007)

Sklamanie. Zvládnuť psychologický rozbor postavy a kultu, akým je Michael Myers padol do nesprávnych rúk. Rob Zombie nám predvádza, že má talent na brutalitu vo filmoch a ani pod záštitou veľkých štúdií sa nedokázal skrotiť a servíruje nám jednu bohapustú hrôzu za druhou, pričom jeho štýl nepozostáva ani tak z presvedčivých a efektných ľakacích scén, ale z toho, aby divák nadobudol čo najväčšie zdesenie z brutalít, ktoré sa mu počas filmu premietnu. Niekedy sa to Robovi naozaj podarilo, no tým pádom stráca hlavný hudobný motív série zmysel, pretože ten bol (v podarenejších dieloch série) akousi predzvesťou toho, že mi budú po chrbte behať zimomriavky a že budem zatajovať dych každú minútu. Samočinné brutality nemali takú razanciu ako v predchádzajúcich zombieovkách. Tie boli typické aj svojim vyberaným slovníkom, ktorý tu z pozície nemého Michaela akosi nedostal priestor. Snáď sa Rob v pokračovaní trošku pochlapí. Štúdiá by mu do toho kecať nemuseli, zárobok bol slušný. 55%. (08.07.2009)

Carpenterov original ustanovil viacere pravidla subzanru slasheru, kde okrem ineho charakteristickou crtou bola urcita enigmatickost vraha/maniaka dana nielen maskou (ktora len vynimocne byva odnimana), ale i pozadim jeho osoby, o ktorej sa dozvedame len velmi utrzkovite informacie (hlavne z druhej ruky a casto az v dalsich pokracovaniach). Zombie, pri zachovani svojho rukopisu zvolil opacny styl - prva polovica je zamerana na samotneho Micheala ako dieta (od psachania svojej prvej vrazdy az po jeho zivot v ustave) a nacrtnutie jeho charakteru priamym sledovanim jeho osoby. Carpenterov original je imho nedostizny, ovsem Zombie moze svoju verziu postavit so vztycenou hlavou vedla nesmrtelnej legendy. I ked teenage bodycount v 3/4 filmu straca svojou prehustenostou z casti na atmosfere, nielen zaverecna 15 minutovka to v mojich ociach vynahradzuje. Spokojnost vladne i po hudobnej stranke. Mierne remixovana Carpenterova ustredna melodia ucinne podkresluje tvrdost a spinavost Zombieho rezijneho stylu. (28.08.2007)