Neklid

Ježišmarjáááá, ten Eunuch bol neuveriteľne suchý! To si mala koho vybrať za boyfrienda... No, Eunuch mal svojho ducha Hiroshiho, Hiroshi mal Nagasakiho, dozvedel som sa, že môj vták rozhodne nie je vodný vták, všetci v tomto filme boli sorry a jediný Neklidný som bol ja, pretože som sa nevedel dočkať konca, ako som skapínal od nudy! (21.12.2011)

Víc „umělecké“ než Teď a tady, ale nemůžu říct, že lepší. Povedlo se obsadit obě hlavní role, místo manekýna zaujmul uzavřený podivín Enoch se svým kámošem Hiroshim, což určitě není špatně, ale možná nemuseli být oba zamilovaní teenageři tak zvláštní a jiní. Běžným vrstevníkům se vzdálili asi až příliš. Neklid ve mně nevyvolal zdaleka tolik emocí, v tom výrazně zaostal za Teď a tady. Pochvalu ale zaslouží výborná hudba. (30.09.2013)

Zdarile a i lehce cynicky ukázána hodnota zivota a to, jak proměnlivým muže byt. Osobně bych vynechala několik absurdních scén ( napr. Nácvik smrti) a vůbec mi cele to drama s nemoci přijde vždycky jako trik na diváky. Protoze kdyz jeden umře, dojem dokonale lásky zůstane navždy neposkvrneny v očích jejich i hlavních postav. Ovšem uz je to takové trochu přečerpáne tema a osobně bych s temi nemocemi a umíránim mladých lidi šetřila. Tak se totiž z romantického filmu drama nedělá. Btw. Mia byla geniální. (02.02.2012)

Pokud se mě zeptáte, co považuji za melancholický typ filmu, dám vám příklad právě Neklid. U tohoto dramatu od první minuty cítíte a tušíte, že směřuje k hořkému konci. Jeho tématem je smrt a pohled hlavních postav na ní, smíření se s ní. Celou tuto tématiku se snaží zaobalit do humorného hávu, ale stále je to snímek smutný, jenž nemusí sednout každému. Mezi herci to jiskří a funguje. Pár zajímavých námětů k zamyšlení se též najde, ale již jsem zřejmě viděl až příliš filmů na podobné téma, které prostě byly lepší. Čas ukáže, jestli si na Neklid vzpomenu jako na melancholický snímek pojednávající o tématu smrti, nebo pouze na jistý, konkrétní vnitřní pocit mého či jiného já. Uvidíme… 70% (31.03.2013)

Ó, Mia Wasikowska je takový zlatíčko, že jí člověk odpustí i ten příšerný účes :) V němž mi mimochodem hodně připomínala Jean Seberg v "U konce s dechem". Naopak Henry Lee Hopper mě fakt sral. A ochotně bych si odmyslel i tu protivnou postavu japončíka s tou jeho směšnou beranicí. Gus Van Sant si natočil "Harold a Maude" ve verzi pro hipstery z r. 2011 a osobně u toho zívám nudou, byť je tenhle film ještě snesitelný v porovnání třeba s podobným snímkem "Láska a jiné závislosti" z r. 2010, který byl opravdu hrozný. Nemáte pocit, že těch bijáků o smrtelně nemocné holce už bylo nějak moc? Nezačíná vás už taky iritovat to filmové klišé o tom, jak bychom měli žít každý den naplno, jako by byl poslední? Sledovat dojímavé filmy s kamenným ksichtem mi začíná připadat úžasné. (22.09.2012)