Žena v černém 2: Anděl smrti

Už ani první díl, který měl docela dobrý ohlas, mě nikterak nenatchl. A co se týče pokračování, není co dodat. Nuda, nuda, nuda, bububu, nuda... Měla jsem co dělat s vymýšlení si důvodů, proč bych se měla zvednout z gauče a přestat zívat u čučení do obrazovky. Půjdu si nabarvit vlasy, pak si je samozřejmě musím umýt. Co kdybych si udělala čaj? Ano, dobrý nápad. Nakonec jsem po 3 hodinách shlédla celý 98 minutový film a říkám a dost, konečně, pojď dělat něco smysluplnějšího! 2* za malého Edwarda, ty výrazy se mu vážně povedly a za pár těch lepších scén. (10.03.2015)

výběrem atmosférické písně "O willow waly" coby hudebního podkresu pro trailer se tvůrci poněkud zbytečného sequelu Ženy v černém otevřeně přiznali k tradici nejlepšího britského duchařského hororu (o zlatých časech Hammeru nemluvě). o to výrazněji se projevuje jejich selhání vyrovnat se vytyčeným vzorům. vysokou úroveň kamery a výpravy z prvního filmu volné pokračování sice udrželo - především reálie strašidelného domu a ostrova v mlze jsou obzvláště vydařené - a hlavní role se povedly obsadit vhodnými hereckými představiteli, ale tím výčet kvalit bohužel končí. k dobrému filmu je to stále příliš málo. zápletka je k uzoufání plochá, stejně jako i ony postavy, vystřižené úhledně podle neživotných šablon. fikční svět, ač by měl být žánrově definován duchařským hororem, se řídí spíše pravidly žánru fantasy, navíc značně nedomyšlenými, jelikož nadpřirozeného elementu se zjevně žádná pravidla netýkají a děj kolem jeho projevů soustředěný následkem toho vyznívá jako samoúčelný sled záminek pro náhodně rozeseté a citelně laciné lekačky a surreálné retrospektivy a nikoliv jako věrohodná (suspended disbelief included, pochopitelně) a soudržná linie děje. nadměrná dávka patosu a klišovitý závěr zmíněné nedostatky jen prohlubují a znemožňují zformování atmosféry znepokojení, natožpak zděšení a hrůzy. mohu jen gratulovat sám sobě, že jsem poslechl svůj instinkt a nemarnil v tomto případě čas a peníze na návštěvu kina. (30.03.2015)

Tento komentář může obsahovat jisté stopy po SPOILERerch. První díl v sobě nesl punc originality a neokoukanosti (tedy myslím ten co jsem viděla z roku 2012). Při další naší cestě do kina za zahnáním starostí všedních dní, jsme se rozhodli pro tento film. Trailer sliboval neskutečně děsivou podívanou o trochu děsivější než v prvním díle. Ale nestalo se tak. Podivně praštěná a psychicky narušená bytost jisté ženy v černém se neuměla domlouvat s dospělými jinak, než přes podivné zamlklé děcko. A zase se nám nabízí stejná podívaná. Parta lidí (v tomto případě dětí, jejich dozoru a poté i švarného jinocha) je "zavřena" ve hnusném starém domě zjevně bez prohlídky statika a postupně začínají po jednom umírat vinou hrozného "prokletí" ze strany oné zmíněné "ženy v černém". Při sledování jsem se musela zmyslet nad tím, proč nepřijely i další očekávané výpravy dětí do toho strašidelného domu? Nabízí se už jen zkritizovat postavu švarného jinocha, bez jehož hrdinského činu by se film jistě neobešel. A také naprosto očividnou snahu o to navnadit diváka na další díl. Jistě nepochybuji, že podobné bytosti mohou existovat, ale jistě z toho není taková science fiction. (20.02.2015)

Tohle pokračování bylo teda o dost slabší než minulý díl. Atmosféra je opravdu mizerná, postavy nejsou moc zajímavé. Je to celé dost tmavé. Lekačky nejsou nic extra a ani samotná Žena se tam moc neobjevuje. Takže děj se posouvá až do roku 1941, kdy jsou do domu v bažinách poslány děti z bombardovaného Londýna. Dvě vychovatelky se tam o ně starají. Děti ale začnou záhadně umírat. Zbytek si asi dokážete domyslet sami, zbytečné pokračování... "Nemám rád vodu." (27.08.2015)

"Z hovna bič neupleteš!", zaslechl Harper, výzvu přijal a upletl z hovna film. Tím předčil veškerá očekávání a zaskočení spoluúčastníci, kteří ze své ranní stolice začali vyrábět teprve první copánky, se na to vysrali a zahanbeně odešli do prdele. Určitě si pomyslíte, že ten věčně nespokojený retard RedAK, jehož hodnocení odrazuje kvalitu jeho sexuálního života, zase nesmyslně kritizuje, nicméně ti z vás, jenž mě sledují už déle, moc dobře vědí, že já a horory spolu máme poslední rok očividně nějaký problém. Již dlouho čekám na ten pravý, který mě nemilosrdně odhodí na postel, zuřivě ze mě strhá oblečení, včetně mých oblíbených trenýrek se Spider-manem, bez skrupulí mě popadne za koule a vyděsí mě tak, že ještě další měsíc budu na hajzlu srát s otevřenými dveřmi a příborovým nožem v kapse. Ale neděje se tak. Většinou mě ty potvory rozdráždí líbivým trailerem, pak ze mě vysají prachy za lupen a nakonec mi ani nedají a ještě se mi vysmějí do ksichtu. Pokračování relativně zdařilé jedničky mělo děsit, ovšem namísto toho se moje myšlenky na Ženu v černém ubíraly tradičně perverzním směrem a já se teď vzruším pokaždé, když vidím jeptišku. Scénář patrně vyšel jako vítězný kousek z literární soutěže Ostravského ústavu pro mentálně zaostalé a děsivější hororové prvky byste bezpochyby našli i v reklamě na zubní pastu pro psy. Stejně tak o dost méně předvídatelnou dějovou zápletku byste nalezli naprosto kdekoliv, i v pornu; opravář praček přijde, zkušeně ji demontuje, vymění topné těleso a ejhle, nikdo netuší, jak se to mohlo stát, ale panička nemá na zaplacení. Peněženka zeje prázdnotou a bankovní konto je po poslední silikonové akci dokonale vyluxované. Při řešení nastalého problému mezi opravářem a paničkou nečekaně přeskočí jiskra a následující půlhodinu jsme svědky nádherné romantické vsuvky, při níž nezůstane jediný kapesníček suchý. Prostě paráda. Ale toto? Ještě jsem nenašel žádný jiný žánr, který by ve své definici zaostával natolik, aby alespoň jednou za čas nepřinesl pořádnou záživnou pecku. Ovšem nevzdávám se a mé pátrání bude i nadále pokračovat! (20.02.2015)