Kniha života

Mexicky šílená a rádoby tradiční animace mi hodně sedla, postavy jsou opravdu originální (i když občasná podoba s Mrtvou nevěstou tu samozřejmě je), extrémně barevné, jen možná vzhledem k dění příliš málo "hororové". Příběhově je Kniha života vlastně také tradiční, dá se totiž nazvat telenovelou, která je navíc plná "poselství dnešní doby". Co se hudby týče, samozřejmě potěšil odkaz na Ennia Morriconeho, zbytek je hudebně fajn, za to textově opět přeslazen. Zaráží mě jediné, to si Joaquin při své dokonalosti opravdu nevšiml, že se k němu příšerná Maria vůbec nehodí? 45% (30.03.2020)

Čekal jsem, že to bude zase celkem nuda a on ten příběh, ve svém základu, vlastně je jen tím, jak dva muži bojují o jednu ženu, ale to, že je to zasazeno do mexických kulis a do mexické mytologie, tomu přece jen dává něco navíc, stejně jako styl animace, který byl zvolen. Není to animace nutně podbízivá, ale rozhodně má své kouzlo. (11.01.2015)

Je to obyčejná pohádka pro děti s edukativním přesahem o mexické kultuře. Příběh je příliš předvídatelný a role jsou rozdány hned na začátku. Animace vypadá jako exkurze v perníkové chaloupce. Taky mi přišlo zbytečné, že je příběh vypravován v muzeu spratkům, kteří jsou tímto kýčem tak zaujati, že je to změní od základu. Na jihu USA musel film slavit velký úspěch jako oslava přistěhovalecké kultury, ale nám evropanům tato přidaná hodnota až tolik nedá. (01.10.2019)

Kdyby to nebylo tak americky uřvané, bylo by to mnohem lepší. Ale na druhou stranu příběh z prostředí latinskoamerického (pouze mexického?) dne de la Muerte mě zaujal - jak se Xibalba vsadí s La Muertou o to, kdo bude vládnout v kterém posmrtném světě, to mě nadchlo. Možná i víc než Manolův příběh lásky samotný. Je to vlastně taková kreslená telenovela s krásnou Mariou a sympatickým Manolou v hlavních rolí. (12.01.2015)

I přes slabší technickou stránku to má dost unikátní animaci, zlehka připomínající Corpse Bride či další burtonovky. Příběh čerpající z mexické mytologie a obzvláště dne mrtvých zní také lákavě. Jenže je tu o pár let mladší a emocionálně mnohonásobně silnější Coco, se kterým Knihu života prostě nelze nesrovnávat. Zaujalo mě použití netypických songů (od Radiohead nebo třeba Mumford & Sons), které jsou ale upraveny tak, že tam překvapivě dost dobře zapadají. Co mi ale na celém zážitku nejvíce ubíralo bylo překotné nefilmové tempo a místy příšerná dětinská gagovitost, která v kombinaci s až nepřehledně přeplácanou stylizací způsobovala to, že jsem nestíhal, nedokázal se do postav naplno vžít... a prostě se celkem nudil. (20.03.2023)