lineker

Včera jednoznačně zatím nejlepší díl. Rulez Mirek Krobot.

Příběh až tak moc obyčejný, že se také třeba jeden začne v polovině obyčejně nudit. Asi ano. Asi to takhle nějak na našem venkově vypadá. Takže spíše vyvstává otázka zda o tom vůbec točit filmy. Ten průměr je za pár dobrých hlášek a za Petru Špalkovou, která mne prostě tak nějak přirostla k srdci.

Lanthimos je suverénně největší pošuk, se kterým jsem měl tu čest se v poslední době ve světě filmu seznámit. Špičák je vskutku ujetý, strnulý ( nejen díky práci s kamerou ) bizarní film. Zároveň však natolik vtahující, že hltáte každou minutou téhle zvrácené filmařiny. Kunda sem kunda tam. A poslední zhasíná.

Hrozný. A nevylepšili to ani ty slípky bez podprdy.

Další z mnoha na pravdě se zakládajících osudů lidí, kteří i v dobách nejtemnějších nasazovali své životy pro pomoc bližnímu. Manželé Zabinsti byli skutečnými hrdiny své doby. Velmi dobře natočený hold jejich osobám, který však nikdy nedokáže přenést autenticitu reálných hrůz, které museli zažívat.

Výborný nápad spojit Judi a Cate do hereckého dua. Těm dvěma jsem jejich posedlost věřil každou vteřinu. Možná až přespříliš jsem se nechal strhnout jejich výkonem, což mělo za následek, že dějová linie byla u mne upozaděna. To však hodlám v brzké době napravit.

První díl, koncepčně dost vyhraněná seznamovačka. Podvědomí mne ovšem dává tušit, že tohle byl nemastný, neslaný začátek něčeho velkého. Ty postavy co jsou nyní na šachovnici rozmístěny si o to přímo říkají.

I když je Dočasný domov vlastně velmi smutným filmem, měl jsem u něj celou dobu strašně příjemný pocit. Ten pocit vycházel z vřelosti z uvědomění si, že na světě stále existují lidé, kterým nejsou ti druzí lhostejní a kteří navzdory svým velkým osobním traumatům nacházejí sílu bojovat s těmi cizími.

Šílená, krutá, krásně natočená psychárna jdoucí proti všem konvencím. Sophiina volba ve které je tentokrát nucena se angažovat celá rodina. Dokonalý pohled na rozklad jednoho harmonického býť trochu robotického vztahu na samotné atomy strachu a beznaděje. Odtažité, pomalé, do mozku se vrývající demonické obrazy.

Romantická jízda dvou outsiderů za vysněným životem. Útěk ze stereotypů dvou nestereotypních týpků, kteří mně strašně bavili. Mix černého humoru, dramatu a ano i té všemu se vymikající romantiky.