Souboj Titánů

Tupé, ale bohužel ne dostatečně na to, aby to bylo alespoň k smíchu. Několik levelů hry na motivy bájných řeckých monster, jež by se dala popsat takto "někam jdu" => "zabiju příšeru" => "získám indicii" => "jdu dál". Příšery vypadají celkem pěkně, prostředí taky (rozpočet je vidět), ale ty přesuny a rozhovory jsou k nepřežití. Perseus a spol neustále "filosofuje" nad svou božsko-lidskou podstatou, všemocný Zeus si pod sebou málem sám uřízně větev, Bubo se válí kdesi v haraburdí a Andromeda se chce pragmaticky nechat sežrat. Toť téměř vše. Worthington nemá co hrát, jeho Perseus je duševně rozpolcený puberťák, ale určitě ne hrdina, do jehož rukou bych byl ochoten svěřit svůj osud. Bohové se divně lesknou, což nevypadá vznešeně, nýbrž strašně lacině, a rozhodně nepůsobí dojmem, že jsou pány světa. Závěr už to ani neměl šanci zachránit, poslední scéna to naopak definitivně pohřbila. 45% (15.04.2010)

Remake klasiky a mého oblíbeného filmu si přímo říká o přeshubu a před filmem jsem byl taky na něco takovýho pěkně nažhavenej. První půlhodina taky předpoklady víc než jen potvrzovala. Perseova cesta z truhly do rybárny, z rybárny na královskej dvůr, to vše v kulisách jakýsi války lidí proti bohům (kdo jí začal a proč se nedovíme, jen to, že trvá už dlouho a jednou z vedlejších škod je sám Perseus), vše okořeněno špatnými dialogy a zmateným dějem. Mytologický pozadí (a koneckonců ani to nemytologický) nemá takřka nic společnýho ani s bájema, ani s původním filmem, zmateně se přeskakuje ze scény do scény, bohové pouze tiše naslouchají rozmluvě Dia a Háda, žádné božské intriky (žádná Héra). Ale pak najednou... Ne, film jako takovej se prakticky nezměnil, pořád je to procházka od bodu A jako Andromeda do bodu M jako Medůsa přes postupné tábory P jako Pegasus, Š jako štíři, Dž jako džinové a Č jako čůzy, teda vlastně čarodějnice, s vrcholem K jako Kraken a následnou derivací Ió (v tajemném bodě G jako Gemma), vše v designu tupé koridorové mlátičky. Jenže jak začala cesta družiny, i přes výše řečené nějak zafungovala chemie a charisma těch několika přeživších (nevim, jak to dokázali na tak malym prostoru) a především se z toho všeho hnoje vyloupla myšlenka. Možná ne chtěná, ale motiv toho, jak se Perseus za každou cenu snaží zříct božích darů (i když to odnese i chudák Bubo) a celkový pojetí boje lidí, kteří nechtějí vládu bohů nad sebou, se mi nějak zalíbil. Vzhledem ke zbytkový tuposti filmu je to asi jen náhoda, ale díky ní si ode mě nakonec film jisté uznání našel (dokonce jsem se tu a tam docela zasmál, i tomu zvětšenýmu popředí Gemmy Arterton), což mě samotnýho překvapuje nejvíc. (13.04.2010)

Sled scének, které spolu někdy téměř vůbec nesouvisí nebo na sebe vůbec nenavazují. K tomu jsou v Souboji Titánů postavy, které mají pochybnou motivaci ke svým činům. Souboj Titánů je tedy chaotický road movie, v němž se sem tam někdo popere nebo zapíchne monstrum, sem tam se zcela bezdůvodně objeví postava, která zase zmizí, a pak je konec. Ani technicky není Souboj Titánů dobrý film. Měl jsem celou dobu pocit, že se dívám na celovečerní díl Xeny. PS: Co měla znamenat ta Medúza? Myslel jsem, že to mám být obluda! (11.01.2011)

Prznění klasik je asi nejnovějším trendem v Hollywoodu. Od prvních ukázek jsem sice věřil a doufal, že nový Souboj Titánů k nim patřit nebude, po prvních ohlasech a hlavně po samotné projekci musím se skloněnou hlavou sáhnout pro téměř nejnižší hodnocení. Nový Souboj Titánů je předigitalizovaná slátanina, která sice vydělala dost na to, aby se urychleně začalo připravovat pokračování, navíc potvrdila pozici superhvězdy pro Sama Worthingtona, ale v ústech fanoušků originálu zanechala kyselou pachuť a v srdcích znechucení. Děj sice naoko kopíruje dění původního filmu, avšak netuším jak se to tvůrcům podařilo, že novinka působí strašně okleštěně, zkratkovitě a hlavně epizodně. Příběh vůbec nedrží pohromadě a jediné, na ce se ta chvála pět dá je..... naprosto nic. Bohužel, nemohl jsem najít více aspektů, kvůli kterým bych v hodnocení sáhnul o něco výše. (23.12.2010)

Chcete zjistit zaručený způsob, jak se stát spokojeným divákem? Držte se následujícího návodu (mám to odzkoušené). Dejte si dvě piva s přáteli, než vyrazíte do kina. Vejděte do sálu, který je z poloviny plný lidí, kteří vás potencionálně znají. Vyražte si to k sedadlům, které jste si vyhlídli. Nechejte si je před nosem zasednout. Otočte a namiřte si to na druhou stranu k dalším volným místům. Mezi tím si sjednejte závod o právě požadovaná místa. Rozběhněte se. Po rovince dejte do běhu vše, jako by Vám šlo o život. Pokud si nejste jistý svým vítězstvím na řadu přichází plán B – schody. Rozplácněte se na nich. Poté se začněte modlit, aby se nad Vámi soupeř slitoval. Nezbývá mi než Vám pogratulovat, že sedíte na místech, které jste si vybrali :o) Teď se Vám nemůže stát, že by se přicházející film nelíbil :o) Proto nemůžu jinak, než hodnotit Titány zlatou střední cestou.. Viděla jsem chlapa vlastnící ty nejhezčí modré oči, půlku zadku Sama Worthingtona a slušnou várku vtipu a efektů. Já svůj mozek nechala na těch schodech, tudíž jsem neměla jinou možnost, než si tento blockbuster užít :o) (14.04.2010)