The Last House on the Left
Posledný dom naľavo
Režie:
Dennis IliadisKamera:
Sharone MeirHudba:
John MurphyHrají:
Sara Paxton, Monica Potter, Garret Dillahunt, Tony Goldwyn, Josh Coxx, Spencer Treat Clark, Aaron Paul, Riki Lindhome, Martha MacIsaac, Michael BowenVOD (2)
Obsahy(2)
Mari Collingwoodová přijela s rodiči strávit prázdniny na jejich letní sídlo utopené uprostřed hlubokých lesů. Dívka poprosí matku, ať jí půjčí auto, a sama se vydá do nedalekého městečka navštívit starou známou. Zatímco si obě kamarádky referují o svých životních peripetiích, náhodně se seznámí se sympatickým chlapcem s tajuplně nevinnou tváří. Za chvíli se už všichni tři ocitnou v jeho motelovém pokoji a balí jeden joint za druhým. Jejich drogový večírek přeruší příchod mladíkových příbuzných. Ti se chtějí nepohodlných svědkyň zbavit. Obě dívky totiž vstoupily do cesty uprchlému psychopatickému vězňovi Krugovi a jeho kumpánům. Paige zavraždí, ale Mari, navzdory tomu, že ji znásilní a postřelí, dokáže utéct. Snaží se dostat k rodičům, ale do jejich domu shodou okolností také směřují kroky zabijáků, kteří se potřebují schovat před blížící se bouřkou. Manželé jsou velmi pohostinní, když ale domů dorazí polomrtvá Mari a rodiče zjistí, koho mají pod svou střechou, musí chtě nechtě odhodit civilizační návyky a vzít vykonání trestu do vlastních rukou. (TV Nova)
(více)Recenze (600)
Hodnotím v kontexte s Piatkom trinásteho, Krvavým valentýnom a podobnými, pretože sa pohybujeme v rovnakej cielovke. A v ich spoločnosti je Posledný dom naľavo konečne brutálny masaker, v ktorom NEpobehujú ďalší otravní, holokozí adolescenti závislí na GPSkách, mrzačení ďalším maskovaným nesmrteľným cool-slasheristom. Obetí masakrov je nám tu buď ľúto, alebo ich naopak CHCEME vidieť ležať na zemi v krvi. Emócie fungujú, herecké výkony postačujú. Keby šiel film do hĺbky (etická otázka o práve vlastnoručne popraviť kata svojho dieťaťa) a mal zaujímavejšie obsadených záporákov, mohol byť samozrejme niečím úplne iným, hodnotnejším. Ale na to tu máme Michaela Hanekeho, nie Wesa Cravena. Navyše, originál taktiež nešiel do hĺbky a bol iba exploitation shockerom. ()
Rodina musí držet při sobě a kdo se pokusí pevný kruh narušit, tvrdě zaplatí. Sadistický dovětek, s přesahem do černé komedie nebo ještě černější satiry, nenechá nikoho na pochybách. Záměr tvůrců je stejně jako celý film explicitnější než Pramen panny a Cravenův Poslední dům. Snížení počtu mrtvých má pramalý vliv na jeho děsivost a brutální msta nadto budí ambivalentnější pocity (neuplatňuje se zde logika „oko za oko, zub za zub“). Do kategorie původnímu filmu zcela cizí posunuje tento remake vysoká řemeslná úroveň a smysluplnost v chování postav. Chyběl nepříjemný dojem, že sleduji kamerové hrátky partičky chovanců nějakého ústavu s tlustými zdmi a zamřížovanými okny. 80% Zajímavé komentáře: Flipnic, JFL, Džebe, SeanLSD ()
Tvůrci udělali s originálním Last Housem to nejlepší, co se dalo. Totiž vyškrtli rádoby komickou groteskní linii s policisty, vyeliminovali spoustu nelogičností a sehnali víc peněz. Násilí je zde na takovém tom stupni, kdy se dá ještě v pohodě vydržet, ale současně je i dostatečně silné na to, aby v člověku vyvolalo nějakou emoční odpověď. Výsledkem je vynikající a skvěle natočený soft-exploiťák, jenž přebíjí původní film ve všech směrech. Diváci hýkající nadšením u Mumie, Transformerů a podobných pohádek mohou dál vypouštět žvásty o nudném a samoúčelně brutálním filmu, no víc mimo však už ani být nemohou. Lepší horor nebyl v českých kinech pěkných pár měsíců, takže skutečnost, že jsem na něm byl v sále sám, je svým způsobem velice smutná. 85% ()
Ani neviem, prečo som po príšernom Piatku trinásteho siahol po ďalšom remaku hororovej klasiky... ale tentoraz som nemal chuť už v polovici naľahnúť na hrdzavý kutáč. Práve naopak, dostal som prekvapivo dobre fungujúci mix sedemdesiatkového exploitation a novodobých európskych survival hororov. So scenárom mám značný problém v oblasti logického jednania postáv, ale na druhej strane asi ťažko žiadať logické rozhodnutia od bandy psychopatov a rodiny pod takým intenzívnym tlakom. A v kontraste s touto možnovýčitkou ide celkové vyznenie filmu, ktoré je (na americký horor určite) mimoriadne realistické. Žiadne debilné zvraty a maskovaní vrahovia naháňajúci vrieskajúci dorast, len poctivý súboj dvoch rovnocenných súperov. Intenzívne, brutálne, napínavé. Scéna s drvičom odpadkov a kladivom sa vyrovná tomu najšťavnatejšiemu európskemu mäsu. Mastných 7/10. ()
Tak z tohohle filmu jsem byl hodně ale hodně překvapený. Čekal jsem blbost, a dostal jsem maximální nářez. Remake, který existuje jsem sice neviděl, ale vůbec mě to netrápí. V dnešní době, kdy jsem viděl už řadu filmů na podobnou tématiku a které mi dokázali na nejvejš zkurvit náladu je Poslední dům nalevo jako jakýsi závan svěžesti ze samotného nebe, který rozhodně potěší, a to neznamená všecko. Další co mě tu dost potěšilo je hudba, kterou složil John Murphy (například soundtrack k Sunshine) a hlavně díky právě Sunshine jsem si všim, že tu něco zavání, protože jedna výrazná skladba z něj se objeví, předělaná, i zde, a rozhodně to za to stojí. Mezi horor bych ale tenhle film určitě neřadil, možná právě to byl jeden z důvodů proč jsem očekával kravinu, a nakonec jsem se sám nestačil divit, jen bych doporučoval nečíst komentáře a obsah k tomuhle filmu už vůbec ne, já se přiznám, že jsem o filmu nevěděl prakticky nic, jenom to, že je to horor, což také není příliš pravda, a nakonec jsem dostal neskutečně nabytou jízdu, kde jsem si, nevím proč, vzpomněl například na Taken. Má to spád, je to akční a nenechalo mě to chvíli na pokoji. Rozhodně takovéhle filmy se mají točit a věřím, že potěšil více lidí než jenom mě, a to hodnocení tady tak trošku nechápu, i když je to remake, rozhodně to má hodně co do sebe. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $32,752,215║Tržby Celosvetovo $45,482,936▐ Tržby za predaj DVD v USA $20,433,244 //počet predaných kusov 1,164,309║ V určitom momente to má väčšiu drsnosť a surovosť než by bolo treba ale ináč je to dosť dobre spracovaný thriller, ktorý aj keď nemá čím extra prekvapiť ale drží sa v miery únosnosti, príbeh je dobre vygradovaný, samotný záver chcel rozsiahlejší rozbor mučenia, lebo za to čo hlavný zloduch napáchal by si to zaslúžil, nuž škoda že doktor to zloduchovo trápenie dosť rýchlo ukončil. /60%/ ()
Utahané, velezbytečné a samoučelnou brutalitou skoro až konkurující Saw. Chápou šokovou hodnotu filmu v 70. letech, ale dneska už je to černobílá fraška s přesahem do gore-porna, kde jsou všichni špinaví buď od bahna nebo od krve. Finále tomu trochu vylepšuje skóre, zvlášť pokud jste rodič anebo prostě máte rádi pomsty s happyendem, ale jinak další z nekonečné řady hororových vycpávek, které možná plní kasy, ale rozhodně ne očekávání. ()
Nudné, prázdné, samoúčelné. Násilí tu není ani šokující, ani estetické, ani burcují, jen vyprázdněně exhibující a otravně blbé. Postavy nemají absolutně žádnou svobodu rozhodnutí, tvůrci je vždycky natlačí tam, kde je chtějí mít a brutalita je tak jediným východiskem z nouze. Další potvrzení toho, že Hollywood dělá z perel králičí bobky. V "nehororovém" Bergmanovi je stokrát víc opravdového násilí, opravdových dilemat, opravdového utrpení. Tahle nažehlená kravina patří do středu pelotonu mainstreamových pokusů šokovat. Koho? Leda děti. ()
Scénář: Adam Alleca, Carl Ellsworth .. Obvyklý film nakraji. _ Mám spoustu tradičních problémů s obdobnými filmy - klišé, nešťastně jednoduché postavy, neoriginalita, kulhající opravdovost (když už se vše tváří tak realisticky) - přesto nemohu upřít občasnou režijní působivost a celkovou svižnost děje. Potěšila perfektní hudba, bouřlivá atmosféra, slušní herci, často zručně vybudované napětí, které opravdu funguje s patřičnou korunkou v podobě násilných scén, které svírají. ()
Ani chvilku nuda... Vyborna atmosfera, celkom obstojni herci a dost ma mrazilo uz od samotneho zaciatku. A hudba mala na tom obrovsku zasluhu. Neda mi neporovnat s Eden Lake, kde som sa smiala nad nelogickostou spravania postav, ale tu je vsetko krasne logicke, neuveritelne chladne a brutalne. Ale drzala som im palce, dufala som, ze to zakonci nejaky efektny zaver a som happy, ze pan doktor mal ku koncu este kreativne myslenie :D ()
Kardinální otázka: jak je možné, že film, kde muži znásilňují ženy, hodnotí lépe ženy než muži? (dle IMDb) Vysvětluji to následujícím (-spoilery-): Horor na rozdíl od lehčích mainstreamových žánrů neumisťuje ženu do patriarchálního rozvrhu světa a nepřisuzuje ji v něm pasivní roli, ba naopak, kupř. „final girl“ není nic jiného než feministická ikona emancipující se ženy. Konkrétně tento film pak pracuje s revenge subžánrem – založeným na ublížení a následné pomstě –, jen s tím rozdílem, že oboje nevkládá do jedné ženy, jak je zvykem, ale do dvou, do dcery a do matky, které tímto můžeme chápat jako tutéž osobu. Dobrá, ale jak se tím vysvětluje vyšší hodnocení, které filmu udělují ženy? Jednoduše, ublížení (znásilnění) představuje maximální možnou submisivitu, to jest touhu ženy být ovládnuta a najít silného a spolehlivého muže, naopak pomsta zastupuje maximální možnou dominanci, tedy touhu po oné emancipaci. Horor nabízí ženám potěchu v takovém rozsahu, o němž se mužům může jen zdát. Horor je ženský žánr. Ovšem výše řečené je ve filmu přepsáno něčím ještě mnohem silnějším – důrazem na rodinu, ale zejména vyzdvihnutím mateřské lásky a ženských instinktů (dokonce i záporačka vnitřně ucítí, když se zbídačená dívka doplazí zpátky k rodičům). Poslední dům nalevo je de facto variace na onen notoricky známý autobus, který matka pozvedne, když pod ním leží její dítě. Nadto se ve filmu přepisuje Oidipův komplex, odvěké stigma klasického Hollywoodu (jistý badatel ho údajně našel ve všech filmech této éry), neboť vztah mezi matkou a dcerou se zdá být mnohem intenzivnějším než mezi otcem a dcerou. A co jiného je záporačka, pobíhající s odhalenými „Venušinými“ prsy než apel na rodinu. Chtěla by také poctivého muže a děti. Chtěla by kojit. Jenže není koho. Vážně oceňuji, kterak se tu přímluva za konzervativní hodnoty mísí s oslavou liberalismu. ____ Proč jsou horory tak přitažlivé? Protože horor je žánr velice přízemní a zemitý (bahno, voda, země v centru dění), ale současně revoluční a subverziví (proti-systémový) a idealistický – o velkých věcech se tu vypovídá způsobem, který je nám všem dobře znám. Horory překračují naši vlastní zkušenost, ale neopouštějí člověka a neukazují mu nic nového. ____ Dokonalý a precizní film. V každém detailu (rovněž však v polodetailech, celcích a v polocelcích). ()
Taky bych to viděl na hezkou sedmdesátku. Těch 110 min. uteče ani nevíte jak, scény dokáží vtáhnout a násilí je velmi fyzické (Dvě slečny při scéně znásilnění nevydržely a odešly). ()
,,Nevím, jestli si chci pamatovat dnešek“. ,,To nikdy nevíte“. ,,Možná jo, máte štěstí…“ Dvě kočky v totálním ohrožení. Drsní záporáci – na můj vkus až moc. Tyhle sadističtí parchanti nejsou můj typ. Ale strach mám, to jo. Je zajímavý čekat, kdy to začne. A vlastně i co. Bojím se rád a tohle stupňování napětí je něco pro mě. Holky nechápou, že míra hlasitosti řevu nesouvisí s tím, jak s nimi bude zacházeno. Nemám rád, když se ubližuje hodným lidem. I když se chovají divně. A nechápu, proč všichni říkaj ,,to bude dobrý“. Ale třeba napětí dobrý je. Nemám se dívat v noci sám! Tak to máme znásilnění, bodání nožem do břicha, střelba, nač lidi propichovat, když máme drtič, kladivo a na závěr – ale to jen tak pro pobavení… Jo, z toho mám strach. To se klidně může stát. Nikdy si nekoupím chalupu někde v prdeli! Opravdu tohle moc nemusím, protože hrůza na noc není dobrý společník. Nechcete jít spát se mnou? Asi se budu bát…. PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ **** ()
Tak jako mne nezklamala původní verze z roku 1972, tak mne nezklamala ani novodobá verze. Byl jsem docela zvědavý, zda opět bude muset být ženská chlapem a začít si vyřizovat účty. A kupodivu i zde byl manžel bačkora :-) Film mne náramně pobavil a zpříjemnil mi víkendový večer. 100 % doporučuji! ()
Precízne zrežírované násilné a kruté dielo Adama Alleca a Carla Ellswortha. Treba uznať že "The Last House on he Left" je z hororov ten vydarenejší film a to z dôvodu atmosféry, deja a reálnych scén. ()
Za poslední dobu nejlepší horor, který jsem viděla. Všechno podle mého gusta. Úžasná atmosféra, jedna dost silná scéna, následné zúčtování a konec, který byl sice dost zbytečný, ale efektní (SPOILER: Varuji Vás, moc mě neserte! Mám mikrovlnku a nebojím se ji použít KONEC SPOLERU :o) Konečně se mi dostal do rukou horor, po kterém jsem tak dlouho pátrala!!! ()
„Jednoduchšie to už nebude.“ Cravenov originál z roku 1972 som nevidel. Remake slabý. Takmer DVE HODINY najprevarenejšieho hororového správania postáv (viete, že v záhradnom domčeku SPIA krvilační psychopati, máte totálny náskok + zbrane a PREDSA vás prekvapia) a tucet klišé (hrdinu vrahov monológ na tému „Ako som ti znásilnil dcéru“ vyprovokuje viac, ako to, keď ju predtým videl celú zbitú, postrelenú a znásilnenú). Nevraviac o tom, že tento film má plnú hubu silných kecov, ale keď treba jednať, Wes Craven (ako hlavný producent) sa zľakne a ponúkne nudu (ak by vám niekto prizabil dieťa, uspokojili by ste sa s jednou strelou do hlavy?). ()
Původní „Last House on the Left“ pojímal motivy násilí a pomsty exploatačně. Remake ze stejného příběhu vychází k fyzicky intenzivnímu thrilleru. V obou případech se jedná o typické produkty své doby. Zatímco Cravenův originál je esencí laciných brakových bijáků ze sedmdesátých let (drogově poblouzněná nesourodost vyprávění; třeskutě ubohá forma; zkazky o filmu, jeho interpretace a ostatně i jeho slogan z plakátu jsou mnohem podnětnější a dramatičtější než film samotný), stejnojmenná novinka je zase stylově čistá žánrovka dle současných mainstreamových norem. Nicméně zatímco Craven se vůbec nezatěžuje otázkou legitimnosti či etičnosti pomsty, tentokrát film v absolutním finále přichází se zneklidňující tečkou, která happyendu dodá zlověstně mnohoznačný rozměr. Jistě, nový „Last House on the Left“ není originální, nicméně to nebyl ani Cravenův „originál“ (lépe řečeno brakové přiznané přepracování Bergmanova „Pramenu panny“). Ale narozdíl od Cravena dokáží tvůrci nové verze starý koncept obohatit (viz závěr) a především uchopit koncepčně a konzistentně. Více v recenzi na Aktuálně.cz. ()
V rámci příprav na remake jsem dnes zhlédl i originál a tak můžu srovnávat. Ne, že by to mělo být snad pravidlem, nicméně já prostě chci. Originál je syrový, nedodělaný, místy směšný a hodně zajímavý. Remake je sterilní, precizní, poměrně reálný a celkem nudný. Vypadá jako tisící verze dnes točených exploitačních blbůstek, jen se zločincema místo buranů. Nepochopte mě špatně, není to úplně blbé a má to pár zajímavých scén, ale prakticky ničím to bohužel nezaujme. Všechny slavné scény z originálu tu chybí nebo jsou okleštěny na minimum a vůbec je z remaku znát celkové vyměknutí. A to i přes galony krve. ()
Překvapivě výborné, jen s jedním malým kazem v závěru. (K tomu později.) Film, který Obituse nechal poměrně chladným, mého bratra rozzuřil doběla, mé švagrové se z něj udělalo špatně, Stephen King jím byl absolutně nadšen, kiddo tomu nasolila maximum a Ony dala čtyři hvězdičky a napsala nesrozumitelný komentář. ... Objevil jsem teď v Ostravě kuřáckou hospodu, což je ve stávajícím fašistickém režimu opravdová rarita. Při té příležitosti jsem neváhal a vzal do ní čerstvě zakoupenou Kingovu teoretickou práci o horroru, Danse Macabre, která u nás nedávno konečně vyšla. (Knihy, které mě opravdu zajímají, si totiž odedávna zásadně vychutnávám u piva a cigarety.) V předmluvě k vydání z roku 2010 zmiňuje King jaké filmové horrory z poslední doby se mu líbily. Jeho názor na The Last House on the Left se natolik shoduje s mým (i když jeho je ještě o chlup nadšenější), že ho tady mohu klidně citovat. Vyberu pár základních bodů a vyjádřím se k nim. Štefan snímek doslova označuje za "nejlepší filmový horror nového století". S tím sice nesouhlasím (viděl vůbec Session 9, Dead End nebo Ty druhé?), ale chápu ho. "Nejbrutálnější a nejnesmlouvavější film, jaký se v amerických kinech objevil od Henryho: Portrétu sériového vraha." No, proč ne. Navíc dobrá reklama, protože Henry je nepřekonatelný. O původním Cravenově filmu ze 70. let se S.K. vyjadřuje jako o trapné blbosti. Vyjmenovává všechny důvody proč je to trapná blbost a srovnává s touto verzí. A já s ním ve většině bodů souhlasím. (King: "Originál je tak špatný, že dosahuje až absurdní úrovně – říkejme mu klidně Abbott a Costello potkávají sexuální násilníky.") … V 99. případech ze sta jsou remaky zbytečné a špatné. Toto je rozhodně ten stý případ. King nezapomene zdůraznit, jak moc se Iliadisova verze nelíbila kritikům, přičemž dodává: "Kdyby si novější Poslední dům nalevo nenesl přítěž svého nezdárného předchůdce - a kdyby to byl zahraniční film opatřený titulky -, šlo by o úspěch velebený kritikou na úrovni Polanského Hnusu (…). Last House do jisté míry utrpěl svým odmítáním přistupovat na kompromisy a myslím, že mu byl vystaven účet za všechny jeho nezdárné předchůdce, nejen za materiál, z něhož vycházel. Ale je tu ještě něco. Filmové horrory vydrnkávají své tóny spíše na nervech než v hlavě. Jelikož většina kritiků jsou tvorové spíše myslící než cítící, dokážou se pobavit (takovým tím blahosklonným způsobem) u horrorů, které jsou příliš výstřední, aby se daly brát vážně. A naopak mají tendenci reagovat podrážděně a dotčeně na snímky, jež úspěšně operují v hlubinách našich základních obav. Poslední dům, podobně jako Hitchcockův slavný film o Tom Druhém, který Vraždí, je právě jedním z nich. A stejně jako na Iliadisův film se i na Psycho zpočátku snesla vlna povětšinou negativních recenzí.” … Je zajímavé, že King ani okamžik neváhá se zařazením tohoto filmu mezi horrory. Evidentně to má podobné jako já: Pokud mě film děsí a napíná takovým tím ochromujícím způsobem, pokud je něčím jiný a divný, pokud mě strhne, šokuje a překvapuje až do konce, není to obyčejný thriller. Je to horror. (Ještě dnes si pamatuju, jak můj bratr po návratu z letního kina cedil nasraně mezi zuby: “To není horor, to je hnus.” Že by tedy nakonec přece jen nějaká ta paralela s výše zmíněným Polanskim? :-) … Pro mě osobně je asi nejsilnější a nejpřekvapivější scénou snímku ta, v níž se mladá hrdinka pokusí o útěk přeplaváním jezera. Absolutně jsem v tu chvíli netušil jak dopadne. V tu chvíli je totiž jasné, že ta scéna bude klíčová a naprosto osudová: Proč by nás na ni jinak tvůrci už dopředu a s takovou pečlivostí připravovali? Naopak nejslabší scénou byla pro mě ta s mikrovlnkou v úplném závěru, k níž King podotýká: “Tento poslední tah zaznívá ve filmu jediným falešným tónem.” Přesně tak. Mikrovlnka zůstává jediným kazem na tomto jinak působivém snímku. ... Závěrem bych dal ještě slovo Marigoldovi, který v csfd spektru symbolizuje hlas kritiky (alespoň tak ho většinou vnímám): “Nudné, prázdné, samoúčelné. Násilí tu není ani šokující, ani estetické, ani burcují, jen vyprázdněně exhibující a otravně blbé.” S tím se dá souhlasit. Přesně takové totiž skutečné násilí bývá. () (méně) (více)