Oko 2

Wang Mun po prvním Oku už asi transplantaci rohovek nedostala, takže tentokrát sledujeme příběh mladé módní novinářky Joey, která je tak trochu nevyrovnaná, takže lítá po obchodech, kde nakupuje spoustu blbin jen aby utratila spoustu peněz a nakonec se pokusila o sebevraždu ve svém hotelovém pokoji. Duchy začne vídat hned poté, takže už nastupuje jenom schéma známé z prvního Oka, kdy občas duch bafne, občas někde stojí a hlavně čím se příběh dostává dál tím se vyskakování duchů stupňuje. Rozdíl je ale hlavně v tom, že Joey si brzo uvědomí, že jsou to duchové a taky má několikrát příležitost kouknout o co jim vlastně jde, což je docela zajímavá věc a hlavně je tato nová motivace duchů jasně odlišná od předchozího dílu. Na diváka teda čeká pár bafacích šoků za hlasitého zvuku bez nějaké snahy o něco originálnějšího, stejně jako v prvním dílu, ale kvalitou se to tolik neliší. Hlavním tahounem je tedy zajímavý těhotenský námět a pár zajímavých scén s tím spojených jako třeba útok úchyla nebo scéna ve výtahu. Většinu postav a hereckých výkonů člověk nemusí moc řešit, protože největší důraz padá na Qi Shu a ta hraje docela slušně, i když nevím jestli je to tím, že nevěděla jak to zahrát a tak byla občas zmatená, nebo jestli to bylo tím, že to zahrála tak dobře protože její postava byla celou dobu zmatená a hrozně nevyrovnaná :). Příběh postupuje přímočaře dopředu a sice se objeví občas nějaká lehčí hloupost jako chování Joey a ty skokanské kousky na konci, ale překvapivě zábavně se na to kouká a dokonce by to fungovalo i jako nevtíravý a nenásilný protipotratový film. :) (25.10.2010)

Překvapivě se mi to líbilo o něco málo víc než jednička. S tou si sice nemá skoro nic společného (tady se ženě, co normálně vidí, zjevují duchové - v jedničce se slepé ženě vrátí zrak transplantací očí, ale následkem toho vidí duchy), taky se to tady místy táhne, ale zase asi tak dvakrát jsem se lekl a bavilo mě to o něco víc, než jednička, hlavně v poslední půl hodině. A potěšil mě i optimistický konec, byť na reinkarnaci nevěřím. Není to úplně spoiler, nebojte, tak jak jsem to napsal to může značit cokoli. Celkový pocit z toho mám ale překvapivě dobrý. Silné 3* (29.12.2019)

Stále žádný posun; jako instruktážní video příprava budoucí matky na porod možná uspokojující(těhulkám vřele doporučuji), ale z pohledu východního mysteria už výrazně slabší. Nevyváženost a hluchá místa nepřekryje pár bezduchých lekaček a zaručená moudra mnichů o víře převtělování. Bratři Pangové uhranuti hrdiny komiksů Joey přisuzují nadpozemské schopnosti, když ta se marně pokouší spáchat sebevraždu opakujícím se skokem ze střechy nemocnice, kdy její černé svědomí neúnavně vartuje nad zakrvavenou dárkyní nového, ještě nenarozeného těla. „Nedovolím Ti zemřít!“ … Kéž je to tak snadné. (01.08.2011)

Z tohoto snímku mám velmi rozporuplné pocity. Chvílemi je to vážně děsně přitažené za vlasy. To se týká hlavně závěru, kdy se hlavní hrdinka podruhé plazí na střechu nemocnice, aby znovu skočila. Nejen, že proleze celou budovou a nikdo si ji nevšimne, ale celou dobu jsem o ní prohlašoval: "to je teda frajerka!" A když se na střeše postaví na obě nohy, už jsem musel jen uznale hvízdnout. V průběhu celého filmu jsem se ovšem nezbavil dojmu, že se jedná o obyčejnou hysterku, která by udělala líp, kdyby držela hubu a krok, stejně by se hovno stalo.......stejně si v ničem nepomohla a mohla si ušetřit spoustu trapných scén před ostatními lidmi. (23.10.2007)

Niekedy mávam pocit, že anglické titulky k ázijským filmom často zabíjajú polovicu významu dialógov, a ich český preklad zabíja polovicu druhú. Za druhé, opakujúce sa scény typu "S kým to mluvíte?", postavené len a len na tom, že hrdinka ducha vidí a nikto iný nie, sú síce otravné, no divák ich toleruje s tým, že ich berie ako "zoznamovanie" hrdinky so svojim "darom", ako akúsi predohru k duchárskemu peklu, ktoré sa ešte len rozbehne... a film zrazu skončí. Na druhej strane, párkrát dostanete príjemnú zimomriavkovú facku - a tým nemyslím obyčajné rýchle nájazdy kamery na ducha, podporené mohutným zvukovým doprovodom, ale predovšetkým tých pár vzácnych momentov, ktoré dokážu šokovať (príkladom za všetky je "Slečno, kolik je hodin?"). Ani jeden z nich sa však svojou intenzitou nevyrovná vrcholným okamihom prvého dielu (a že ich ten mal...), vďaka ktorým ma zalieval studený pot nielen počas sledovania filmu, ale aj rok po jeho zhliadnutí pri čítaní komentárov, ktoré mi konkrétne scény pripomenuli. (04.06.2006)