Poslední dům nalevo

Remake řeckého režiséra Dennise Iliadise je mnohem blíže thrilleru a dokazuje, že se tentokrát muselo hrabat pečlivě, tedy až k počátkům samotného mistra žánru, Wese Cravena (zde jako producent, a patří mu dík, že nás ušetřil dvojice dementních policistů z originálu). Ostatně pár detailů se změnilo, ale podstata zůstala stejná. Máme tu opět dvě krásné roštěnky, kterým se zachtělo po troše trávy, a tak se nechají zlákat introvertním synkem psychopatického tatínka, který právě za pomoci svých stejně vyvedených kumpánů pláchnul před zákonem. Hoch chtěl jen trochu normální konverzace se stejně starými dívkami, jenže tím jim pořádně zatopil. Trio kriminálníků totiž nechce žádné stopy. Remaky ve Státech prostě letí, takže můžeme jen hodnotit, s jakými výsledky. The Last House on the Left určitě nedopadl špatně, ba naopak. Nelidská brutalita je prezentována stejně naturalisticky jako v nedávném hororu Oni, naštěstí tu máme po delší době opět „normální“ vrahy bez nadlidských schopností, emoce, které nejsou umělé a rodiče jedné z nebohých dívek, které pomsta žene vpřed. Stejně jako v originálu (ve kterém se vše podstatné odehrálo za denního světla – tady bohužel nikoliv) pak můžeme debatovat, jak daleko zajdou rodiče, když si jejich trpící dítě projde peklem a oni to „vědí“. Ostatně oproti originálu funguje všechno mnohem uvěřitelněji – herectví, dialogy, jednání postav. Jen ona brutalita byla tehdy určitě údernější (vezměte v potaz 70. léta), takový Aja, který Cravena při vší úctě překonal (remake Hory mají oči), umí šlápnout na plyn a nepůsobí samoúčelně – tady to bohužel nevychází úplně nejlíp. Nebýt takové plochosti charakterů a absence vyššího zájmu diváků, mohla být pomsta pořádně vypečená. I když ku prospěchu je fakt, že rodiče dívky tentokráte jednají na dosud nepoznané ohrožení spíše pudově, než-li nějak cíleně. Nejsem příznivcem série Saw nebo Hostelů, ale koukněte na obě verze a kvalitu a poselství posuďte sami!! (11.06.2009)

Ku tomuto snímku som sa dostal viac menej omylom. V rámci skompletizovania si tvorby amerického režiséra Wesa Cravena som si chcel pozreť jeho rovnomenný debut, ktorý natočil v roku 1972 a odštartoval nim svoju úspešnú kariéru. No na miesto toho sa mi dostal do rúk zmodernizovaný remake tohto diela. Ten ma však nijak zvlášť nezaujal. Je to nevýrazný, zdĺhavý a v mnohých smeroch dosť naivný revenge thriller. Dúfam, že Cravenova originálna verzia ma bude baviť viacej. ** (11.11.2015)

Craven je prostě originál, ale naštěstí je to poměrně dávno, co jsem měl tu čest ho vidět, takže už nejsem schopen bezprostředního srovnání. Remake jsem si vychutnal plnou měrou a i přes drobné nedostatky a trochu zbytečně natahovaný závěr jsem relativně spokojen. Nevadilo ani, že jsem znal víceméně celý děj, film si i tak dokázal udržovat po celou dobu slušnou atmosféru a nezklamali ani hlavní představitelé, i když David Hess je nenahraditelný. Technicky taktéž příjemná podívaná. Po hodině a půl jsem byl rozhodnut dát čisté čtyři, i když posledních 20 minut mě trochu zviklalo. (14.03.2010)

Serou vás puberťáci? Máte občas nutkání je vylískat, nakopat nebo rovnou odstřelit? Nebo (nedejbože!) i znásilnit?! Přesvědčte se nejdřív, že jsou sirotci! A pokud neovládnete svou zabijáckou obsesi a vezmete si do prádla puboše, co má rodiče, pečlivě si projděte jejich dům a odstraňte veškeré předměty, co by jim mohly posloužit jako zbraň, až po vás půjdou - znáte to: nože, krbové náčiní, hasící přístroje, mikrovlnky... Pak teprve jděte na férovku, vybaveni bandou krveříznivých kámošů a pořádným kvérem! Solidní thriller s tlupou nedovtipných padouchů, trojkou zhulených teenagerů a všehoschopnými tatínkem a maminkou. Pár okamžiků překvapilo mile, něco zklamalo, ale ve výsledku jsem se dobře bavila. 71% Akorát mi nejde na rozum, z jaké lepenky si amíci kašírují domy: mě doma někdo hodit proti zábradlí, polámu se já - nic jiného, jako zbraň bych mohla využít leda vlastní žebro :-/. (01.02.2011)

,,Nevím, jestli si chci pamatovat dnešek“. ,,To nikdy nevíte“. ,,Možná jo, máte štěstí…“ Dvě kočky v totálním ohrožení. Drsní záporáci – na můj vkus až moc. Tyhle sadističtí parchanti nejsou můj typ. Ale strach mám, to jo. Je zajímavý čekat, kdy to začne. A vlastně i co. Bojím se rád a tohle stupňování napětí je něco pro mě. Holky nechápou, že míra hlasitosti řevu nesouvisí s tím, jak s nimi bude zacházeno. Nemám rád, když se ubližuje hodným lidem. I když se chovají divně. A nechápu, proč všichni říkaj ,,to bude dobrý“. Ale třeba napětí dobrý je. Nemám se dívat v noci sám! Tak to máme znásilnění, bodání nožem do břicha, střelba, nač lidi propichovat, když máme drtič, kladivo a na závěr – ale to jen tak pro pobavení… Jo, z toho mám strach. To se klidně může stát. Nikdy si nekoupím chalupu někde v prdeli! Opravdu tohle moc nemusím, protože hrůza na noc není dobrý společník. Nechcete jít spát se mnou? Asi se budu bát…. PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ **** (02.10.2009)