Poslední dům nalevo

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $32,752,215║Tržby Celosvetovo $45,482,936▐ Tržby za predaj DVD v USA $20,433,244 //počet predaných kusov 1,164,309║ V určitom momente to má väčšiu drsnosť a surovosť než by bolo treba ale ináč je to dosť dobre spracovaný thriller, ktorý aj keď nemá čím extra prekvapiť ale drží sa v miery únosnosti, príbeh je dobre vygradovaný, samotný záver chcel rozsiahlejší rozbor mučenia, lebo za to čo hlavný zloduch napáchal by si to zaslúžil, nuž škoda že doktor to zloduchovo trápenie dosť rýchlo ukončil. /60%/ (14.10.2009)

,,Nevím, jestli si chci pamatovat dnešek“. ,,To nikdy nevíte“. ,,Možná jo, máte štěstí…“ Dvě kočky v totálním ohrožení. Drsní záporáci – na můj vkus až moc. Tyhle sadističtí parchanti nejsou můj typ. Ale strach mám, to jo. Je zajímavý čekat, kdy to začne. A vlastně i co. Bojím se rád a tohle stupňování napětí je něco pro mě. Holky nechápou, že míra hlasitosti řevu nesouvisí s tím, jak s nimi bude zacházeno. Nemám rád, když se ubližuje hodným lidem. I když se chovají divně. A nechápu, proč všichni říkaj ,,to bude dobrý“. Ale třeba napětí dobrý je. Nemám se dívat v noci sám! Tak to máme znásilnění, bodání nožem do břicha, střelba, nač lidi propichovat, když máme drtič, kladivo a na závěr – ale to jen tak pro pobavení… Jo, z toho mám strach. To se klidně může stát. Nikdy si nekoupím chalupu někde v prdeli! Opravdu tohle moc nemusím, protože hrůza na noc není dobrý společník. Nechcete jít spát se mnou? Asi se budu bát…. PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ **** (02.10.2009)

Původní „Last House on the Left“ pojímal motivy násilí a pomsty exploatačně. Remake ze stejného příběhu vychází k fyzicky intenzivnímu thrilleru. V obou případech se jedná o typické produkty své doby. Zatímco Cravenův originál je esencí laciných brakových bijáků ze sedmdesátých let (drogově poblouzněná nesourodost vyprávění; třeskutě ubohá forma; zkazky o filmu, jeho interpretace a ostatně i jeho slogan z plakátu jsou mnohem podnětnější a dramatičtější než film samotný), stejnojmenná novinka je zase stylově čistá žánrovka dle současných mainstreamových norem. Nicméně zatímco Craven se vůbec nezatěžuje otázkou legitimnosti či etičnosti pomsty, tentokrát film v absolutním finále přichází se zneklidňující tečkou, která happyendu dodá zlověstně mnohoznačný rozměr. Jistě, nový „Last House on the Left“ není originální, nicméně to nebyl ani Cravenův „originál“ (lépe řečeno brakové přiznané přepracování Bergmanova „Pramenu panny“). Ale narozdíl od Cravena dokáží tvůrci nové verze starý koncept obohatit (viz závěr) a především uchopit koncepčně a konzistentně. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (15.05.2009)

Utahané, velezbytečné a samoučelnou brutalitou skoro až konkurující Saw. Chápou šokovou hodnotu filmu v 70. letech, ale dneska už je to černobílá fraška s přesahem do gore-porna, kde jsou všichni špinaví buď od bahna nebo od krve. Finále tomu trochu vylepšuje skóre, zvlášť pokud jste rodič anebo prostě máte rádi pomsty s happyendem, ale jinak další z nekonečné řady hororových vycpávek, které možná plní kasy, ale rozhodně ne očekávání. (08.04.2009)

Vezmeme Eden Lake z roku 2008, místo zamilovaného páru nasadíme roztomilou rodinku, několik nabubřelých, nudících se dětí vyměníme za bandu uprchlivších kriminálníků a navrch dáme terorizovaným hrdinům pěkný domeček, aby se měli kde schovat. Takže: je Poslední dům nalevo vlastně jen kopírka hororu zmiňovaného na začátku? A jak to vlastně brát, když se v podstatě jedná o remake, tudíž stará verze byla ještě před oním britským šokujícím snímkem? Tak či tak, film Dennise Iliadise rozhodně není ztrátou času, a navíc: i přes na horor poměrně překvapivou délku nenudí ani na okamžik. Kvalitu snímku jsem si užil na stolním PC v blu-ray kvalitě, a vzhledem k pozdějšímu ději v zetmělém domě jsem udělal dobře, protože nejenže vynikly všechny předměty a postavy v šedi, ale černá zůstává díky několikagigové velikosti - již snímek schramstnul z disku - opravdu černá. Poslední dům nalevo se snaží mírně šokovat tím, kam mohu jako rodič dojít za pomstou při brutálním ublížení násilníků na mém potomkovi. Je evidentní, že tato základní myšlenka se režisérovi vydařila, ovšem poslední záběr dokázal celkový dojem z filozofického přemítání nad problémem srazit s překvapivou neoddiskutovatelností na kolena. Menší SPOILER: Ona scéna mi pak totiž zdaleka nepřišla jako pomsta, zde si chtěl tatínek prostě ukojit své krvavé choutky a dokázat, že se z něj stává takový malý úchyl KONEC SPOILERU. I tak lze ale snímek hodnotit nadprůměrně a kladů v něm lze najít bezpočet. Ať už se jedná o surealisticky podanou řezničinu (které jsou tu prosím pěkně schopni lidé, ne nějaký Jason nebo Freddy), pocit beznaděje a soucítění s oběťmi, stupňující se napětí, efektní kamera, dobrá hudba... Tento remake se prostě nadmíru povedl, a nebýt občasného pocitu opakujících se záběrů z podobných snímků, který mne pronásledoval po celou stopáž (vybavilo se mi třeba Funny Games USA, ono Jezero smrti...) a posledního malého WTF, bylo by to rozhodně za pět. P.S. Konečně nějaký obstojný chlapský hrdina, který neomdlí při prvním nakopnutí do břicha a pěstí do obličeje! (20.08.2009)