Star Wars: Epizoda I - Skrytá hrozba

Stará trilogie sice v atmosféře dokázala působit o chlup silněji, ale proti návalům kritiky na adresu první kapitoly kronik daleké galaxie se ohrazuji celkem pravidelně. I po letech mi vadí až násilný kontrast repetetivních politických debat a dětské nálady v čele s nespletou Jar Jarem, ale kouzelná Padmé, mladý Obi-Wan nebo temný Darth Maul jsou natolik úžasní, že se výtky rozpadnou jako mávnutím světelným mečem. Největším překvapením přesto zůstává fakt, že dvě nejslavnější scény (závod kluzáků a finální Duel of the Fates) by i dnes byly v každém dobrodružném blockbusteru událostí roku. (20.05.2006)

Měl sem trochu chut dát tomuto veledílo 3 hvězdy, ale že to režíroval Lucas, že tam byl ten skvělý závod a souboj Neesona (resp. McGregora) s darthem Maulem za tónů stále úžasné Williamsovy hudby, nechám ty 4. Nejsou to ale takové 4 jako u Návratu Jediho, tam to byly 4 těsně pod pěti, tady to jsou 4 těsně nad 3. Jar Jar Binks neskutečně otravný, vizuál se mi po první trilogii ani za mák nezamlouval, dokonce mi přišel mnohem víc umělý a strojený. Velké bitvy díky zmiňovanému Binksovi v háji, malý Anakin nic moc a někdy i otravný. Pozitiva: obsazení McGregora do Obiwana a moje první střetnutí s ním. Charismatický Neeson, krásna Natalie Portman, která hraje stejně dobře jako v Leonovi a později se stala dokonce oporou nové trilogie tam, kde kolísala a nudila. Stačí jeden pohled na ní a hned je dobrá nálada zpět. Jinak tady ještě protivníci až na totálně cool Maula jdou v šlépějích Trapnosti a Unylosti, ještě že se to v těch dalších dílech zpravilo. Stejně jako se spravily triky, zpočítačoval Yoda, vyrostl Anakin, zmoudřel Obi-Wan a přibyly lepší postavy a atmosféra blížící se zkázy. (18.10.2008)

Ach, jak je ten Darth Maul charismatický a démonický. Ach, jak jsem chtěla vytáhnout svůj lightsaber a změřit síly s jeho dvoučepelovým mečem./// Ach, těch stupidních a infantilních legrácek./// 3D konverze je zdařilá a jen naivní člověk může očekávat třetí dimenzi na úrovni Avatara. Postavy (předměty, budovy) jsou plastické a vystupují z plátna, aniž by však trapně trčely ve stylu technologické tragedie v Souboji Titánů. Škoda však poměrně neostrého obrazu (taková horší dvd kvalita) a také ztmavení, které má u podvodních scén za následek nepřehlednost dění. Divácky nejvděčnější je z hlediska 3D samozřejmě závod kluzáků, tím však výčet končí. Geniální scénou nadále zůstává finální souboj Darth Maul vs. Qui-Gon Jinn. Jar Jar je po každém dalším zhlédnutí ještě otravnější. Český dabing z něj navíc dělá jakéhosi "čačara" a dabér Anakina je na ránu do brady./// Nejslabší epizoda... Skrytá hrozba jest, mhmh. Lepší je, když si ji pustíte doma na blu-rayi, protože na kino tento film nenabízí dostatečnou míru epičnosti. Na Pomstu Sithů se však do kina nesmírně těším. A Lucas mezitím vymyslí, jak by mohl za pár let sextalogii vylepšit a zabezpečit tak dalších deset generací jeho potomstva. [Kino, 3D s dabingem] (06.02.2012)

Jedna z filmových legend říká, že mezi třemi nejvlivnějšími filmaři 70. let, tzn. mezi Spielbergem, Coppolou a Lucasem byl zásadní rozdíl v přístupu ke světu filmu. Zatímco Spielgerg a Coppola filmem doslova žili, do vysílení sledovali ve filmových klubech představení uznávaných filmových klasiků, hluboko do noci vášnivě diskutovali s podobně postiženými o kinematografii a snažili se svět filmu někam posunout, Lucas byl nadšeným čtenářem pokleslých komiksů, divákem televizních space oper 50. let a filmová teorie mu byla bytostně cizí. Zato dokázal lépe než kdokoli jiný vystihnout podstatu popkultury a proměnu filmového diváka od 40. do 70. let minulého století, kdy se věk průměrného návštěvníka kinosálu stále snižoval. Zároveň docházelo díky sociologickým procesům a zbohatnutí společnosti ke změně pohledu na film. Plně se projevila infantilizace a vítězil koncept rodinného filmu zprůměrovaného k nižšímu standardu, aby ho pochopily co nejširší vrstvy potenciálních diváků. Tak vznikly Hvězdné války, kdy se pohádka obalila kosmickou technikou a žvásty tehdy populárního hnutí New Age. Lucas to celé natočil co možná nejvíc barvotiskově v infantilním duchu a naivně a právě proto to mělo tak pronikavý úspěch. To, co má úspěch, přitahuje pozornost a snahu o napodobování a v jisté fázi, kdy se stane kultem, už je prakticky nezpochybnitelné a samo o sobě to má punc kvality bez ohledu na podstatu. Viděl jsem první tři filmy slavné série ve věku, kdy už mi přišly motivy i zpracování a zejména ta "myšlenková nadstavba" k smíchu. Jinak to má ten průběh, že poprvé to vidíte tak v 8-9 letech a pak se železnou pravidelností, která se blíží někdejšímu vysílání ruského Mrazíka v naší televizi, opakovaně, takže s tím vyrůstáte a má to pro vás emocionální a nostalgickou hodnotu. I kdybych na tom vyrůstal, stal bych se prakticky s jistotou spíš příznivcem seriálu Star Trek, který přes svou šablonovitost, naivitu a myšlenkovou základnu, která vychází z multikulturalismu, představuje poctivý kousek žánru sci-fi. Hvězdné války mají s žánrem sci-fi společné jen ty vesmírné kulisy. Je to pohádková fantasy, která není ani chytrá ani objevná ani skvěle zrežírovaná. Pozdější 3 díly série jsou nabité triky, bombastické, ale stejně a spíš víc infantilní a navíc v nich ani není ten sebevědomý ironický nadhled, který čiší z každého šklebu Hana Sola. Ten v podání Harrisona Forda trošku připomíná daleko výrazněji uplatňovaný nadhled Indiany Jonese. Osobně mi celá série nemá co nabídnout a i když mezi jednotlivými filmy jsou pochopitelně významné nuance, to, co mi vadí, jako je zběsilé máchání zářivkami, žvatlání o síle a roztomiloučcí plyšáci okolo coby mimozemšťané, jsou typické pro všechny díly. Proto tento komentář platí pro všechny kousky série Hvězdných válek. Celkový dojem: 20 % za kulisy. (22.09.2012)

Epizoda I je časově a tudíž i stylově nejvíc vzdálená původní trilogii SW a podle mě splňuje očekávání. Samozřejmě že mnozí namítnou, proč je tam šílenej Jar Jar Binks a Watto a vůbec, ale podle mě jde o poměrně důstojný začátek celé ságy, který na mě sice nepůsobí takovou tou krásnou zvláštní atmosférou, ale má zase něco jiného do sebe... Herecké výkony nemá cenu řešit, ty nebyly v této sáze nikdy důležité (tím chci říct, že tyhle filmy stojí na něčem úplně jiném než na Oscarových výkonech), hlavní je, jestli je se na co dívat, že vám dlouhá stopáž příjemně uteče a budete se bavit. Akce, triků a zábavy vůbec si užijeme dosyta, závody kluzáků a "Duel of the fates" je radost sledovat. (23.05.2005)