Frankenweenie: Domácí mazlíček

Budu se hodně opakovat, ale Frankenweenie je prostě stoprocentně typický Burton. Tento film se mi sice nelíbil tolik jako animačním zpracováním podobná Mrtvá nevěsta, ale rozhodně mě zaujal více než Temné stíny ze stejného roku. Dojemný příběh chlapce a jako psího miláčka, které nemohla ani Zubatá rozdělit, není vůbec nijak komplikovaný, ale potěší právě svou jednoduchostí. Černobílý vizuál perfektně podtrhuje ponuré vyznění filmu, které mám na Burtonových snímcích rád. Film je plný odkazů na Burtonovy i jiné snímky a nebýt toho příliš sentimentálního konce, tak by byl skoro dokonalý. Zkrátka film, který má ono typické burtonovské kouzlo, kterým se nechám rád pohltit. (13.03.2014)

Tim Burton: návrat ke kořenům. Tim Burton: znovu loutky. Mrtvá nevěsta byla fajn, Ukradené vánoce se staly legendou, ale původní Frankenweenie společně s Vincentem tvoří absolutní dřeň toho, kým Burton-umělec je. A proto je fajn, že sešívaný domácí mazel má příležitost připomenout tohle všechno. Je to hezké, je to milé, sice trochu sterilní a předpokládaně předvídatelné, ale pokud jste si doplnili i něco ze série The World of Stainboy, tak je to naprostý ideál. Pan Fousek vs netopýr vs gigantická želva vs Nové Holandsko & more. (07.01.2013)

Popravdě jsem ani nečekala, že Frankenweenie bude dosahovat kvalit Corpse Bride anebo snad dokonce Nightmare Before Christmas, ale přesto jsem trochu zklamaná. Burton tím oživil své staré dílo, zrovna tak jako Victor svého psa. Ale v některých případech co je mrtvé, mělo by taky mrtvé zůstat. Nejsem si tak jistá hodnocením, protože je to zase správně výstřední, tak jako celý Burton a musím přiznat, že ty vyzáblé postavičky s obrovskýma očima a hororová atmosféra po Burtonovsku mi chyběly. Po vizuální stránce je to tedy dokonalé a hudební doprovod také nijak nezaostává. Jenže příběh je skoro celou dobu strašně unylý a všechna akce je narvaná do posledních minut, což mi tak úplně nesedlo. Ale přesto je to příjemně nostalgické. Hodnocení je tedy někde mezi 3 dobrými a 4 slabšími hvězdičkami. Ještě se rozmyslím :) A mimochodem.. Burton do toho srdce rozhodně dal, ne že ne! (11.04.2013)

Oživování mrtvých domácích mazlíčků se vyplácí. Vyplatilo se v roce 1984, vyplatilo se i v roce 2012. Ještěže si Tim vzal poučení z mouder filmového pana učitele Rzykruskiho, který úspěšnost opakovaného vědeckého experimentu spatřuje v dostatečném množství investovaného "srdíčka". Ve Frankenweenie je ho i napodruhé dost na to, aby příběh o klukovi a nemrtvém hafíkovi bavil. Sice jen starou známou nostalgicko-infantilně-tributovou limčou, ale stejně jsem se po hoooooodně dlouhé době přistihl, že mám při všech těch chytráckých citacích starých hororů, sexy chraptění Winony, větrných mlýnech i řečech o vědě a lásce zase starý známý burton-knedlíček v krku. Škoda, že závěr trochu neobratně ulítne do monstr hororu a v celém filmu není snad jediná neočekávatelná věc, ale jinak jsem si to užil víc než cokoli od Karlíka dál. Nicméně nevím, jak se Burton hodlá dál vykrádat. Už totiž moc není kde brát. (04.12.2012)

Přišlo mi, jako kdyby si s tímto filmem Tim Burton natočil něco, co si přál už hodně dlouhou dobu. Animovaný film přesně v jeho režii o domácích mazlíčcích a také o tom, co to pro děti a jejich rodiče znamená, když jim někdo takový umře. Prošel si tím asi každý, včetně mě. Možná právě i proto jsem si k téhle pohádce-nepohádce udělal takový vztah. A musím říct, že závěr opravdu krásně vyburcoval. (11.12.2013)