Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství

Vpravdě groteskní snaha. Nemohu točit pornografický film a zároveň zcela tabuizovat sexualitu, stejně jako nemohu točit horor a ignorovat vlastní smrtelnost. Smrt je obsáhle a významně zastoupena v našem nevědomí, a právě sledování hororových snímků nám dává možnost postavit se strachu ze smrti, plně si jej uvědomit, a tím ho i překonat. U marvelovských filmů však hororovou hrůzu již z principu pocítit nemůžeme, jelikož jsou primárně určené dětem, a možná i proto smrt důsledně popírají a vyhýbají se jí. Zdejší protagonisté mají zakázáno zemřít, a když už tato situace výjimečně nastane, tak v následujícím díle nastoupí na jejich místo dvojník z paralelní dimenze. Scott Derrickson zavčasu rozpoznal, že se jedná o sebevražednou misi a z projektu urychleně vycouval, Sam Raimi už takto důvtipný nebyl a celá hororová sterilita tak padá na jeho hlavu. Obdobně kriticky lze pohlížet i na scénář. Samotný koncept multiverza není ve snímku uspokojivě rozpracován a de facto slouží pouze jako živná půda pro jednotlivá camea. Co se vizuální stránky týče, tak méně mnohdy znamená více. Za tímto pestrobarevným ohňostrojem je totiž skryta neschopnost vystavět koherentní příběh a pracovat s emocemi. Jakožto zdejší hororový expert tudíž musím snímek Doctor Strange in the Multiverse of Madness ohodnotit odpadem. (04.05.2022)

Doctor Strange má ze všech marvelovských superhrdinů největší potenciál pro vizuálně divoké a atraktivní filmy. Tvůrci se tu můžou zkrátka strašlivě vyblbnout a zvlášť teď, když měl Strange cestovat do jiných světů a vesmíru a kde všechno opět stálo na kouzlech, takže hranice normality byly posunuté o dost dál než třeba u Black Widow. A v tomhle směru není Mnohovesmíru šílenství co vytknout. Sam Raimi si užil návrat k blockbusterům a nečekaně často mu Kevin Feige dovolil být typicky raimiovský. Pár hororových a lekavých momentů tu je, odkazy na vizuální styl prvního Spider-Mana nebo divoké Evil Dead taky a hezky se na to kouká.  Potíž je, že se v tom neděje moc zajímavých věcí. Příběh je tentokrát poměrně banální, postavy nezajímavé a celou dobu jsem měl pocit, že tu či onde chybí nějaká minuta, ve které by se zpomalilo a šlo trošku víc do hloubky. Pocit, že by o něco šlo vesmíru nebo že by samotný Strange musel projít nějakou zásadní proměnou, jsem tu neměl ani chvíli. Jednoduše je to hezká atrakce, ale obaluje nepříliš zajímavý děj. Mělo to být lepší. (04.05.2022)

Byl jsem zvědavý na cestování mnohovesmírem, ale čekala mě jen hromada digibordelu (už dlouho na mě něco nepůsobilo tak přetrikovaně) s řadou zbytečných bitev a marveláckých humorů a nezbavím se dojmu, že libovolná epizoda Ricka a Mortyho o cestování paralelními světy je násobně zajímavější a zábavnější. Raimi dá vzpomenout na svoje trademarky, ale je to spíš smutné vzpomínání. Strange je dost nezajímavou postavou, puberťačka spíš otravná, ale Olsen je dobrá záporačka. (25.08.2022)

Koho namlsaly trailery a koneckonců i celá marvelovská rétorika poslední doby, podle níž měl být druhý Doctor Strange klíčovým prvkem pro roztahující se fenomén multiverza, bude dost možná zklamán. Už (na dnešní poměry) umírněná stopáž lehce přesahující dvě hodiny totiž potvrzuje dojem, že se spíše než o zásadní posun MCU jedná o další ze sólovek, bez nichž by komiksový (multi)vesmír v klidu plynul dál. Vyjma několika cameí a zcela vedlejších roliček, jejichž smyslem je jen ukojení fandů zběsile toužících po alternativních/resuscitovaných verzích oblíbených figurek, se totiž v jádru jedná o celkem komorní vyprávění o dvou a půl zlomených superhrdinech, kteří si berou vesmír jako rukojmí pro léčení svých bolístek. Benedict Cumberbatch i Elizabeth Olsen v osvědčených rolích Strange a Wandy/Scarlett Witch tvoří obstojně polarizované duo, novicka Xochitl Gomez (ztvárňující Americu Chavez) jim zdatně sekunduje. Především motivace Wandy je na poměry komiksových filmů (ehm) skutečně zajímavá, neotřelá a přináší do superhrdinských rozprávek zase něco trochu jiného. Potěšila mě i (pravděpodobně nadinterpretovaná) možnost čtení některých pasáží z hlediska amerického souboje demokratů a republikánů. V mnoha ohledech se však (navzdory Raimiho hororovým a campovým chutím ve druhé polovině) stále jedná jen o vcelku průměrnou marvelovku, která solidně uteče, občas zaujme a místy i standardně dětinským humorem otráví. Spíše tedy opatrně uznávám, než vyloženě chválím – tak nějak na Logana, no. (19.06.2022)

Marvel si dal s dvojkou Strange vážně na čas a dle očekávání nechal nastíněnou Mordovu příběhovou linku v závěru jedničky stranou a dále rozvíjí multiverzum. Je zajímavé sledovat, jak to vlastně producent Feige nemá zase až tak promyšlené jak se může zdát a jede se za pochodu, ostatně jsme Strange měli vidět před trojkou Spideym a krom jedné scény je to vlastně jedno, s multiverzem se už tak nějak počítá. Dle mého už to však Marvel tentokrát přepálil. Jsem víc na týmovky a ani jedničku nemam nijak zvlášť v oblibě, i když postavu Strange z komiksů i Cumberbatche samozřejmě rád mám. Před filmem byly leaky, že sequel má mít 2,5h a když pak oznámili oficiální stopáž o dvou hodinách, bál jsem se toho, a nakonec to to pusobí na 2,5 a v druhé půlce jsem se už nudil. Sam Raimi má za sebou nepochybně dost úspěchů, ale tentokrát mě svou režií příliš neoslovil a akční scény jsou mdlé a bez nápadu. Pořád je to Marvel standard na slabší 4 hvězdy, leč co se týče vizuálu (zejména co se týče barev) a akce už by mohl být Marvel trošku odvážnější. Na filmu mě vlastně nejvíce bavilo pár zajímavých cameí, leč překvapilo mě jen jedno a ty spekulované a snad ještě zajímavější se nakonec nepotvrdily. Ani Spidey 3 mě napoprvé úplně nestrhnul, rozhodne druhé zhlédnutí. PS : všiml jsem si, že se dost pějou ódy na mou oblíbenkyni Elizabeth Olsen, ale její výkon bych tentokrát příliš nepřeceňoval. Bohužel se pokračuje v módu WandaVision, což beru jako neslabší Marvel seroš. (06.05.2022)