Vřískot

(1001) Film jsem nikdy neviděla v době puberty, kdy by byl víc relevantní, ale až jako nabubřelá studentka filmového umění na prahu takzvané dospělosti. Ve výsledku je to asi dobře, protože jako puberťák bych tím opovrhovala už jen proto, že to bylo in, kdežto později (když už jsem také mezitím viděla všechny filmy, na které se odkazuje) jsem si užívala tu parodickou a meta stránku celé věci. Některé to pomrkávání mi sice přišlo až příliš jednoduché, ale pár vymazlených kousků se tam nakupilo, třeba uklízeč Fred v pruhovaném svetru, a při větě "We all go a little mad sometimes." moje nerdovské srdíčko vyloženě poskočilo radostí. (13.02.2016)

Tomuhle filmu (z mého pohledu) ublížila, jedná jediná věc - to, že první díl Scary Movie znám prakticky nazpaměť a proto jsem se téměř nebál a věděl jsem, co přijde dál… Jo, chlapci tenkrát věděli, o čem točí parodii… :-) Teď trochu vážně - Scream jsem viděl až dnes, ale považuju ho za kultovní snímek (bez jakékoliv nadsázky). A proč? Především byl nesčetněkrát parodován, maska, kterou nosí vrah, se stala legen… počkej si na to… dární a pořád tam je nějaká souvislost s jinými filmy (především horory). No dobře, to poslední není žádný důkaz kultovního statusu, ale to je mi výfuk. Pro mě tento film je kult, který definoval žánr "vraždících puberťáků", který se mnoho režisérů snaží napodobit, ale málokterému se to povede. A i když jsem se nebál, tak musím uznat, že atmosféru to mělo opravdu skvělou. K tomu parádní herci (hlavně Neve, Rose, Courtney a David) a mně nedělá problém dát čistý plný počet s tím, že okamžitě jdu na druhý díl. (30.10.2010)

Craven tvoří "něco" bez tvaru, zápachu a výsledného efektu. Vřískot není ani hororem (kvůli komediálním prvkům), ani parodií/komedií (kvůli hororovým prvkům) a oboje dohromady věru fungovat nemůže. Vše je napůl cesty, tudíž se výsledek ztrácí v přeplácanosti a průměrnosti celkové výslednice. Úvodní scéna s telefonem je povedená, stejně jako nejasnost maskovaného zabijáka, ovšem jinak je to typická teen vyvražďovačka. A to pomrkávání režiséra na diváky jsem taky jaksi příliš často neregistroval. Buď jsem totální filmový negramot, nebo tam jednoduše není moc co vidět. Průměr, aneb oproti dalším dílům ještě solidní porce zábavy. (16.02.2007)

Áno, kompletný Vreskot som videla až 12 rokov po jeho vzniku. Nie je to prvý ani posledný raz, čo poznám najprv paródie až potom originálny horor ;-) Áno, pozrela som si dokonca aj film o filme s rozhovormi a všetkými tými vysvetleniami, prečo je Scream taký geniálny, čo znamenal pre znovuoživenie tínedžerských hororov (sú vážne až také nepostrádateľné?).... Ale nie, nepodľahla som absolútne jeho čaru, nevyviedol ma z miery, to šialenstvo okolo ma obišlo, keď vznikol a teraz ho už nedobehnem. Súhlasím s Civalom i Monologom - po chvíli som sa začala nudiť, potom stále viac, no a ten prekombinovaný záver ma veru "do víru deja" už nevrátil. Vo svojom čase a pre znalcov hororu asi novátorské dielo - ale i o tom by sa dalo diskutovať. V o rok staršom Upírovi z Brooklynu je čierneho humoru viac než vo Vreskote a je úprimnejší čo sa týka miešania a priznávania sa k žánrom. Nestal na Vreskot vlastne kultom preto, že humor nikto slovkom nespomenul a diváci sa potom cítili úžasne výnimoční, lebo ho tam našli? Dobrý marketing je predsa na nezaplatenie ;-) (30.04.2008)

„PÁN GHOSTFACE, PROSÍM VÁS PEKNE, NEZABÍJAJTE MA. CHCELA BY SOM BYŤ V ĎALŠEJ ČASTI!“ ___ Veľmi vynachádzavý a zábavný „postmoderný vyvražďovací slasher“ Wesa Cravena mal taký úspech, že nielen oživil, ale aj (po)zmenil žáner. Lepšie povedané, prevrátil ho naruby. John Carpenter napísal knihu pravidiel svojím filmom Halloween v roku 1978 a nič sa veľmi nezmenilo, až kým sa koncom 80. rokov neobjavila vlna (hodnoverne) inteligentnejších a serióznejších hororových snímok: Angel Heart (1987), Misery (1990) alebo The Silence of the Lambs (1991). V prípade Screamu sa Craven rozhodol vykopať starú knihu pravidiel, oprášiť ju, pridať k nej niekoľko poznámok o posmeškoch do nablýskaného a trochu zriedeného slasheru venovaného novej generácii (takzvaný „teen-slasher“). Výsledkom bol nesmierne zábavný film, ktorý pôsobí ako prešibaná komédia a výborný dodatok k (sub)žánru slasherov. Cambellova Sidney Prescottová je skvelou náhradou za Laurie Strodovú Jamie Lee Curtisovej v Halloweene. Toto sladké a delikátne, typicky americké dievča, ktoré prežije svojich priateľov vďaka rozhodnosti a zachovaniu panenstva – to je podstatnou prevenciou, ak v tomto krváku chcete prežiť. Hororová legenda Wes Craven však zaručuje, že film sa neuchyľuje k všeobecne používanému programu, ak voľne uplatňuje svoje schopnosti prekvapiť a vystrašiť. Dômyselné používanie mobilov je účinný nápad, ktorý vyvoláva stúpajúci potenciál napätia, najmä pri často kopírovanej a mimoriadne úspešnej vstupnej sekvencii, v ktorej zdesené mladé dievča, ktoré je samo doma, prijíma volania vraha a náhle zisťuje, že vrah ju aj pozoruje. ___ Kritická obec sa zhodla, že vo filme sú dve kľúčové scény. V tej prvej podstupuje Drew Barrymore test, v ktorom má preukázať svoje znalosti hororových filmov, no hneď na to je ubodaná a obesená na neďalekom strome. V druhej scéne popisuje otravný Randy pravidlá, ako prežiť hororový film. Medzi klišé, z ktorých si snímka robí posmech, zaznie poučka, že zdanlivo mŕtvi zabijaci sa opätovne vracajú na svoj posledný lov, a že tá postava, ktorá prenesie vetu „Hneď som späť“, umrie. ___ Cravenov Scream desí a funguje dodnes: má skvelé herecké obsadenie, vkusne zrežírované napínavé sekvencie a pôsobivý i prekvapujúci detektívne ladený scénar. Vadou na kráse je už len jediné: neúprimný výsmech pop-kultúre (konkrétne jej necitlivosti k cudziemu utrpeniu), na ktorej film zároveň zarába. 65% (31.07.2011)