Wrestler

Účelně a nekřiklavě natočený příběh následuje klasické zákonitosti kategorie sportovních outsiderských filmů, které mají silnou tradici v Japonsku, zatímco v USA veškeré ostatní tituly zastiňuje Stalloneho série Rocky (jedním z upozaděných titulů je i výtečný Rourkův osobní projekt "Homeboy"). "Wrestler" se drží všech žánrových položek, jde přesně podle tradiční struktury vyprávění a z hlediska žánru nepřidává nic nového (v těchto ohledech se například nemůže poměřovat s fenomenálními asijskými filmy z wrestlingového prostředí "The Foul King" a "Gachi Boy"). Výjimečnost získává jednak pojetím hlavní postavy a její situace, a pak především spojením s Mikey Rourkem a jeho kariérou, což je stejně jako v "Rocky Balboa" stěžejní element filmu, bez něhož nemůže plně fungovat. Hranice mezi postavou a hercem splývají podobně jako v "JCVD", a vrcholem obou filmů je emotivní řeč, kde se hrdina vyznává ze svých pocitů a své kariéry (příznačně je v obou filmech ztvárněna v jednom dlouhé záběru). (05.07.2009)

Soupeření, sláva, steroidy, solárko, slušivý sestřih, striptérky, sebezničení, sentiment, samota, strach, schematičnost.. Klasicky vystavěné sociální drama se sportovním ocasem, které je stejně iluzorní jako sám wrestling. Nástup mezi vlašák a bramborový salát ve stylu nástupu mezi bouřící dav sice měl své kouzlo, ovšem vidět syna, jak si hraje s darovanou figurkou a pak se rozjet za jejím předchozím majitelem, to nemohl myslet Aronofsky vážně. Bez rozpaků bych dal tři hvězdy, kdyby do hlavní role nevložil obludný Marv podstatný kus sebe.. (06.12.2016)

Nenápadný indie opus. Jednoduchý, jasný, čistý, stojaci na jedinej veci – Mickeym Rourkovi. Darren Aronofsky si je vedomý toho, že všetko ostatné je iba Rourkove okolie a tak mu vydlážďuje chodník bez akýchkoľvek režijných vychytávok a scenáristických nápadov (všetko sme to už videli) a pohodlne sa vezie na jeho postave. A celý štáb prespáva v Randyho karavane, pretože na toto im nikto nemohol dať normálny rozpočet. Pekný, skromný film, ktorý mohol byť vynikajúcim stredometrážnym počinom. (10.02.2009)

Okatá snaha vymanit se ze škatulky formálního exhibicionisty Aronofskymu vyšla na výbornou. Wrestler v sobě směšuje to nejlepší z poctivě odžitých sportovních dramat a špinavé nezávislácké poetiky, přičemž výsledek není zdánlivě ničím výjimečným, prostě jen perfektně funguje a bere dech v každém z momentů, kdy dech brát má. Aronofsky zústává většinou jen tušen v pozadí, a i když párkrát neodolá a lehce manýristicky se připomene (zvuk u naslouchátka, nástupy nad scénu), prostor chytře zasvěcuje Mickey Rourkeovi. Nemusím halasné návraty ani oscarové exhibice... ale Rourkeovo vtělení do té wrestlerské trosky je sakramentsky odzbrojující. Z malého čitelného projektu uhnětlo opravdu velký film. 90% (26.01.2009)

Zvláštně neakční film ze života osobitého wrestlera jednak ukazuje smutné zákulisí tohoto sportu, potom smutné zákulisí života zápasnické celebrity a nakonec smutné zákulisí jednoho obchoďáku na periférii města. V momentě, kdy Rourke napochoduje na prodejnu a vy máte pocit, že sledujete cestu borce za vítězstvím šampionátu, pochopíte, že to není jen tak obyčejný sportovní film. (11.08.2011)