Hunger Games: Vražedná pomsta

Hunger Games si stále drží svoji dobrou kvalitu a zajímavost. I když vlastně druhý díl není koncepčně příliš odlišný, tak stylově je to něco jiného. Změna režiséra je znát a není to v tomto případě vůbec na škodu. Sice jsem čekal, že se to dějově posune o něco dál a bude to o něčem jiném, ale nakonec jsem byl s vývojem spokojen. Nicméně za sebe musím říct, že jednička se mi líbila o fous víc. Konec dvojky byl dobrý, takže se těším na závěrečný díl, který bude, jak už to v posledních letech bývá, rozdělen na dvě části, a já jen doufám, že se minimálně podaří udržet kvalitu jedničky a dvojky. Je jasné, že Hunger Games nesedne každému, ale já si tento nový svět, jakožto i jeho příběh a postavy značně oblíbil. 75% (02.01.2014)

Asi to není tak blbé jak jednička, ale pořád docela blbé, a pořád to trpí všemi neduhy, které si člověk představí, že můžou vyvstat při adaptaci románu do filmu. Aspoň je tady konečně nějaký blonďák, který oplývá charismatem, abych se úplně nenudila, ale pořád nechápu tu tendenci zaplnit film charismatickými herci, ukázat je dvě minuty a zbytek dvou a půl hodinové stopáže zabírat nadějné hvězdičky bojující s digitálními triky a nedostatkem hloubky svých postav. A taky bych chtěla způsobit nějakou revoluci, ve které by vzbouřenci vyřvávali, že to prostě nejde, aby se normou stávaly filmy blížící se svým tvráním ke třem hodinám, které první hodinu řeší něco, ve druhé přeskočí do úplně jiného žánru a ve třetí části si otevřou milionem otázek dveře k dalším pokračováním. Zatraceně, to je jako kdyby třeba Highlandera rozpitvali do čtyř filmů. Takové plýtvání filmovým časem není nic jiného než rouhání. Ale to jsem se rozčílila víc, než jsem původně chtěla. Ať si teda z těch telenovelových jednohubek pro teenagery dělají seriály, ale jako film tahle látka nefunguje a ne a ne a ne. (10.05.2014)

Dlooouho jsem váhal nad hodnocením, kolik hvězdiček udělit. Není to stoprocentní a zase dát jen čtyři hvězdičky za slušnej biják by byl hřích. Z HGčka se stává opravdu dobrá série, která toho má tolik co nabídnout. Byl jsem zvědav, jaké bude pokračování, no a když bylo to "výročí", tak bylo jasné, že se do arény navrátí ti nejlepší. Bylo to už jasné, když si člověk přečte zdejší obsah, ten by chtěl poněkud zaspoilerovat. :-) (12.04.2014)

Formalisté prominou, ale jestli je něco, co si na Hunger Games zaslouží podrobnější rozbor, tak je to postavení dívčí / ženské hrdinky a problém emancipace, potažmo sexismu. Teze o feministickém postoji série, která by měla čtenářkám / divačkám dávat příklad aktivní nebojácné hrdinky, jsou totiž docela dobře napadnutelné, respektive to zdaleka není tak jednoznačné, jak se možná zdá. Katniss je v prvním i druhém dílu poměrně často postavou reaktivní až pasivní, závislou na pomoci shůry ve stylu deus ex machina ("padáčky" od Haymitche, což je pochopitelně otcovská figura) nebo větší pohotovosti ostatních (Finnick a jeho oživení Peety, při kterém Katniss akorát vyděšeně přihlíží a x dalších případů...). Katniss rozhodně není po většinu času proaktivní figurou, která by určovala směr vyprávění, ale přesto je protagonistkou, což evidentně samo o sobě někomu stačí. V tom je ale právě ta komplikace - Hunger Games na jednu stranu působí jako progresivní, emancipační popkulturní produkt, jenže pouze do určité míry. Ve skutečnosti film na mnoha místech nabízí divačkám zcela konzervativní potěšení z toho, že hrdinka může na veřejnosti předvádět krásné nové šaty (stávat se "objektem pro pohled") a být slavná. Samozřejmě, filmy / knihy toto všechno zároveň kriticky reflektují (druhý díl je v tom důslednější), ale nemyslím si, že by vyloženě znepříjemňovaly sledování těch efektních momentů; je to pořád okouzlení pozlátkem, luxusem a popularitou, byť vylhanou a pomíjivou. Je to na jednu stranu logické. Aby frančíza dokázala přivábit svoje cílové publikum a zaplatila přitom svůj vysoký rozpočet, těžko se může uchýlit k radikálnější interpretaci, která by vyloženě systematicky podrývala cokoli okouzlujícího a narcistního. Pořád tu musí být vzrušení z toho, že sledujeme dobrodružství pro vyvolené - že nahlížíme do pozic vyhrazených jen pro mizivé procento "šťastných". Na druhou stranu, rozhodnutí portrétovat Katniss převážně pacifisticky (málokdy skutečně někoho zlikviduje, a kdyžtak jen náhodou) a nechávat "černou" práci na druhých, prostě naráží na stanovené meze a ústí v už zmiňovanou neakčnost až pasivitu. Což se dá ale znovu obrátit a číst jako záměr - hrdinka je tady ostentativně zobrazovaná jako oběť systému, se kterou je neustále manipulováno. Jenže fakt se to dá chápat jako důsledný komentář neschopnosti vymanit se ze stereotypů, které ženám přikládá společnost? Nejsem si jistý. Místo toho jsem z toho rozpačitý, tak nějak pořád. Ale jak říkám, je to pro svoji rozporuplnost a kompromisnost, která je vlastně v řadě ohledů pochopitelná, zajímavý materiál k diskuzi. (10.09.2015)

Že by překvapení roku? Vypadá to, že rozhodně ano. Tam, kde jednička zajímavá témata vlastně jenom načínala a neuměla je pořádně dotáhnout (i když byla v rámci žánru stále ok), Francis Lawrence přichází s naprosto špičkovou režií, která naplno využívá všechny zajímavé aspekty předlohy. Temná atmosféra, konečně skvěle znázorněný svět a obraz její společnosti, neselhávající tempo a na rozdíl od jedničky totálně přehledné a v některých pasážích i dosti intenzivní akční scény. I když těch bitek mezi jednotlivými účastníky mohlo být na druhou stranu více. V hereckém obsazení byste také těžko našli slabý článek. Jennifer Lawrence sice v některých scénách až příliš tlačí na pilu, ovšem i tak opět výborně ztvárnila jednu z nejsilnějších ženských hrdinek posledních let. Woody Harrelson také neselhává, Donald Sutherland je po hooodně dlouhé době správně ďábelský a Philip Seymour Hoffman si pro sebe krade každou scénu. Tahle série udělala prostě díky Lawrencovi hodně velký krok dopředu a vypadá to, že nás s ním nejspíš ještě čekají hodně zajímavé věci. Kdo by to ještě před rokem a půl u téhle adaptace tušil. (22.11.2013)