Hunger Games: Síla vzdoru 1. část

„Order shall be restored.“ Předposlední díl Hunger Games možná nepředstavuje nejelegantnější ukázku hollywoodského vyprávění – celý film je nakonec nenaplněným příslibem něčeho ohromného –, ale v rovině mediální sebereflexe nabízí dost podnětů, abyste měli nad čím přemýšlet ještě mnoho dnů po zhlédnutí. Nočními můrami stíhaná Katniss nezískává vnitřní klid nalezením spřízněné duše a aktivním převzetím kontroly nad situací, ale akceptováním mediální role, která pro ni byla vytvořena. Pomocí šatů, počítačových efektů a bojovných replik se mění v účinný nástroj revoluce, v aktérku uměle zkonstruované reality, kterou sama postupně přestává vnímat jako něco cizorodého, oddělného od skutečného světa. Postupně se svou rolí přijímá i slovník svých stvořitelů a své chování uzpůsobuje (všudy)přítomné kameře a zájmům revoluce („Tady netoč. Nemůžu jim pomoct“). Ze situací, v nichž se trpně ocitá a z toho, jak se k ní vztahují ostatní postavy (i za její přítomnosti o ní mluví ve třetí osobě, starají se primárně o to, aby dobře působila na propagačních videích), je zřejmá její pozice pouhého symbolického objektu. Na city hrající příběh je uzpůsobován jejím spontánním rozhodnutím, což ji v podstatě znemožňuje vystoupit z příběhu. Neuvědomuje si přitom, že její osud zrcadlí osud Peety, že se sama stala kočkou tupě nahánějící světlo (možná zbytečně nápadná metafora, ale zároveň dost jasná indicie, že je chybou přistupovat k filmu jako ke klasické žánrovce). Vyrábění rebelky a prodávání revoluce se přitom děje paralelně na dvou úrovních (vnětextové a mimotextové) a film nám „jakože“ dává nahlédnout do zákulisí vlastního vzniku. Po strhující akční scéně v jinak nezvykle nespektakulárním, pomalém a znepokojivě ztišeném filmu jsou tytéž záběry útoku na rebelskou nemocnici přesazeny do kontextu propagandistického „týdeníků“, který by měl manipulovat davy, stejně jako jsme se před chvíli nechali zmanipulovat (strhnout spektáklem) my. Kamera Katniss „reportážně“ pronásleduje i ve scénách, kdy v diegetickém prostoru nikým natáčena není. Splývání stylu snímání vede k dalšímu setření hranice mezi propagandou pro obyvatele Panemu a pro nás. Zakončení filmu varujícího před zaměňováním autentického a uměle vyrobeného televizním přenosem, který má zakrýt, k čemu mezitím dochází ve skutečnosti, pak můžete vnímat jako vrcholný akt neupřímnosti průmyslu postaveného právě na podobném překrývání reality, nebo jej přijmout jako důmyslnou rebelii v mezích možností velkostudiového hollywoodského vyprávění. Žádnou rebelii by si tvůrci ovšem nemohli dovolit, kdyby nešlo o adaptaci bestselleru těžícího právě z poptávky po příbězích vzdoru proti starému řádu, jehož mnohasetmilionové tržby jsou dopředu zaručené. 80% Zajímavé komentáře: kiddo, Morien, Messiአ(27.11.2015)

Úvodem poznamenám, že má spokojenost je podepřena neznalostí knižní předlohy, tudíž být tomu naopak, mohl bych si teď pravděpodobně hubu rozškubnout. Nadprůměrné hodnocení tak jde hlavně za Suzanne Collins, ke které po obsahově slabém prvním dílu získávám s každým dalším větší a větší respekt. Vlažnější přijetí Síly vzdoru je pro mě pochopitelným, protože parádní dvojka a přeskočení na jinší kolej udělaly své, ale mně rádoby zbytečný talky díl nezklamal. Zastavil se kolotoč postav, takže se plně soustředíme na poznávání vztahů fiktivního světa Panemu, poslání Reprodrozda a hlavně 13. okresu. To celé bez jakékoli zbytečnosti, účelovosti a debility, kdy jediným takovým momentem navíc je záchrana kočky. Je pravda, že Jennifer Lawrence vypadá líp v té těsnější kombinézce než v montérkách a že pěkná porce z těch 125 míčů se asi někde prožrala a prochlastala, ale já nemám jediný důvod se u takovéto uhlazené filmařiny, opřené o skvěle vymyšlenou předlohu, nadstandardně nepobavit. Upřímně jsem čekal i hůř, ale znovu opakuji, jsem spokojený hlavně s obsahem, forma je tuctová, ale nekonfliktní. 75% (22.02.2015)

Tak konečně jsem schrastil odpovídající R.I.P (milovníci1080000000p prominou) v kině bych totiž hladový hry a Hobita fakt neriskoval a pustil jsem se do tohoto veledíla. No co na to říct fanoušek týhle série se ze mě nestane a to i přesto, že jsem letos viděl pár filmů z new age generací který mi překvapivě sedli (Labyrint, Divergence) nicméně po naprosto katastrofální dvojce je tenhle díl trochu přijatelnější. Akorát to rozdělení na 2 díly mi přijde jako debilita. No ještě, že to nežeru a nemusím se třást co přijde za rok, ale kouknu se jak to dopadne.35% (21.12.2014)

Tohle by výborně fungovalo jako půlhodinový úvod k finále. Ale jako dvouhodinový film? Ani náhodou, v tomto filmu se totiž nic nestane, děj se neposune prakticky nikam a je to škoda, celý film mi bylo líto toho promarněného potenciálu, Francisi Lawrencovi prakticky nelze nic vytknout, líp to asi ani natočit nešlo, měl zde značně omezený prostor a i tak se mu místy povedlo navodit tu správnou tíživou atmosféru, jen se zkrátka celý film točí jakoby v kruhu. Hlavouni studia si hold naplní kapsy dvojnásob, ale také se to dvojnásob projevilo na kvalitě filmu. (20.11.2014)

Jsem docela příjemně překvapený. Příběh hrdinky ve službách propagandy - revoluce je sice možná až zbytečně komorní (třetí díl veleúspěšné série a na výpravě skoro není poznat, že by měl blockbusterový rozpočet), ale chytře a zábavně otáčí koncept samotných Her, protože ačkoliv i tentokrát kamery běží naplno a vysílá se pro davy lidí, je to úplně jiné vysílání s úplně jiným cílem. Zrovna tak ale pracuje propaganda na druhé straně a chvílemi je to (v rámci žánru) velmi slušná psychologická masáž, i když samozřejmě není pochyb o tom, kdo jsou ti hodní a kdo ti zlí. Vyzdvihnout musím scény se zpěvem a zničením přehrady a také s osvobozováním rukojmí, protože je Francis Lawrence natočil na výbornou, mají atmosféru, jsou napínavé... A doufám, že příští film bude takový celý. (16.01.2021)