Návrat Godzilly

Tokyo čeká další blbej den. Vrací se totiž Godzilla, aby důstojně navázala na řádění slavného monstra, ignorujíce přitom všechna ta pokračování z 60. a 70. let, která původní symbol strachu z jaderných zbraní přetvořila v roztomilou potvůrku pro děti a mládež. Tenhle drsoň si dokonce dává radioaktivní odpad k snídani. A přesně tak se mi to líbí. Humor zde absentuje, nenachází se tu protivník, který by Godzille bránil v rozletu, a obligátních sci-fi serepetiček je tu jen minimum. Dokonce i ta omáčka okolo se studenou válkou mě zajímala, protože ačkoli to téma nezůstalo tak aktuální jako dilema z původního filmu (tj. zda zničit či nezničit obrovskou ničivou sílu něčím ještě horším), je to celé správně vážně pojaté i dobře zahrané a logicky navazující na originál. Ovace vestoje si zaslouží i majestátní soundtrack, v němž leze pompa z každé noty. Výsledný dojem kazí jen triky. Ani všechen ten kouř, detaily miniatur a hry světel a stínů bohužel nedokáží zamaskovat, že jde zase jen o chlápka v gumovém obleku, co srovnává se zemí jednu kartonovou krabici za druhou, zatímco po něm střílejí hračky pro děti. Já vím, že to patří k věci, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tenhle film už si zasloužil něco lepšího. Ovšem jak se zpívá v závěrečné písni: "Goodbye now, Godzilla, my old friend." Ještě se uvidíme. (26.03.2017)

K třicetinám (a devět let od předchozího počinu) vznikl výroční snímek (šestnáctý v pořadí), kterému se dostalo patřičné vážnosti. Od rozpočtu až po pojetí. Ignorují se veškerá pokračování a navazuje se na originál z roku 1954. Žádné kaiju bitky, žádný "kamarádský Godžirák jakožto ochránce lidstva". Veškeré vážné godžiry vždy byly, jsou a snad i budou o chybách lidstva, jejich nápravě a nějakém přesahu (v původní následky a strach z jaderných bomb, v Shin Godzille na byrokratičnost a nefunkčnost vládních postupů a nezvládnutí Fukušimy apod.). Zde tomu není jinak. Pracuje se s atmosférou studené války, jaderném zbrojení a Japonska v kleštích protichůdných zájmů Sovětského svazu a Američanů. Ano, navzdory serióznosti a rozpočtu jde stále v monstr scénách o chlápka v gumovém převleku, který dupá po papundeklovém modelu města. Ovšem jak pěkně a detailně. Jakkoli se na katastrofické scény čeká déle než by bylo záhodno, tak jich ve výsledku není vůbec málo a jsou působivé. Především proto, že z Godžiráka tu jde respekt. Problém je však tempo. Příliš nabobtnalá minutáž, která dává většinu stopáže prostor osudům nezajímavých postav. Vědec sensei a premiér ještě jdou, vědec padawan dejme tomu, ale prostoru, kterého se dostává jeho sestře a novináři, to už je přes čáru. Místo tomu, aby to dalo všemu tomu monstr ničení lidské měřítko a srdíčko, tak to jen ředí tempo. (15.12.2023)

5/10 Vidieť, že si dali záležať. Celý film vyzerá skutočne profesionálne, trikové časti sú precízne, skvelo nasvietené a je tu snaha kombinovať miniatúry, velikánske modely a skutočné zábery na ľudí a Tokyo. Pravdaže stále je to nedôveryhodné, ale o to v Godzille neide. A to je problém. Film sa snaží byť všetkým (čo bolo vtedy in), len nie Godzillou. Podobne nechápem, načo bolo dobré urobiť z Godzilly opäť zloducha, keď zhruba od tretieho filmu je to najväčší japonský hrdina ever. (19.05.2014)

Tento film se totiž příběhově vrací rovnou tam, kde skončil ten původní. K mé radosti se díky tomu vrátila i prvotní tvůrčí myšlenka a konečně jsem se zase dočkal té ponuré Gojiry, která nebude svět zachraňovat, ale ničit a to tentokrát v opravdu velkém stylu. Naštěstí mám ve svém vlastnictví japonskou neořezanou verzi, která je na rozdíl od té americké delší. Díky novým technologiím, které šly hodně dopředu, se tu dočkáme i zajímavých efektů a vylepšeného vzhledu monstra. Samozřejmě se celá tato show neobejde bez starých známých papundeklových baráčků a nejrůznějších modelů aut, tanků, vrtulníků – které budou ničeny po desítkách – tak jako za starých časů. Tvůrci přidali na efektivnosti a jedna destrukce střídá druhou. Bohužel ani zde se nezbavíme onoho dětinského vzhledu těchto situací, kdy při pohledu seshora vypadá vše směšně. Ono to bez toho vlastně ani nejde, protože by jinak vyprchalo ono osobité „kouzlo“. Jediné co mi vadilo, byly opakované scény z předchozích dílů (viz útok na vlak). Jinak se tu ovšem dost přitvrdilo, což dopomohlo vytvořit (místy) opravdu ponurou atmosféru – bezmocnost a hromada mrtvých (to se jen tak v předchozích dílech nevidělo). (19.11.2012)

Restart Godzilly ke 30. výročí ukazuje úplně jiné Japonsko. Tam, kde byla původně chudá a ustrašená země traumatizovaná prohranou válkou a použitými jadernými zbraněmi, je teď sebevědomá, moderní, bohatá ekonomika, se špičkovými technologiemi a výkonnou armádou. Tedy... periskopem 80. let. To je hlavní změna. Druhá změna je, že Godzilla je nepochopitelně najednou zase parchant, co žere radioaktivní materiál, aby mohl škodit (mám pocit, že tahle koncepce byla ve druhé Gameře a pro nelibost publika byla hned opuštěna). Což mne trochu zklamalo. Nejsou tu mimozemšťani a panoptikum dalších monster, nicméně stupidní schéma děje zůstává (novinář chovající se jako dement "nenápadně" získává srdce sestry hlavního kladného hrdiny s poměrem udatnosti ku chytrosti 100:0, a tito tři vytvoří skupinku pod vedením geniálního vědce, která si na pokyny moudré vlády poradí s monstrem -- asi 40% dosavadních Godzil). K dobru bych přičetl ještě to, že zatímco na západě kolem roku 1985 nosily ženy neskutečně hnusné účesy, japonky nosily docela slušivé kratší vlasy ve stylu, v jakém je nyní nosí japonští muži. (25.07.2014)