Gappa

Pro mně akcí nadupaný akčňák tehdy viděný v kině někde v půli osmdesátých let. Bylo to jako zjevení. K takovýmto filmům se teenager běžně nedostal. Snad jen při těch návštěvách našich u sousedů bydlících o patro níž. Soused byl vedoucí zeleniny a tak se dostal k videu a několika příšerně dabovaným xtým kopiím různých filmů, které mi byly v průběhu času zpřístupněny :-))) . Takže chápejte jak Gappa na velkém plátně zapůsobila ! Stále si vybavuji tu blížící se skvrnu na radaru ponorky i maminku shazující vrtulníčky z oblohy dupající při tom po tancích. Rád bych viděl to dílo dnes. V této době jsme přeslazeni počítačovými efekty, u filmů totho typu je nutnost ukázat divákovi padající mrakodraby, vybuchující auta... Zajímalo by mne dnes hlavně tehdejší zpracování efektů. Námět byl na svoji dobu dávno před Godzillou originální a za to dávám o hvězdu navíc. Dvě vajíčka. * * (16.01.2014)

I po letech se dívám na Gappu dávnýma očima, kdy mi japonské monstrfilmy učarovaly. Pravda, triky jsou děsivé, herci v kostýmech ještěrů rovněž (takhle ale prostě Japonci své filmy točili). Zatímco v amerických a britských filmech kraloval Ray Harryhausen se stop-motion a u nás vdechoval život pradávným obyvatelům Karel Zeman, Japonci usoudili, že nejlepší varianta je převlečený herec, což jim vydrželo hodně dlouho. Pokaždé obdivuji práci modelářů, stavby musely dát hodně práce a zabraly jistě spousty času. Scény na ostrově mají své zvláštní poetické kouzlo, které ještě podtrhují bubny domorodců. Dnes úsměvné a do jisté míry zábavné dobrodrodružství. (10.06.2012)

Gappa, aneb rádoby velkofilm z šedesátých let po japonsku. Jistě, je to kravina až na půdu. Chápu, že někdo může mít z toho, jak je tenhle snímek blbý, pomyslné orgasmy, ale Gappa nenabízí nic ani na intelektuální ani na zábavové rovině, hudba je velice mizivá a nevýrazná, herci strašní a spíše mi připomněli kvalitu na pomezí domácího videa a soukromého divadla pana Burnse. Jasně že to může být kult, či dokonce průkopník žánru, ale popravdě žánru, který je mi protivnější než latinskoamerická telenovela se slasher hororem a teenagereskou komedií dohromady. Závěr nasadil filmu korunku i s jablkem. Byl tak srdcebolný, že jsem si raději dával každých pět vteřin pauzu, abych to rozdýchal. Já ale mám rád béčka, ne že ne, ale gappí rodiče s malým gappátkem (kteří snad měly připomínat griffiny), byli buď nudní nebo....chtěl jsem říct směšní, ale ono to k smíchu opravdu nebylo... (12.05.2006)

Studio Nikkatsu prostě udělalo to, co se ve filmu děje normálně. Je něco oblíbeného, tak natočím něco podobného a třeba na tom také trochu trhnu. Kaiju snímek „Gappa“ se však rozhodně nestal něčím, čím by studio oslnilo, a tak zůstalo u toho, že kaiju bylo primárně ponecháno studiu Toho a případně Daiei. Bohužel ani samotné monstrum příliš nevyniká mezi tím, co bylo v 60. letech vytvořeno. (14.12.2014)

Nikdy jsem nezažil Gappu ani Godzillu, Gameru a jiné sympatáky v socialistických kinech. Tudíž nemám důvod nostalgicky přidávat hvězdičky v hodnocení. A přece se mi to líbylo. Ta infantilnost, dětinský scénář, výkony (ne)herců a hlavně "triky". To všechno byla paráda. Skupina vědců na jakémsi bohém zapomenutém ostrově najde Gappa mládě a přiveze si ho s sebou do laboratoří velkoměsta. Samozřejmě tohle se nelíbí Gappa rodičům a ti podniknou trestnou výpravu za záchranou potomka. Kouzelné jsou všechny akční scény, které ocení hlavně příznivci brakových amerických hororů 40 - 50-tých let. A sladoučký závěr se štastnou Gappáckou rodinkou je jen třešničkou na dortu. (24.06.2006)