Přežil jsem svou smrt

Dobově schematický popis reality koncentračního tábora. Je to sice ideologicky motivované přepisování dějin ve snaze nadřadit komunistický odboj nad všechny ostatní, politicky uvědomělý Vojtěch Jasný je poplatný třídnímu vidění světa, i přesto ale film díky svému silnému tématu a Jasného nepopiratelnému režijnímu talentu má i dnešnímu divákovi co nabídnout... Škoda, že film nevznikl o pár let později, to mohl být jedním z nejsugestivnějších snímků tohoto specifického subžánru a možná jedním z nejlepších českých filmů vůbec. ,,Vy se zítřků bojíte, ale my se na ně těšíme." (13.05.2014)

Navštívil jsem (opakuji navštívil) koncentráky v Dachau, Osvětimi, Mauthausenu, Fürstenbergu a Ravensbrücku. Kdybych měl napsat seznam těch, které jsem nenavštívil, nezbylo by na komentáře žádné místo. Film považuji za hodně tendenční, ani s jednu jeho rovinou jsem se nedokázal "ztotožnit". Soukromý koncentráček s mauthasenovskými schody, kde se všichni navzájem dobře znají a mezi sebou (s menšími problémy) komunikují... (15.05.2014)

Na tomto strhujícím dramatu boxera Tondy vězněného v nacistickém koncentračním táboře mne oslovilo nepatetické a neidealizované vyprávění (rovnoměrně pronikající do nitra hlavní postavy i do života v táboře, z jejichž konfrontace se rodí celý příběh, který je napínavý jen jakoby „mimochodem“, nezáměrně, přirozeně, bytostně) a neschematizující stylizace postav (zaujala mě například postava dozorce-kápa skvěle zahraná Vladimírem Menšíkem, v níž se pod deformujícím vlivem strachu neopakovatelně smísilo dobro a zlo, strach a odvaha, krutost i pocit viny). A ještě pár vět in margine: Vzhledem k tématu se nabízí i srovnání s jen o něco málo mladším slovenským filmem „Boxer a smrť“. Přes totožnost základního motivu se filmy maximálně liší: zatímco je „Boxer a smrť“ výrazově dokonalá, skvěle komponovaná, sevřená syntéza, úsporně podávající na ploše fragmentu jednoho lidského osudu celou hrůzu koncentračního tábora, je film „Přežil jsem svou smrt“ přímočařejší, epicky bohatší freskou, v níž se hlavní hrdina stává průvodcem po tomto zrůdném mikrokosmu a životech jeho obyvatel. Osobně je mi bližší symbolistický jazyk „Boxera a smrti“, ale i epičtější vyznání kamarádství a vůle k životu filmu Vojtěcha Jasného mne nadchlo. (31.01.2010)

Máme tu dvě tváře. Ta první je úsměvná, naivní a trochu hloupá - říká nám, kterak komunistická strana a ruský národ nade vše úžasnými jsou, njn. rok 1960 je i Vojtěchovi názorově Jasný. Ta druhý tvář je poměrně vážná a sympatická - důležitost solidarity, důstojnosti a cti ve velmi sympatickém hereckém provedení je pro mě vítanou učební pomůckou ve výchově všech věkových kategorií. Boxerský souboj budiž odpustitelnou vložkou zcela směšného provedení, které je klasickou ukázkou dlouhodobého nezvládání této disciplíny českými tvůrci. Co mi ale seriózně chybí jsou slizké a negativní postavy mezi vězni. (14.05.2014)

Vojtěcha Jasného považujem za silne nadhodnoteného režiséra, ktorý sa svojim filmom venoval s rôznou úrovňou zaujatia. Zatiaľ čo Rodákov pripravoval 20 rokov, tento film nakrúcal pravdepodobne z chodu. Už dlho som nevidel niečo tak naivné a tak odfláknuté. Keď mohol Tom Hanks kvôli Stroskotancovi schudnúť 20 kíl, prečo Jasný nevybral nejaké asketickejšie typy do úloh koncentráčnikov. Dobrý herec údajne zahrá všetko, ale obézny herec nezahrá väzňa v tábore smrti. Mal som pri sledovaní rovnako hlúpy pocit, ako pri Veľkom úteku. Tamojší zajatecký tábor mi skôr pripomínal tábor skautský. Škoda ďalších slov. Určite spravil veľa vtedajší dohľad režimu nad tvorbou, ale Jasného podiel je neodšriepiteľný. Aj gudaulin spomenul Boxera a smrť. Je pre mňa nepredstaviteľné, aby som týmto dvom filmom rozdielnych kvalít dal zhodný počet hviezdičiek. (16.12.2015)