Mise na Mars

Ač to zprvu vypadalo na snímek s rozhodně dýchatelnější atmosférou než ta marťanská, ke konci jsem mohla už jen říct: Ennio, Briane, Time, Gary, do čeho jste to duši dali... Po tom, co jsme provláčeli jméno čtvrté planety bahnem jedné nevyvedené mise, Duchů Marsu a Rudé planety, bych se pranic nedivila, kdyby náš soused jednoho dne vyletěl z oběžné dráhy a napálil to přímo do matičky Země, aby zlotřilým pozemšťanům nedal už žádnou další příležitost. (04.02.2010)

Mám z Mise na Mars neskutečně ambivalentní pocity. Na jedné straně jsou tu scény, které jsou způsobem natočení úchvatné (nepřerušený střih De Palmy je prostě ohromující) a je tu (minimálně pro mě) atraktivní téma, potažmo jeho rozvinutí. Potíž je v tom, že ona samotná myšlenka nemá žádných vlastních nápadů, pouze zpracovává mnohokrát nahozená témata. Vinou toho má film ohromně nevyvážené tempo, protože pokud se zrovna neděje něco akčnější, tak postavy bádají dlouze nad tím, co už divák tuší. Chvílemi jde navíc o neskutečně naivní sci-fi, co se hereckých projevů týče, až mi to evokuje stařičké žánrovky z 50tých let (něco jako Zakázaná planeta). Závěr by měl být ohromujícím zážitkem hodným úcty, ale jaksi to působí až příliš nevěrohodně (otázkou je, jestli můžu takový termín užít u sci-fi... dejme tomu, že v duchu seriózní podívané je konečná sekvence jaksi příliš pohádková). Prvně jsem tento film viděl těsně po jeho uvedení a byl jsem ohromně zklamán. Dnes je pro mě Mise na Mars slušným žánrovým počinem, jehož největší slabinou zůstává, že se snaží být tak moc inteligentní, vážnou a hodnotnou podívanou pro další generace. Na to, vzhledem ke své přímočarosti a občasné naivitě, opravdu nemá... jo a Morricone si to vykrádání tématu z Obětí války mohl odpustit... (23.01.2006)

Bože, mě se to tak líbilo? Možná to bylo tím prostředím, nevím...fakt nevím...Brian de Palma? Gary Sinise? Tim Robbins? Já prostě nemám výhrad, snad až na dvě, kdy se s prvními záběry na Marsu vkrádal pocit umělosti a potom při hudbě Ennia Morriconeho, který se snad vykrádal, poslední dobou mi připadá, že všechno skládá podle podobného mustru (jeho hudba zde mi připomněla Misi a Věc - při scéně "Stav nouze.") (10.08.2004)

Neuvěřitelně otravná čtvrthodina v úvodu, kdy se nad grilovanými klobásami vedly nudné kecy o ničem, shrnutelné do: „Zítra letíme na Mars. Sbohem a šáteček...“ Zaznělo sice i zajímavé: „Pojďme si ještě naposledy pozemsky vrznout!“, ale stejně nikdo nešel. Pouze jeden manželský pár kosmonautů se odvázal natolik, že se začali ocicmávat, ale jen nesměle, jako by byli na svém prvním rande. Chabé libido astronautů mě znechutilo a chtěl jsem film vypnout. Naštěstí loučení skončilo, De Palma slezl z višně a konečně (!) vlezl na startovací rampu. Na samotném Marsu už pak masakr docela odsýpal, což je uprostřed písečné bouře s chobotem celkem pochopitelné. Ač byla sestrojena emzáky-humanisty, obrovská Bílá tvář to s humanismem moc nepřeháněla: Tudududum... zkusili jste špatný signál, cha chá! Teď vás vcucnu do mixéru a rozmixuju vás na kosmoprejt! Bohužel samotné finále už opět spolehlivě v odpadu. Hrozně se to vleklo, do toho zdlouhavé vznešené kecy, přímo jak od emzáka národů J.A. Komenského. Zábava na kapačkách, v posledním tažení. (25.11.2014)

Napoprvé bych tohle lehce atypické scifko onálepkovala čtyřmi hvězdičkami, ale udělala jsem chybu a podívala se na to i podruhé. Pomalejší tempo, atmosféra a hudba místy silně připomínaly "2001: Vesmírnou odyseu", dobré obsazení, slušné efekty, ALE... čím jsem starší, tím těžší mám alergii na povrchní filozofování a hluboké moralizování - zvlášť když tvoří páteř a pointu jinak obstojného filmu. Nemůžu v souvislosti s "Misí na Mars" mluvit o znechucení či zklamání, dle mého názoru je to mírný nadprůměr v žánru, ve kterém se skutečná perla urodí jen velmi zřídka - navzdory obrovskému potenciálu. Holt je všechno nutné zjednodušit a předžvýkat pro průměrně inteligentního amerického beholdera, nebo se tvůrci musí smířit s hrubě prodělečným propadákem... a peníze přece jen pomáhají snášet chudobu lépe:-). 65% (26.01.2011)