Nenávist

Už jsem z těch Kruhů, Očí a jím podobných hororů docela unavený. Už se ani není čeho bát. Původní japonskou Nenávist jsem ještě neviděl (mám to v plánu tento měsíc), takže nemohu přímo srovnávat, ale americká verze je plná děr a nelogičností. Musím se přiznat, že jsem nad tím začal přemýšlet až po skončení filmu, během sledování mi to bylo pro velice dobrou atmosféru a lekačky šuma fuk. K plusu ještě musím přičíst časové zpřeházení jednotlivých scén. Dodalo to filmu na atraktivnosti. To ale nemohu říct o Sarah Michelle Gellar, která se herecky vůbec neumí bát, což je vzhledem k žánru filmu (a hlavní roli) dost průser. Ještě se musím přiznat, že ač jsem sebou při sledování pořádně škubl jen jednou a po filmu jsem usnul jako nemluvně, tak jsem se kolem třetí ráno asi 5x leknutím probudil a nemohl se zbavit některých výjevů z filmu. 3 a 1/2* (03.05.2005)

Průměrná adaptace skvělého japonského hororu. Ne, zelená opravdu není strašidelnější než bílá, příběh je neskutečně zjednodušený pro blbé Američany a snaha skloubit to, aby ve filmu mohly zůstat strašidelné japonské ksichty a zároveň ho udělat tak, aby se na něj podíval aspoň jeden Američan, tedy nacpání Buffy a Yoxera (co ten dělá v hororu???) do Japonska, působí opravdu neskutečně trapně. Pár povedených lekaček se tam sice najde, ale s původní verzí se to srovnávat nedá. (03.07.2007)

Když se vám do domu nastěhuje rodinka krkajících duchů, máte problém. Bydlíte-li ještě k tomu v Japonsku, je váš problém strašidelný. Alespoň nějak takhle to demonstruje horor Nenávist. Působivé dílo s pečlivě budovanou atmosférou je jasnou ukázkou rozdílu oproti americké hororové tvorbě, zejména se pak nabízí americká verze Nakatova Kruhu vs. právě Nenávist. Prvotní rozdíl je patrný právě v práci s atmosférou, kterou Shimizu pečlivě buduje, zatímco Verbinski si s ní pohrával jen v nějakých částech. Lekavé záběry, šum a špinavost prostředí zde působí spíše jako prostředek ke gradaci napětí, zatímco u Kruhu se zdáli spíše jako rušivé elementy. Existuje jen jediná věc, kterou mají oba snímky společné a tím je bezpochyby nepovedený záběr. Zatímco v Kruhu je atmosféra a strach tatam v okamžení, u Nenávisti to ještě chvilku trvá, neboť režisér nám tu hrůzu ukazuje pomalu a dává si pečlivě záležet, abychom neviděli přiliš. Bohužel však duchové, či co to je, působí spíše vtipně než děsivě. Avšak pokud následně porovnáme rozpočet, který oba tvůrci měli k dispozici, musíme dojít k nutnému závěru, že Takeshimu stačí k pečlivému vybudování 'pravého' hororu mnohem méně peněz a vystačí si i bez hvězdného ansáblu. 60% (02.05.2006)

Jelikož jsem neviděl původní Japonskou verzi, tak nemůžu moc srovnávat, ale tenhle americkej remake je fakt hodně povedenej, hned od začátku je pěkně mrazivá atmosféra a nejděsivějších 20 minut filmu a atmosféra hned tak nepoleví, bohužel je asi ve 3/4 filmu takový trošku hluchý místo, ale to se hned napravý pekelně mrazivým koncem, některý lekačky z tohohle filmu opravdu stojí za to a i když jsem ten původní film neviděl, tak tohle se mu určite vyrovná a podle mě je to lepší i než kruh, kterej mi nepřipdal tak děsivej po celou dobu jako je tohle. Lepší 4* (11.02.2006)

Americký remake japonské variace na strašidelný dům a jako bonus to točil ten samej režisér. A nedopadlo to vůbec špatně. Takashi Shimizu buduje film na lekačkách a to mu vychází, protože prostě ví jak na to. Celý film mu to vychází a jen párkrát sklouzne do vyložené trapnosti. Že mu to vycházelo v průběhu filmu jsem přijal s povděkem, ale byl jsem zvědav na povinnou závěrečnou scénu ve všech hororech a to finální zůčtování. Ta se podle mého očekávání extrémě nepovedla: Chvíli tam strašně trapně pobíhá Bill Pullman a potom když dojde na setkání Vraždící potvory vs. Sarah Michelle Gellar (které to velice sluší a zahrála též dobře) tak se prostě bát nemůžete, protože když je oslizlej chlapeček v záběru 1,5 sekundy a dělá u toho držky tak je to strašidelný, ovšem když se tam nekonečně dlouho po schodech plazí jeho permanentně krkající (všichni v tom filmu krkaj) oslizlá zombie-duch matka tak je to spíš komický. Jinak ale naprostá spokojenost, protože (a věřte že je ponižující to přiznat) jsem se docela lekal celý film a to se mi tak často nestává. PS. Jednou jsem se lekl opravdu GIGANTICKY a z komentáře Isherwooda vidím že nejsem sám. Je to v místě, kde to pravdu nečekáte a prostě bravo.... (22.11.2005)