Hněv Titánů

Až teď jsem si všimla, že tohle je dvojka. Jak vidno, jedničku jsem nepotřebovala. Hněv titánů jsem tam sice nenašla, ale žárlivost a zapšklosti přehršel. Což asi patří do rodiny bohů, njn, ty jejich vztahy jsou složité. Dáte jednomu synovi o lízátko víc a už se můžete bát, že vás ten méně obdarovaný bodne do zad. Ale zase tak moc špatné to nebylo. Pořád se tam něco bouřilo, stříkalo, zabodávalo své kopí… takže jako akčňák fajn. Žádné deep řecké báje a pověsti. (25.05.2013)

Digitální jízda, na kterou by se tvůrci stařičkého Souboje titánů podívali jednou a s opovržením by kopii shlédnutého filmu poplivali a rozkopali samotnou zlostí. Co se totiž neudělá po staru, udělá se s digitálem. Digitální orgie jsou to fakt brutální. Možná i proto je film tak hrozně bláznivý a někdy až šílený. Je to ale zábava, zábava, která je v dnešní době aktuální. Vlastně stejně pitomý jako jednička, bonusem je pak kamera, přes kterou divák skoro nic nevidí, ale přesto by díky ní měl mít podle tvůrců pocit, že tam s bohy je a bojuje po boku Sama Worthingtona. I z toho důvodu o hvězdičku dolů. (07.07.2013)

Podívá-li se někdy někdo škaredě na mého syna, tak mu uříznu všechny hlavy, vypíchnu mu jedno oko a nebo mu utrhnu křídla - podle toho, která potvora to bude. A je mi zcela jedno, jestli mě za to bude kárat mečem, trojzubcem či ohnivou koulí nějaký Bůh, polobůh, čtvrbůh či cosi podobného. A taky je mi jedno, že tohle má s řeckou mytologií společného asi tolik jako Mike Tyson s filosofií externismu. Je to zkrátka akční fantasy podívaná a při té se dějí zázraky, létají blesky nebo se rozsekávají komparzisté. Jen by se tentokrát nemuselo tvářit tak vážně. (06.01.2015)

O něco lepší vizuální zážitek než při jedničce, ale taky jsem se tady dočkal zklamání hlavního záporáka, který sice naháněl hrůzu, ale ta jeho hlava mi přišla dost chabá a na takového velikána směšná. Přišly také velké skoky mezi ohromnou akcí a velkého uklidnění. Perseusovi narostly vlasy a nechal si udělat trvalou, to také nebylo to pravé ořechové. Začátek bych hodnotil za 5, prostředek za 3 a konec za horších 5. (09.07.2012)

Těžká pohoda. Jasně, kdybych to chtěl poplivat, můžu šáhnout do kterékoliv minuty stopáže, ze které bych k tomu účelu vycedil minimálně pět věcí. Jenže, Liebesman podle pravidla „moc toho neumím, ale aspoň to bude hlučné a rychlé“ jede po celou dobu, přičemž z toho nesleví ani na okamžik. Což se o jeho předchůdci říci nedá, takže už žádné dlouhé zívání, ani krvácející oči. Worthington v pohodě, ale božská sestava je prostě boží. Trojka je tady napřesrok. PS: Docela bych v režisérově podání viděl rád i nějakou serióznější látku. (13.06.2012)