E.A. Poe: Podivný experiment

Možno by si takýto sympatický film zaslúžil odo mňa o hviezdu viac, ale niečo mi v tom trochu bráni. Za najväčší klad filmu považujem jeho nadhľad, keď očakávate atmosférický horor, chvíľami sa ocitáme takmer až v komédii a k slovu príde v neposlednom rade aj romantika. Tento dojem potom zase narušujú drsnejšie momenty, ktoré sa občas skončia aj horšie, ako by jeden možno čakal a film tak na mňa pôsobil trochu nesúrodo. Za filmom nestojí žiadne mega štúdio, čo je dobre, pretože sa neocitáme na pôde rádoby cool naaranžovanej atmosféry, ale skôr pozeráme s radosťou točený príbeh podľa režisérskeho a scenáristického gusta tvorcov. Tí vedia, čo chcú filmom povedať a netlačia nám to do gebule elektrošokmi, v tomto odvádzajú skvelú prácu skôr sympatickí herci. Zvraty nezvraty, tie mi nevadili, pokiaľ slúžia myšlienke, nech si na konci zostanú. Ten najzásadnejší sa ale vynorí nečakane skoro a som rád, že tak scenár nerobí do konca z diváka hlupáka a vykladá svoje karty na stôl. Samozrejme nie všetky, čo by malo zistiť myslím viac ako traja diváci na dnešnom predstavení v kine. Film by si širšie publikum zaslúžil. 70%. (19.01.2015)

Prostředí viktoriánského cvokhausu je jeviště, na kterém lze sehrát velké představení, obzvláště když máte kvalitní herecký soubor a jako inspiraci černohumornou povídku od pana Poea (The System of Doctor Tarr and Professor Fether). Jenže pokud hodláte postavit thriller na premise „všichni jste blázni, jenom já jsem kolotoč“, nesmíte to přehnat s tančením twistu.. (04.12.2014)

Absurdný producent (Mel Gibson). Obskúrny kasting (Beckinsale! Kingsley! Caine! Gleeson! Thewlis! Flemyng!). Nie úplne márna výprava. Strašne blbý, nešťavnatý scenár. Síce každých pár minút prichádza s nečakaným twistom, ale z biedy ho to nevytrhne. Je to proste príliš veľký bordel na to, aby to mohol byť dobrý film. Za istých okolností E.A. Poe: Archa bláznov mohla fungovať. Dané okolnosti sa  však každopádne bohužiaľ nedostavili (resp. zastali v polovici cesty... a tam zaspali). (09.01.2017)

Anderson vrací úder aneb vítej zpátky v psychiatrický léčebně! Elizu jsem měl dost možná jako nejočekávanější film roku, ovšem po traileru, který šel jedním okem dovnitř a druhým ven, natěšenost spadla na bod mrazu. Po dlouhé době konečně uniká ven (v pěkném předstihu!) a nervy byly na pochodu. Bude to fakt tak hrozný, mám se připravit na zklamání? Už první minuty ale nervozitu naprosto smetly. Parádní. Navození atmosféry funguje doslova od úvodní scény a první záběr na v mlze zahalenou, rozlehlou léčebnu vysoko v horách prostě sebere dech. Srovnání s Prokletým ostrovem se nedá ubránit jak už kvůli začátku, tak především kvůli Kingsleymu, ale koho to zajímá - husinu navozují oba stejně. Jenže pak to je jak na klouzačce. První půlhodinovka je naprostá žánrová lahůdka, člověka plně vtáhne mezi zdi plné šíleností a magorů, ovšem posléze příběh začíná po vyjevení první pointy upadat, aby vyústil v závěr, který se začátkem vytváří kontrast, na který divák může udělat jen - "E?". Upřednostnění milostné roviny před hlavní vyloženě kazí celý dojem a retro závěr ala bílo skvostný muzikál člověka opravdu zamrzí. To ovšem zcela nic nemění na tom, že když nad tím spiklenecky přimhouříme oči, film jako celek funguje efektivně, má spád a svou roli thrilleru z psychiatrické léčebny splňuje na jedničku. A to i díky fenomenálnímu Kingsleymu, který i když umí z obličeje vyškrbatět maximálně dva tři výrazy, veškerou pozornost strhává vždy na sebe. Někdo to má zkrátka v krvi. Středem pozornosti je ovšem, hehe, pouze když na scéně zrovna není uhrančivá Kate. A že mě film sebral jsem si uvědomil, když jsem si během bálu přitrouble notoval do rytmu. Jo, je to bláznivý, divný a v dnešní době vůbec zvláštní film, ale když člověku sedne, stojí to za to. Alespoň to prubnout. Spoilerové P.S. Osobně si myslím, že když by tvůrci zanechali diváka v nejistotě, jak se to s tou vzpourou má doopravdy a jestli mu jen Caine nevěší bulíky na nos, mohlo by z toho být něco víc. Ale to je jen hnidopišskej rejp, kterej si jako spokojenec velmi rád odpustím. Nejlepší soundtrack z filmu: Danse Macabre. 80 % (28.10.2014)

Vydařeně zjevený zámek zrůd na přelomu minuvších staletí. Myslím, že klasik by se nestyděl. Zato psychošamani, i ti zde se rozrušující, by měli. Dnes, stejně jako tenkrát. Zatímco rozhazujeme prachy do celého světa jen proto, aby byly zbůhdarma a bez kloudného efektu prožrány či rozkradeny, z vykolejených často činíme dehumanizovanou zeleninu. Je to tak pohodlnější, levnější a méně hlučné, že? (06.11.2015)