Kostka 2 - Hyperkrychle

Co to sakra bylo? Vůbec nevadí, když si přečtete tenhle vyspoilovanej komentář, protože se na to stejně nemá žádnou cenu dívat, akorát by jste si zkazili chuť od povedené jedničky. Tvůrci zjevně nevěděli roupama co dělat, tak stvořili asi nejhorší scénář všech dob, najali ještě horší herce a završili to naprosto trapným nápadem. Banda neschopných herců se probudí v kostce a jakoby nic, udělaj si tam seznamku, představujou se, jako by se nechumelilo. Pak otevřou dveře, udělá na ně baf jejich paralelní druhé já, neboť v hyperkrychli se prolínají dimenze, to dá přeci rozum ne? Pak se tam roztočí kostka udělá z jednoho otřesnýho tlusťocha louži, samozřejmě s úúúúchvatnými efekty, ale to přeci nevadí ne? Vždyť tu pobíhají další jeho paralelní identity, který na sebe pořád dělaj baf. A navrch je to dovršeno závěrem, který se tváří jako "Aaaaaaah to je hrůza, naprosto hrozivý", ale já už to jen znechucenej vypnul. Naprosté zklamání od pětihvězdičkové jedničky, víc se to zmrvit nedalo a nebýt ke konci uspokojivého Simona, který paralelních dimenzí jak se patří hororově využil, dal bych s plnou chutí odpad. 15% (18.05.2012)

Hmm, ani neviem čo na to povedať. Film bol strašidelný, to horor má byť, takže ok. Záverečná pointa mi vlastne celkom vyhovuje - vyriešila aspoň niečo. Zároveň sa tak stratila určitá mystika nerozlúštiteľného z prvej Kocky. Niektoré elementy boli zaujímavejšie ako v jednotke, iné zase vyzerali ako narýchlo povymýšľané barličky... Film 2*, za tú strašidelnosť 1*. Obe Kocky som videla raz a myslím, že to aj stačí. (20.01.2008)

Ten film byl tak debilní a bez pořádného smyslu, až byl dokonale vtipný. No vážně, mám tenhle film za komedii, protože s jeho blbostí se nedá jinak než se smát. Jako nějakému hororu nebo thrilleru bych tomu dala asi 1 hvězdčiku, jako komedii moje hodnocení dopadlo takhle. Nikdy nezapomenu, jak jsem v jedné scéně dostala takový záchvat smíchu, že jsem skoro spadla z gauče. Úžasné. ~(3,9★)~ (16.01.2009)

Strach z novej dimenzie je v Kocke 2 nielen metaforou, ale priamo východiskovým bodom. Štvrtá dimenzia je tu prezentovaná ako absolútna hrôza (pokiaľ ide o hororový aspekt, Hyperkocka ma vydesila viac než originál) a keďže nikdy nikde nebola prakticky "sprevádzkovaná", skúste dokázať, že tvorcovia sa mýlia a že ide o celkom neškodný fenomén... Od matematiky pôvodného príbehu prechádzame k fyzike, od troch dimenzií k štyrom, pričom sa zachováva základné východisko dané prostredím (kocka) a situáciou (ľudia v nej). Človek by si myslel, že nápad hraničiaci s genialitou sa už nedá zmysluplne rozvinúť a že opätovný pohľad na čosi tak banálne ako je šesť stien znechutí alebo unudí na smrť. Omyl. Tu je notoricky známa pesnička prerozprávaná v celkom inej tónine. Konštrukcia Hyperkocky je ešte väčší cvokhaus než tomu bolo v origináli, takže diváka ani v najmenšom neprekvapí, ak dvaja hrdinovia dostanú absurdnú chuť na sex (s neznámym človekom, v neznámom prostredí) a iný hrdina zase chuť na... ("Ten hyperpriestor nemá chybu.") Jediné, čo mi na tomto filme vadilo, boli nasledujúce dve vety: "Toto je najhoršia nočná mora. Najradšej by som sa prebudila". Všetko ostatné je dokonale premyslené a prevedené. Neverte povedačkám o lacných efektoch - tie, ktoré majú počítačový look raných 90. rokov nie sú hlúpe, pretože vizuál zodpovedá charakteru daného fenoménu (vpád abstrakcie do reality mi pripadá geniálny, lebo je myšlienkovo mnohovrstvový a de facto neopakovateľný) a zavesená vyschnutá mŕtvola mne osobne silne pripomína zavesené vyschnuté mŕtvoly v kapucínskych katakombách v Palerme (tie teda lacno nevyzerajú). A predovšetkým neverte povedačkám o lacnom príbehu. Ak sa v Kocke narába s logickými výpočtami, tu je potrebné spoľahnúť sa na schopnosť abstrahovania, čo ľudia nemávajú radi, keďže všetko, čo nie je konkrétne, automaticky zneisťuje. Ak v pôvodnej Kocke išlo o reálny svet vložený do výstredného, excesívneho, ale predsa len reálneho rámca (daného troma dimenziami), v pokračovaní má reálny svet do činenia s realitou, reálnosť ktorej vonkoncom nie je jednoznačná. Myslím, že pravú povahu sveta vystihuje v pozoruhodnej metafore skôr druhý príbeh, ktorý nám môže v umeleckej skratke pripomenúť nielen naše pochybnosti, ale i fantáziu ako nespochybniteľnú alternatívnu dimenziu, nie nevyhnutne štvrtú, ale reálne fungujúcu. A nie vždy príjemnú. (23.07.2005)

Velice špatné pokračování dobrého prvního dílu. Statické interiéry Kostky sice vypadají dobře, ale jakmile se začne hýbat, tak je dobrý pocit pryč. Počítačové efekty jsou nepovedené, zborcení Hyperkrychle ještě horší. Děj je kopie prvního dílu, taktéž i charaktery postav (mimochodem strašně prkenní herci). Korunu všemu nasadil závěr, do té doby to bylo aspoň na ty tři hvězdičky. (05.01.2008)