Aligátor

Když jsem tenhle snímek zhlédnul poprvé,napadlo mě,že jde o docela originální nápad.Vraždícího aligátora jsem do té doby nikdy neviděl...:))) Takže se mi to docela líbilo.Napodruhé už jsem jen nevěřícně kroutil hlavou,co že je to za blbost bez špetky pořádného nápadu nebo humoru.Tenhle film se totiž bere moc vážně. (12.09.2003)

Ak chcete natočiť film o obrovskom aligátorovi, ktorý terorizuje Chicago, mali by ste to urobiť presne takto - so zmyslom pre humor, ktorý trochu vyvažuje očakávané násilie. Scenár napísal John Sayles. Henry Silva robí perfektnú paródiu samého seba ako egomaniakálny Veľký biely lovec. Nech Vám neunikne graffiti v záverečnej scéne. Tento film bol pravdepodobne nevyhnutný. čo je na tom zaujímavé, je to, že im to trvalo tak dlho. "Alligator" je inšpirovaný jednou z najtrvalejších mestských legiend v tamtých rokoch: nespočet malých aligátorov, ktoré sú odovzdávané ako darčeky, keď sú ešte mláďatmi a ktoré sú neskôr spláchnuté do toalety, keď trochu podrastú... A tak tam dole, v stokách veľkých miest vyrastú do nevšedných rozmerov. Moje vlastné fantázie o stokách siahajú do starých televíznych seriálov ako napr "Honeymooners", s Edom Nortonom, ktorý bez dychu rozpráva Ralph Kramdenovej o netvoroch, s ktorými sa stretol na svojich denných patrolách pod mestskými ulicami. Ale Norton nikdy nestretol niečo také, ako aligátor v tomto filme. V najlepšej tradícii filmu "Jaws" je táto kreatúra gigantická, pažravá a neukojiteľná. Zje všetko (hlavne keď si uvedomíme, kde žije). Príbeh sa začína, keď aligátor žerie mŕtvych psov, ktoré použilo laboratórium na výskum rastového hormónu. Jeho telo reaguje na hormóny a preto je obrovský. V kanáloch sa začínnajú strácať ľudia. A tak sa newyorský policajt (Robert Foster) ide s kolegom pozrieť, čo sa tam deje. Aligátor kolegu zožerie. Ale Fosterovi nikto neverí. Tieto ranné scény vo filme sú pravdepodobne najlepšie, pretože útočia na podvedomie, keď sa bojíme byť zožraní aligátorom v kanále. Forster mihá s baterkou a aligátor uniká z pohľadu. Z pohľadu uniká často, zrejme preto, lebo bolo ťažké zobraziť ho v celej veľkosti. Vo filme je veľa falošných špeciálnych efektov, ako napr. keď aligátor prechádza skrz chodník, ale väčšinou vidíme iba jeho časti: jeho zlé zelené oči, veľký jazyk, či zuby. Hlavne zuby. Zápletka je absolútne štandardná: tento príbeh bol natočený už veľakrát. Máme tu malomyseľného starostu, ktorého zaujímajú iba voľby. Policajný šéf, taký ľudácky charakter, ktorý Forstera vyhadzuje, lebo nechytil aligátora, ale neskôr ho berie späť. Slečna vedkyňa, ktorá sa do nášho hrdinu zaľúbi a pomáha mu chytiť aligátora. Lotor, akože veľký lovec, ktorý má nahradiť Forstera v snahe chytiť monštrum. Všetci títo ľudia robia neskutočne stupídne veci, ako napr. chodia do tmavých alejí, alebo napájajú dynamit na fázu, kým sú ešte v kanále s aligátorom a dynamitom. Aligátor je na druhej strane dosť chytrý, keď dokáže chodiť po meste nevidený. V jednom zábere sa nachádza v prímestskom kúpalisku a o niekoľko sekúnd neskôr už je v centre mesta. Mám nápad: skúsme aj tento film hodiť do toalety a uvidíme, či nám tiež vyrastie niečo veľké a hrozivé. (26.09.2011)

Sakra, tak tohle byla fakt jen matná vzpomínka z dětství, kdy jsem s nadšením v roce 1995 jako malej potichu šel do obýváku, zapnul lampičku a s nadšením sledoval na začínající TV Nova Aligátora a měl u toho příjemný feel. To byla taky jediná a poslední vzpomínka takže pragmatické tři hvězdy, které musí nemilosrdně dolů a na jedné nezůstanou jenom kvůli roztomilé Robin Riker, která je jedním z mála pozitivních věcí. Na začátku se film ještě snaží držet nějakou úroveň, napětí či snad dokonce náznak hororu, ale postupem času dostáváte příšerný céčkový brak. Ono to má teda svoje momenty, malé dítě které je hozené do krku přímo Aligátorovi, náznaky atmosféry, roztomile úchylný Henry Silva a v hlavní roli oscarový Robert Foster. Ono se to vyloženě okatě snaží napodobit úspěch Čelistí a vykrádá je to záběr od záběru, jenže Lewis Teague může mít k ruce dobré herce, ale s mizerným scénářem a hrozivě nízkým rozpočtem se mu míchá občas solidní Animal horor/thriller s naprostým céčkovým trashem přesahujícím jakékoliv mé chápání. Aligátor měl být odpovědí na žraločí úspěch Spielberga, ale je na něj po právu zapomenuto. Pokud máte hezkou vzpomínku z dětství na noc, lampičku, CRT Teslu a "solidní" horor, neničte si ji jako já dnes po téměř 30 letech. Za což děkuji Filmožrotům, protože mi tohle céčko svým článkem z minulého týdne připomněli. Teague natočil pár solidních béček, ale tady byl vedle. Hrozivě vedle. Dvojku si radši opakovat nebudu. 45%. (23.02.2023)

Levnost a brakovost z toho přímo čpí, ale nemůžu tvrdit, že by mě zmutovaný krokodýlek původně spláchnutý do záchodu nepobavil. Nějaké okecávání tu je, ale děj se žene poměrně rychle kupředu a nabízí zubaté potvoře jídelní menu s různě podávanými chody, takže se kromě tmavého sežrání v kanálech dočkáme i aligátora rochnícího se uprostřed svatební hostiny nebo v rodinném bazénu, kde si smlsne na malém dítěti (což mě dost překvapilo). A navíc je tu sympaťák Robert Forster a kupa nadhledu, kdy krokodýl jakoby záměrně likviduje všechny záporné postavy. Je to blbost, ale docela poctivá a záměrná. (19.01.2018)

Efekt nostalgie u tohoto zvířecího horroru dělá zjevně hodně, a i mé hodnocení je jím zatíženo (byl to úplně první horror, který jsem jako dítě v TV viděl). Tento béčkový pokus svézt se na vlně popularity Čelistí nemá žádné objektivní filmařské kvality, je po hříchu dost nehorrorový (bát se bude asi jen někdo s fobií z krokodýlů), klišovitý a mizerně obsazený, ale poctivě ručně dělané triky a nezaměnitelný osmdesátkový feeling brnkají na ty správné pocitové struny i dnes, téměř čtyřicet let po vzniku filmu. Jakoby to oproti dnešnímu televizní a DTV žánrové produkci mělo víc "duše"... (02.05.2018)