Meandr

Představ si, že tě někdo strčí do spletitého labyrintu úzkých chodbiček, plného smrtících pastí, a ty se coby laboratorní krysa snažíš najít cestu ven. Pokud by ses mezi těmi několika rozkládajícími mrtvolami cítil náhodou osaměle, společnost ti bude dělat (hladový?) ohořelý Boris Rösner. Máš to? Fajn. K tomu si domysli ne moc nápadité pastičky/zkoušky (bazén, hořáčky, vana s kyselinou, ostnaté dráty), co se navíc opakují s tím, jak se hrdinka musí vracet, a samozřejmě závěrečnou, ne dostatečně uspokojující pointu. Kvůli konci však nepopravím předešlých 90% filmu, kde to všechno (ať už hrdinka, nebo vizuál, hudba, napětí) poměrně dobře šlape. (08.07.2021)

Elastická Gaia Weiss. Tak se nám ta francouzská holka devadesát minut v elastickém úboru souká klaustrofobickými prostory a potkává se s adepty, ve fázi rozkladu, kteří nastražené pasti před ní nezvládli zdolat. A někde tam venku řádí sadistický vrah, což hlásá rádio, kterého si lepá dívčina na odlehlém místě stopne. A dál? Dál tápeme, jestli je naše hrdinka po smrti, nebo není po smrti? Co si z toho vlastně vybrat. Rozhodně nečekejte jeden žánrový útvar. Fetišisticky disponovaný režisér nám do toho plazení narouboval poměrně všehochuť. Co se začalo svižně a neotřele, postupně upadalo do kolovrátkové jednotvárnosti. No, o nudu se přímo nejednalo, ale už to bylo kapánek ubíjející. Pointa, i když nelze tvrdit, že by se na její smysluplnost dalo stoprocentně sázet, se chce vyhnout veškerým předpokládaným rozuzlením. Prostě chce být jiná. A tak se mně jevilo, že si toho režisér Mathieu Turi naložil až moc, což mělo za následek, že film se mně po závěrečném resumé jevil poněkud myšlenkově neuspořádaně, když se navíc vytasil i s určitým existencionálním přesahem. Na ženu v klaustrofobní akci je pěkný pohled, režisér má technický i vizuální talent, napětí rezonovalo, ovšem ta dramaturgická rozháranost nepřinesla divácký komfort a super zážitek. 6/10 (08.07.2022)

Jako zavilý ateista (nebo možná pohan, protože Morana nikdy nezklame) na film s gustem pliji, protože jedno z možných vyznění příběhu čelně koliduje s mou nevírou. Když se ale oprostím od svých předsudků, a navíc přijmu za možné, že ON/ ONI dokázali ihned po vypálení tunelů naplnit prostory novým kyslíkem (bo přírodní zákony nepustí), připouštím, že jsem se po celou dobu ani na moment nenudil. Upřímnou soustrast všem klaustrofobikům, kteří si film omylem pustí, z tohoto zážitku by mohli mít doživotní trauma obonusované pobytem (taktéž doživotním) v příslušné léčebně. Musím ocenit výkon, který předvedla Gaia Weiss, její zarputilou a velmi trvanlivou Lisu jsem jí fakt věřil. (23.10.2021)

Překvapivě zábavné devadesátiminutové plazení oelasťákované žabožroutské Beatryče kličkami střevního očistce hájtech Boha, plného klků, enterálních parazitů, hnijících zbytků a fazolového nadýmání. Plazení, dávající naději všem kudlankám, že ten lhostejně morousovitý Fousatý strejc nakonec nemusí být až tak upjatě konzervativní pohádková modla, jejíž konečník ústí do eternální prudy čumění po kolena v mlze na baculaté prdele otylých andělíčků, nýbrž progresivní ufon, který je, budou-li dostatečně škemrat, vysere do kostarického ráje planety Gurun. Možná je to i Aštar, a možna je to Mejbylyn. Každopádně vřele doporučuji klaustrofobikům pro sichr moc nehřešit, tohle intestinální martýrium by rozhodně nedali ani s užvaněným Vergíliem v zádech a pekelně by je jeblo už v prvním meandru. (05.07.2021)

V časoch, keď som bol aktívnym jaskyniarom, často sa vyskytli zdĺhavé plazivky, takže  film mi bol dosť blízky. Najmä čo sa týka náhle sa vyskytujúcej vody, prekonávania hlbokých a úzkych chodieb rozporom, končiacich v neznámej hlbine. Alebo častými,  náhle sa zužujúcimi priestormi či bolestivo vystrčenými hrotmi kvapľov, zadierajúcich sa do kože. Orchestrálna sprievodná hudba a výber hlavnej hrdinky potešili. Toľko k pozitívam. Inak to celé pôsobilo ako počítačová hra s nástrahami, bonusmi a bubákmi, ktorá dotiahla hlavnú hráčku do finále. Či potešiteľného, alebo smutného, to nech si preberie každý sám. (05.07.2021)