Zpráva o Europě

Film v dokumentárnom štýle, síce nedisponuje ohromujúcou digitálnou technikou, ale ponúka pútavých 90 minút misie z vesmírneho priestoru. Nečakajte žiadne ohurujúce exteriéry, to si môžte vychutnať v Cuaronovej Gravitácii, väčšina deja sa totiž odohráva v uzavretom priestore kokpitu, kde sa ťuká do prístrojov a "funguje" niekoľko mesiacov. Presnejšie ide viac o túžbu priniesť ľudstvu nové poznatky a splniť cieľ misie, čomu sa prispôsobuje celý scenár, napätie a tempo. Hlbšie znázornenie vzťahov medzi členmi posádky či iné atribúty šli bokom. Páčila sa mi chronológia, akou boli kamerové zábery ponúknuté, reportážne zábery a celkom reálny dokument look. Film svoj účel splnil. Žiadne veľké očakávania, poklona a pocta pred neprebádaným a nepoznaným. (09.11.2014)

Většina sci-fi filmů se sci-fi žánru dost silně zpronevěřuje a jsou to spíš zakamuflovaný fantasy (John Carter, SW, Avatar). Proto je záhodno, že existují i skutečné sci-fi filmy ve smyslu objevování nějakých cizích planet v kosmických lodích na pozadí studeného nelítostného vesmíru (Sunshine, Prometheus, 2001). Pak tu je ovšem ještě třetí sorta tzv. hard sci-fi filmů jako Europa Report, který jdou ještě o krok dál a dbají na co největší vědeckou přesnost a správnost. Paradox je ovšem v tom, že jak řekl kdysi A. C. Clarke, magie je věda, které jsme dosud neporozuměli, tudíž i Europa Report se svými záhadnými poblikávajícími zdroji světla, složitým ekosystémem, kolísavou radiací a nestandardním chováním posádky (výstup do vesmíru, pobíhání po tenkým ledu bez jištění atd.) nějakou fantasy svým způsobem připomíná. Spousta z toho, co se tu děje, je prostě natolik záhadné a podivné proto, že pokročilá věda se skutečně nedá odlišit od magie. (13.07.2013)

Velké překvapení. Čekal jsem béčko a dostalo si mi poctivé sci-fi. Lidská touha po poznání je neukojitelná, občas si ale člověk říká, jestli by jsme se herdek raději neměli držet doma. Je opravdu ironií, že pak své nejlepší jedince vysílá v malých modulech vstříc nekonečnu vesmíru... Už v Machovi a Šebestové se vyskytovala Žlababa a já jsem si jist, že na nějaké té hvězdě na něž tak zálibně hledíme za letních nocí také nějaká bude s tím svým huí ťap ťap. A spíš počítám s tím, že přátelská moc nebude. Ono je lepší vždy být raději mile překvapen než opačně. Vesmírná loď Europa byla udělána velmi věrohodně i celý ten vesmír kolem. Osádka mi také sedla včetně tmavoké rumunské kapitánky (co se pro role astronautek asi narodila) , divím se jen, že tam nebyl krom Asiata zastoupen i Afroameričan ! Tohle smrdí nějakou dodatečnou žalobou na tvůrce jak je dnes módou a zvykem ! I Možná je trochu škoda, že filmaři neměli větší rozpočet, protože z tohohle téma by šel udělat hodně solidní biják pro multiplexy. Nakonec si ale říkám, že asi zase dobře, že to tím získalo spíše komornější a uvěřitelnější podobu. Za mně spokojenost a překvapení nad tím, že film není v červených číslech. Dávám za 4 modrá světla. * * * * (28.02.2019)

Já to nechápu. Nechápu, že když jsem se u toho vlastně ani jednu jedinou minutu nenudil, že mi to stejně přišlo tak, ehm... šedé! Nevýrazné, ale šíleně. A mrzí mě to, protože pomrkávání na Sunshine se mi sakra líbilo: takže jistě, jsem nesmírně rád za každé další filmové sci-fi, ale z tohoto mám pocit, že si zapamatuji akorát poprvé v (hollywoodském) životě civilního Copleyho a onen úsměvný origin sentinelů z Matrixu. (12.09.2013)

Důvod, proč Europa Report nefunguje, se dá vyložit na principu rovnováhy, která tady v klíčových aspektech dodržovaná není. Každé výborné sci-fi na ní přitom stojí. Dva příklady za všechny. Kubrickova 2001: Vesmírná odysea (na kterou se tady okázale odkazuje) sice bývá zmiňována jako jedno z mála "hard" sci-fi, ale ten svůj vědecký racionální základ vydatně vyvažuje rozměrem mysteriózním až náboženským. Formálně je to v 2001 přítomné prakticky pořád a ten film na kontrastu emocí a chladu/ známého a neuchopitelného stojí: vesmírné lodě tančí Straussův valčík, dlouhé sekvence opravy lodi jsou zintenzivňovány zvukem (hlasité dýchání), racionálnímu vysvětlení se vzpírá závěrečný akt připomínající halucinační trip, a tak dále. Podobně District 9 (už blíž Europa Reportu). V něm se pracuje s dokumentárními prvky (hlavně první polovina), které jsou ale v druhé polovině filmu vyváženy překlopením do žánru béčkového akčního sci-fi. Zase je tam rovnováha mezi zcizující, víc intelektuální a informativní složkou a tou imerzivní a emotivní. Europa Report se sice taky pokouší o kombinaci formální odtažitosti a dramatického jádra, ale ve výsledku v tom spíš selhává. Nekomunikativnost kamerových záznamů je vyvažována přímým oslovováním diváka (velkou komunikativností) v doku-vstupech. Vstupuje tu samozřejmě do hry nelineární řazení scén z found footage, neboli dramaturgická koncepce směřující k postupně gradovanému příběhu. Europa Report ale divákovi odpírá až příliš. Na jednu stranu - a čistě intelektuálně - jde o fascinující pokus o narativní ztvárnění vědecké expedice, jejíž omezená lidská perspektiva dokázala jen zachytit koutkem oka to, po čem pátrala. Na stranu druhou je to jako sledovat přerušovanou soulož bez vyvrcholení, nebo spíš s uroněním jedné trapné kapky na závěr. A ještě jinak: pokud po nás film chce emoční investici do postav, nemůže nám je celou dobu ukazovat takhle odosobněně, a pokud se chce klasické dramatické koncepci vzpírat, musí diváckou mysl dostatečně zaměstnat jiným způsobem (formálně, intelektuálně...), na což tady ty splitscreeny, intermediální vsuvky a drobné "glitche" nestačí. (07.07.2013)