Insidious

Slušný horor, zpočátku jsem se bál docela dost. Ovšem jakmile asi v polovině nastoupí na scénu lidé, kteří vědí a přišli pomoci, tak se atmosféra pomalu vytrácí, což je bohužel nešvar, do něhož drtivá většina hororů o posedlých domech nebo lidech dříve nebo později zabředne. Z filmů, které tímto netrpí, si momentálně vybavím jenom The Shining nebo Šestý smysl. (29.09.2012)

Nač ten povyk. Horor, který dokáže sem tam chytit za svěrač, ale jinak je až příliš nudný, často připomíná takový ten laciný videoklip, no a namísto strašáků předvádí spíše trapáky (pan blackmetalák, čertovský ještěrčák, vysmátá rodinka... jediná dobrá byla záhrobní babizna). Face-your-fears závěr to všechno jen a jen podrthnul. Takže mě to nijak nevzalo, level děsivosti zůstal daleko pod očekávanou hodnotou, škoda. (19.06.2011)

James Wan je v současné době hororový bůh. Škoda, že zrovna, když jsem viděl Insidious, začal hrdě pronášet, že v jeho portfoliu bylo hororu dost a rád by se orientoval i na jiné žánry. Horor mu prostě jde. Umí lekačky, umí naprosto luxusní atmosféru a nejkrásnější je, jak se v těch svých filmech pořád na někoho v oboru odkazuje. Je vidět, že filmy jsou pro něj obrovským koníčkem. A i když tomuhle filmu dávám "jen" tři hvězdy, pořád je to film, který měl přesně to, co správný horor mít má. Jen mi trošku neseděl samotný příběh. Ten se ale druhým dílem parádně rozvinul... (07.05.2014)

Nedávno jsem sjížděla první tři díly Paranormal Activity a byla jsem trochu zklamaná z toho, co si asi tvůrci myslí o inteligenci diváků a jakým scénářem a jakými lekacími tríčky je hodlají mordovat hrůzou. V několika komentářích u těch filmů jsem četla doporučení na Insidious, že to je úplně jiná liga. Těšila jsem se na parádní zážiteček, připravila si noc, prázdný byt, unavené tělo, rozjitřenou psychiku. No, jinou ligu jsem tedy dostala. Ale asi tak o tisíc procent horší. Až ve srovnání s tímto filmem dokážu docenit, jak je série Paranormal Activity stylově čistá. Sice někdo může argumentovat tím, že největšími esy v rukávech tvůrců PA jsou houpající se lustry a otevírající se skříňky v kuchyni, ale v rámci nastaveného stylu a žánru všechno sedí a díky principu found footage se dočkáme i pár docela chytrých vychytávek, díky periodickému opakování stejných záběru se nastolí skvělý rytmus, vynikne gradace, a tak dále. No. A oproti tomu Insidious je ostudně nekonzistentní snad po všech stránkách, které jsem schopna vnímat. Přepálená děsivá hudba v "bojících" momentech mě zbavuje jakéhokoliv strachu. Styl kamerového snímání se mění snad s každým obrazem a velmi to ruší pozornost (nejprve jakože roztěkaný styl ruční kamery, potom dlouhé komponované záběry, stejné záběry na dům zvenčí, které jako by vypadly ze sitcomu typu Krok za krokem, ...) Strašně divně působí scéna z nemocnice. Je takovým způsobem nasvícená a stylizovaná, že jsem si prvně myslela, že si otec ve chvíli, kdy nemůže syna probudit, představuje, co se asi bude dít potom, a že až scéna z nemocnice skončí, film se vrátí k otci v dětském pokoji a děj bude pokračovat snahou probudit synátora. Děsivé momenty a strašící strategie jsou taky každý pes jiná ves a ve výsledku působí velmi nepravděpodobně a tudíž neděsivě. Například když matka odhrne přikrývku a najde na synově prostěradle otisk krvavé ruky, chtělo se mi křičet, že to si ze mě snad dělají prdel. A mělo být hůř. Mezi astrálními katastrofami se řeší partnerská nedůvěra až krize, alarm a dveře se spouší a otvírají, aniž by se někdo vyděsil, staří metaláci se prochází po balkóně, pak tam pobíhají děti, a dál je to ještě horší a absurdnějí, ale už to nebudu říkat, páč to zavání spoilerem. Všechno je to nějaké podivně vypointované a hlavně každá věc působí, jako by byla z jiného filmu a všechny dohromady nefungují ani náhodou. (02.03.2012)

V první polovině Wan dokazuje, že má řemeslo pevně v rukou a opravdu jsem nečekal, že si v mém věku ještě někdy užiju lekačky. Stále totiž tvrdím, že kdo ulítává na brakovém žánru a není náctiletý, tak je zřejmě naprostý magor. Insidious by v té záplavě sraček působil jako klenot žánru posledních let, pokud by ovšem nepřišla druhá polovina, která to neskutečně sráží. Nebudu tady jako někteří tvrdit, že astrální cestování bylo přímo k smíchu, ale nudilo mě neskutečně a film hodně ubral z tempa. To však nic nemění na tom, že Wan je v současnosti jediný zajímavý tvůrce hororů, jejichž systematické nakoukávání se mi tak stále zdá naprosto dementní a hlavně zbytečné. (26.01.2014)