Assassin’s Creed

Maně tuším, že film vychází z nějakých digiher. Tvůrci však museli počítat i s tím, že si jej pustí někdo, kdo naposledy pařil vlka, jak chytá do košíku produkty slepičích ovulací. Takže pozor, detailní spoilery, díky nimž budete o ději vědět totéž, co já po ukončení martyria! Týpek neumí jezdit na kole a přišel o rodiče. Ne tak úplně, protože za třicet let objeví otce, jak kouká z okna. To ale není podstatné. Asi. Tak tedy - náš hrdina provedl cos, pro což dostal provaz. Křeslo. Vlastně lehátko. Tam mu bylo intravenózně vpraveno něco tak rafinovaného, že se probudil až v Madridu a jeho tělo vězeňská služba vůbec nepostrádá. Ihned po procitnutí se seznamuje se slečnou disponující aparátkem, který sebou mrská, dělá vžžžhům a přenáší lidské vědomí do naprosto detailních vzpomínek ztrouchnivělých předků. Konečně tedy chápu, co je to genetická paměť. Týpkovi to nejdříve nevoní, ale poté, co bezmála zdechne a alespoň tedy trošičku ochrne, se už už nemůže dočkat, až na přístroj opět rozkročmo naskočí a zavelí hyjé. Ve vkusně násilných vzpomínečkách na život a dílo praděda se leccos přihodilo, bohužel však nevím přesně, co. Brebentí se tam španělsko - latinsky a dobroděj, jenž to frknul na net v dabingu, neměl potřebu přilepit i titulky. Ve své podstatě však všichni zkouší dohonit Adamem nahryzlé jablko, poněvadž prý ukrývá data. O svobodě. No jako fakt. Abych nezapomněl - v tom Madridu u stroje je ještě řada dalších lidí z nějaké sekty (do které právě patřil i ten tatínek, co pohledem ze zaskleného průzoru poslední čtvrtstoletí kontroluje okolí a pouští slinu) a ti se najednou vzbouří, s čímž se nepočítalo, protože má jít jen a pouze o extrémně násilné magory. Vše pak krásně vyvrcholí schůzkou templářů, kterým vládne jedubaba. Sic, hle, no toť, etc. Meeting, co měl být korunováním tisíciletých snah tohoto (jak je zde vylíčen) všemocného a paranoidního řádu, byl po bezpečnostní stránce zajištěn způsobem, který umožnil podřezávání řečníků na pódiu nemytými protivníky, rafinovaně maskovanými kápí. Slečna vědkyně, které z našeho potomka hašišínů (neptejte se mě, prostě to je asi šíita, no) přinejmenším na chvíli navlhl drn natolik, že mu umožnila zakuchnutí jejího papá, pak nečekaně otáčí kormidlo a zadělává dementním proslovem (kolikátým již) na další díly. Takže klidně do toho, třeba to pochopíte lépe. Já se ještě hodinu po dosledování motám v kruzích a narážím do stěn své unimobuńky 1+výlevka v rohu. (11.04.2017)

"Naše životy nejsou nic. Jablko je všechno." Já se tedy v ovocnářství, tak moc nevyznám, ale v zásadě nemám nic proti vitamínu C, takže na tom možná něco bude. Něco tak velkého, že se kvůli tomu budeme vracet pět století nazpátek a zachraňovat svobodnou vůli. Mě to tedy celkem bavilo a zase to jednou počechralo mou nechuť k církvi, které bych nefandil ani v souboji s mimozemšťany o práva k užívání Chrámu svatého Víta. A tady se dokonce staví na roveň Bůh a inkvizice, což je přesně ta chvíle, ve které mi nože samy skáčou do rukou a hledají krky těch, kteří odhlasovali církevní restituce. Napojte mě na Animus a já to napravím ... nebo si alespoň efektně zaskáču, zalétám a zasekám. (13.08.2017)

Asi mi v sále pustili úplně jinej film. Ale já po Macbethovi věděl... Okouzlen od prvního letu dravce (za doprovodu našláplé moderní popové odrhovačky!) až po finální skok víry. V mých očích tomu nechybí vůbec nic, čím by se měl pompézní blockbuster podle slavné herní značky vyjímat: téměř nepřetržitá efektní akce (nevěřte buzzu zklamaných kritiků), boží vizuál, rozmáchlá hudba, drahá výprava a parádní herci. I osudová storyline mě dokonale pohltila, naštvané řeči o zmateném a nepochopitelném ději jsou dokonale mimo; bez thrillerové linie v přítomnosti by Assassin's Creed mávnutím ruky ztratil půlku sebe sama. Vynechání kina by mě hodně mrzelo, tak ať vás ty hejty zbytečně neodradí. Doma si totiž tu epiku nikdy tak nevohulíte... (06.01.2017)

Warcraft na druhou. Předně je naprosto očividné, že o tom filmu hodně přemýšlelo hodně lidí. Je výsledkem usilovné a upřímné snahy, pracuje s promyšlenými koncepty reflektujícími videoherní podstatu a je vidět, že to není nahodilý blockbuster z nějaké továrny, ale dílo vznikající s péčí. Ale je to taky šílená pitomost, na rozdíl od Warcraftu navíc ukrutně nudná. A je to opravdu smutné. Chtěl bych ten film mít rád, chtěl bych ho alespoň respektovat, ale nejde to. To, jak se tu všichni berou vážně, jak mluví výhradně formou plakátových hesel, je daleko za hranicí směšnosti. Stěžejní postava Marion Cottilard je podivně vymletá a i ten Fassbender zcela postrádá osobnost. Navíc mám dojem, že v Hollywoodu zdražili elektřinu nebo co, protože hned v závěsu za Rougue One přichází další film, který na osvětlení šetří natolik, že v některých dialogových scénách není lidem ani vidět do obličeje. Assassin's Creed je svým způsobem fascinující film, o kterém půjdou skvěle psát studie, ale koukat se na to za boha nedá. (21.12.2016)

Ale copak to? Spratkům a nezaměstnaným, co celé dny honí se smrtí v očích a džojstykem v ruce čuráky po střechách středověkého Španělska, místo aby dělali něco užitečného, filmík nefuní? Prý hloupí, jednoduchí, s debylňým scénářem a vůbec sem nemněl chuť sahat si v kyně na šulínka jako přy smažeňí v pokojýčku, jo? No toto! Od někoho, kdo tu nadšeně pětkuje stupidní až vyrachtané, digitálně přebordelizované omalovánkové trampoty kýčovitých buzerantů v elasťácích, potírajících furt dokola jednu a tu samou zlou mluvící hlavu z planety Hloupý pičus v souhvězdí Velkého retarda, to znělo jako kulantní doporučení. A taky, že bylo! Kraťák se sice místy urputně snažil točit Megbet ryloudyt, a to včetně Míši Bednáře a Mařenky Kotlářové v hlavních rolích, naštěstí však smlouva stadfordského tlučhuby a nudila s Ubij-softem vypršela už v roce 1616, takže dvojku už zaplaťsatan nevyblil, čili je z toho přeqapivě zábavný, vizuálně naprosto podmanivý a skvěle zahraný sci-fi heterospektákl s koulema, jaký může nestíhat pouze někdo s pokrevně spřízněnými rodiči a vysokoškolským titulem ze zevlování u monitoru. Docela by se mi líbilo, kdyby tenhle graficky mazlivý Justýn jednou dostal sto míčů i na hraní s nějakým brutálně hnusným erkovým scénářem výhradně o středověkém vybíjení Templářů, Katarské vzpouře, nebo s čímkoliv od Cornwella o Stoleté válce. P.S.: Zvláštní cenu, kopačku do koulí od Olgy Walló, získává ten úžasný polyglokot, co přetitulkoval „krýd“ jako „přesvědčení“. Bravo! Doufám, že to bude hodně bolet. (04.01.2017)