Ad Astra: Osudová mise
Ad Astra
Ad Astra: Rumo às Estrelas
星际探索
Ad Astra
Ad Astra
Ad Astra
Ad Astra
Ad Astra
Režie:
James GrayKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Max RichterHrají:
Brad Pitt, Tommy Lee Jones, Ruth Negga, Donald Sutherland, Liv Tyler, Kimberly Elise, Loren Dean, Donnie Keshawarz, Sean Blakemore, Bobby Nish, John Finn (více)VOD (7)
Obsahy(2)
22. století. Umělá inteligence je integrována do všech průmyslových odvětví, Měsíc a Mars jsou kolonizovány, lidmi osídlené satelity obíhají kolem Neptunu, nejvzdálenější planety sluneční soustavy. Na Zemi se staví nová babylónská věž. Je to anténa, jejíž konec dosahuje až do vesmírného prostoru a která má sloužit k vyhledávání inteligentního mimozemského života. Tým budující tuto obří stavbu vede Roy McBride (Brad Pitt). Astronautem se stal díky svému otci (Tommy Lee Jones), jenž byl velitelem výzkumné expedice projektu Lima. I jejím úkolem bylo pátrat po vyspělém mimozemském životě a před dvaceti lety zmizela kdesi v hloubi vesmíru. Nyní je Země postižena řadou nečekaných katastrof, které zasáhnou i stavbu obří antény. Americké zpravodajské služby se domnívají, že Royův otec stále žije a ohrožení Země má původ v explozích, ke kterým dochází u planety Neptun a souvisí s projektem Lima. Roy je vyslán na vesmírnou misi vedoucí přes Měsíc a Mars až k vnějšímu okraji sluneční soustavy, aby zde otce našel. Jeho cesta však odhalí tajemství zpochybňující samou podstatu lidské existence a jejího místa ve vesmíru. (Cinemart)
(více)Recenze (993)
B y l o t o s t r a š n ě p o m a l é . Ale ne mysteriózně tíživé jako Solaris, bezvýchodné jako Gravity nebo ani ne filozofující jako Interstellar - ačkoli ode všeho to chtělo trochu. Ad Astra je prázdná bublina, která si jen hraje na umění - a Brad Pitt tomu dává smutnou tečku, protože jeho herecký výkon tady není bůhvíjaký. A je to škoda! Film by potenciál i měl, ale utápí se to samo ve své velkoleposti a rádoby mnohovrstevnatosti. Škoda, přeškoda. ()
Když pejsek a kočička vařili scifi... 5/10. ()
Zvláštně uchopený psychologický film, který složitým (vesmírným) způsobem řeší určitý základní (pozemský) psychologický archetypální problém. Samotná cesta nabízí více (honička na Měsíci super), než cíl...70%. ()
To co mělo být další film z vesmírného prostředí s nějakou vnitřní epikou se stalo menším nic. Dalo nám to něco? Cítíme se obohaceni? Trochu něco mezi Interstellar a Gravitací. Ono se totiž nedá říct, že by film byl vyloženě multidimenzionální sci-fi, ani jen lehce napínavé drama z prostředí kosmo. Problémem právě asi je, že vlastně nevíme, co to bylo. Nějaké menší hračičky v rámci prohnilé politiky velké korporace, k tomu osobní chatrný příběh a mnoho dalšího z čeho nic skoro nevzejde. Asi bych rád sdělil něco více. Ale ono není moc co, jelikož film toho sám ve výsledku taky moc nenabídl. Co se týče efektů se asi nedá nic vytknout. Ten zbytek, který ale byl skoro nejdůležitější jakožto příběh pokulhává tak, že nezbývá než ho střelit mezi oči. ()
Pomalu vyprávěný příběh o vztahu syna (opět vynikající Pitt) se ztraceným otcem, který by mohl na ploše dvou hodin fungovat i na Zemi. Vizuální pojetí vesmíru a scenérie díky kameře Hoyteho van Hoytemy zvedají film, který mě příliš nepohltil lehce nad průměr, přesto v dnešní době slušné řemeslo, pokud ale chcete sci-fi s podobným poselstvím, tak sáhněte po Interstellaru od pana Nolana. ()
Velká škoda obrovského potenciálu promarněného v takové nijaké, bezkrevné meditaci o smyslu života. Ani Malickovské, ani Nolanovské a jak už tady zmiňuje serdehelan ani Soderbeghovské (možná vzdáleně). K čemu pak ten vycizelovaný styl, když je mi osobní rovina postav putna ? Ve finále vlastně stejný road trip jak Mad Max (jdeme dlouho někam, pak to votočíme a jdeme nazpátek) akorát tady víc uspávací a emocionálně pustý. Tak snad příště. ()
SPOILERY! Rádoby-hloubavé sci-fi, které bylo až k uzoufání táhlé a nudné. Braďák dobrý, ale to je asi vše, po dvou hodinách mě však i jeho "vnitřní hlas" už docela iritoval, no a ty wtf scény, které působily až nechtěně komicky, na pozitivním dojmu moc nepřidaly (nástup do již startující rakety, následné "ups" vybití celé posádky, průlet neptunovým pásem s papundeklem jako štítem, nález lodi s otcem ve stylu "haló táto, jsi tu? To jsem já, tvůj syn, už netrucuj, pojď poletíme domů"). Jako tohle sci-fi bych fakt nedoporučil nikomu, leda tak na usnutí. ()
Sci-fi s psychologickým základom, ktorému ale nemôžem skoro nič vyčítať. Astronaut Pitt doletí, kam má doletieť, vykoná, čo má vykonať, akcia a efekty fungujú, a k tomu ten rodinný psychologický bonus, ktorý je vlaste hlavný. Fajn. –––– Otec, nezlyhal si. Už vieme, že sme všetko, čo máme. –––– ... pretože videl len to, čo tam nie je. A nevidel to, čo bolo rovno pred ním. ()
Zajímavá psychologická sonda do duše astronauta, který je oddán práci a hledá svého dávno ztraceného otce, vesmírného hrdinu. Pitt hraje dobře, kulisy vesmíru jsou stále atraktivní jen konec je takový nijaký. Ad Astra rozhodně není revoluční film a v historii sci-fi bude mít asi místo jen pro nadšence. Dobré, ale nic víc. ()
Vizuálně působivý, ale nudný astronautův dušezpyt. Něco mi uniklo nebo se tam dvě hodiny nic nedělo? ()
Myslím si že si tento film zaslouží mnohem lepší hodnocení než má. Ale tady už je to tak nějak na ČSFD zvykem hodnotit kravinu lépe než dobrý film s dobrým hercem a sakra dobrým hereckým výkonem. ()
V rychlosti, chtělo to být něco jiného, než Gravitace či Interstellar, a chtělo se to přiblížit Vesmírné Odysseji, avšak nakonec to z každého trochu vykradlo, naházelo to tam hromadu "psychologie" a... dopadlo to velmi podprůměrně. První polovina v podstatě za 4*,druhá hrubě pod 2*... ()
Tohle je taková nádhera. Tyhle filmy mne vždy naprosto emočně odzbrojí. Závidím hercům byť jen roli kosmonauta, jak moc ten pocit prožívám. Tu samotu v nekonečnu. V porovnání s Interstellarem musím dát ale o hvězdu méně, to byl neskutečný film. Toto rodinné setkání blízké budoucnosti. Jen tam nahoře se cítím s nohama pevně na zemi. A to říkám jako někdo, kdo se tam nikdy nepodíval a nikdy nedostane. Je to prozření. ()
Proc dve hodiny?! ()
Extrémně sterilní. Takže pořád nevím, jestli je to geniálně bezútěšný, nebo jen prázdný. Dost mi to připomínalo knihu, co jsem nedávno na cca tohle téma četl, "Na odvrácené straně". Z akce lze vzpomenout jen úvodní scénu. (65%) ()
Na tenhle film musíte mít náladu a správné rozpoložení, teprve pak si jej můžete pořádně užít. Jedná se totiž spíše o filosofické než sci-fi dílo, i když nutno dodat - detaily a vykreslení alternativní budoucnosti jsou velmi dobře zpracované (ale je jich tam málo). Bohužel se ve filmu neděje zas tak nic akčního, pár scén tam je, ale jak rychle nastanou, tak přestanou. Hloubka myšlenky a poselství to vše vynahrazuje, ale musíte být dostatečně vnímavý, aby vám neuteklo ve zklamání z relativně pozvolného plynutí celého příběhu. ()
Navzdory pochybným prvním reakcím jsem Grayovi opravdu věřil a do kina vyrazil. Zejména poté co jsem podruhé zkouknul a také docenil jeho dobrodružně-filozofické Ztracené Město Z. Bohužel se ale jedná o docela velké zklamání. Film jako takový jednoduše nenabízí nic zajímavého a nechvalně proklamované monology pro mě zdaleka nejsou jeho největším problémem. Po skončení filmu jsem si uvědomil, že cestování vesmírem je v tomto filmu bráno jako příliš samozřejmá věc, a jeho velkolepost například na rozdíl od Interstellaru na mě vůbec nijak nepůsobila. Vesmírná Sci-Fi bývají buď více filozofická, nebo se prezentují spíše jako blockbustery. Ad Astra ale není ani jedním z toho. Když se snaží o akční scény, které jsou relativně slušně nasnímané, tak většinou nehrají absolutně žádnou roli v příběhu jako takovém a působí spíš jako dramaturgická berlička, aby se v tom prázdném scénáři alespoň něco občas dělo. Rádoby filozofické řeči znějí strašně prázdně, zaměnitelně a bezvýznamně a emocionální scény také vůbec nefungují. Přitom základní příběh ve své podstatě je sice jednoduchý, ale rozhodně není neoriginální, nebo hloupý. Hoytema se sice snaží a většina close-upů s reflexními přilbami vypadá velmi dobře, záběry z vesmíru jsou ale velmi, velmi slabým odvarem toho, co jsme viděli v Intestellaru a ty úplně nejlepší záběry si vlastně film vyplýtvá hned na začátku. Jediným kdo nejspíš nezklamal je Max Richter, jeho nejslavnější skladbě „On the Nature of Daylight“ se sice nic z toho nepřibližuje, ale poslouchá se to docela hezky. 6/10 ()
2.film s Bradem Pitem během poměrně krátký chvíle (1.Tenkrát v Hollywoodu). Je vidět, že tenhle panáček zdaleka ještě nepatří do starého železa. S tímhle rejžou mám zatím jen jednu zkušenost a to bohužel dost bídnou. V tomhle filmu si napravil svou reputaci. Poměrně originální příběh, jen co je pravda. Obrázky vesmírných stanic se mi taky dost líbily. A vize budoucnosti taky - osídlený měsíc s měsíčními piráty, jedna základna na Marsu... Jo, takle daleko to zatím svou představivostí moc lidí nedotáhlo. Krapet nudný byly ty komentáře, jak si Brad mluvil vlastně sám pro sebe. Ale jinak to celkem šlo a pěkně to uteklo. Ale teď čučím na Interstellar, a to je prostě uplně někde jinde. Holt Nolan je Nolan... ()
Mně se to líbilo, protože to bylo takový jiný. Sice sci-fi o vesmíru, ale o ten tam vlastně ani tak nejde. Spíš to dělá takovej hezkej háv, do kterýho je zabalený pomalý rozmýšlení nad lidstvem obecně. A hlavně to přináší jednu zásadní odpověd, kterou ve filmech tohoto rázu moc nevidíme. A to, že i NE může být tou správnou odpovědí namísto ANO (nechci spoilerovat, proto spíš taková tajenka). B. Pitt je dobrej i v této zachmuřené poloze, tam asi není co vytknout. Pravdou je, že to je mín záživný než Interstellar nebo třeba Marťan, ale mně to nevadilo... ()
Související novinky
Gareth Edwards chystá novou sci-fi
Režisér první Godzilly a nejlépe hodnoceného Star Wars filmu od akvizice studiem Disney, Rogue One: Star Wars Story, Gareth Edwards si vybral svůj příští filmový počin. Bude se jednat o novou dosud… (více)
TOP filmy a seriály roku 2019 dle TOP uživatelů
S blížícím se Silvestrem vám tradičně přinášíme hlasování TOP uživatelů ČSFD.cz za nej filmy a seriály uplynulého roku. Jaké jsou jejich "topky" i s krátkým shrnutím názoru můžete vidět níže. Z filmů… (více)
Smrtonosná past nebude, Disney šlape na brzdu
Mohli jsme to předpokládat, teprve minulý týden se to však stalo oficiální. Po propadácích typu X-Men: Dark Phoenix se studio Disney rozhodlo zaříznout drtivou většinu chystaných snímků od studia… (více)
Český snímek Nabarvené ptáče jede do Benátek
Nový snímek Nabarvené ptáče režiséra Václava Marhoula (Tobruk, Mazaný Filip) bude mít světovou premiéru na filmovém festivalu v Benátkách, kde byl zařazen do hlavní soutěže. Film s mezinárodním… (více)
Ad Astra je nakonec víc výživný, než jsem si v jeho průběhu myslel. Pro feministickou/genderovou kritiku/reflexi. Za mého dětství byli akčními hrdiny a mužskými vzory nedostižně osvalený terminátor Arnold Schwarzenegger, Sylvestr Stallone nebo Steven Segal – myslím, že to byl on, kdo v jednom filmu někomu usekl ruku a pak ho s ní zfackoval. Takhle chlapi řešili problémy. Akční hrdinové ale došli vývoje a i Schwarzenegger jako civilní a politická osoba se stal gay friendly. Na jejich místo ale hlavně přišly staré akční hrdinky. A já si můžu vychutnávat šedesátiletou Jamie Lee Curtis, která svému maniakálnímu bratrovi nakope prdel, nebo ještě víc šedesátiletou Lindu Hamilton jako terminátorbijku. Ad Astra je v tomto kontextu nečekané echo tradiční toxické maskulinity respektive problému nepřítomného otce dovedeného Ad Absurdum s podtitulem: „Syn platí za hříchy otce“. Ironie, že zatímco anglický podtitul je: „Odpovědi, které hledáme, jsou prostě mimo náš dosah“, česká překlad je: „Odpovědi, které hledáme, máme téměř na dosah.“ Vzpomněl jsem si na Jordana Petersona. Toxická maskulinita nyní hrozí doslova zničit veškerý život v naší sluneční soustavě. Syn na cestě k záchraně Života v soustavě a svého osobního života („I'm looking forward to the day my solitude ends.“), jaká ironie, v jednom okamžiku způsobí stejnou tragédii, jak jeho otec před tím. Hrdina (a on je hrdinou každou chvílí) je cool v tradičním slova smyslu a doslova. Royův tep nikdy nestoupne nad 80. Nikdy. Ani když kvůli katastrově padá/letí volným prostorem z vesmíru na zem jen ve skafandru. (A takových nadlidských výkonů zpodobňující vlhké sny mužského ega, je ve filmu víc.) To ho perfektně kvalifikuje na danou misi. A stejně tak diskvalifikuje pro partnerský život, protože jeho partnerka by nějakou vášeň ocenila, nějaký cit, nějaký tep pod tou maskulinní skořápkou. Takže ho opouští, protože on s ní nikdy duchem nebyl. Jediný okamžik, kdy Royovi začne bušit srdce, je až jeho otcovská figura. Come to the Dark Side. Roy, I’m your father! A k tomu echa filmů Interstellar (včetně vesmírných varhan), Marťana nebo Gravitace. Nicméně vrcholem patosu byl Titanic („Let me go, Roy! Let me go!). No… je mi to líto. Protože tolik mužů ve filmu je (a já mám muže rád, aspoň individuálně, protože jako skupina jsou to někdy blbci), ale prostě je to hloupé. Poslední akční hrdina provede svůj hollywoodský ending své Odysseovy cesty ale Sandře Bullock jste to věřili a navíc nedostala návdavkem po splnění mise sedm panen. Protože autistická láska mezi Royem a jeho ženou je spíš zosobněný Stockholmský syndrom. Asi by mi vše dávalo smysl, kdyby se to celé ukázalo jako nějaká alegorie a Roy procházel nějakou psychoterapií. A k ženám, které ve filmu jsou – tak jako Keira Knightley je mistryní kostýmů. Liv Tyler, Royva žena, je mistryní žen opuštěných muži odlétajícími o vesmíru. Kdyby byla nahrazena hologramem, nebyl by to rozdíl. Zatímco postava Bullock chtěla zachránit sebe sama a její dítě bylo mrtvé, tenhle hologram má Royovi sloužit něco jako teroristovi onen příslib panen po smrti. Další ženskou epizodní postavou je ředitelka marťanské kolonie - Ruth Negga pocházející z Etiopie. Je výmluvné, že tato autorita mající na starost životy 1 100 lidí v kolonii je při doprovázení majora Roye na místo vysílače nakonec zastavena… protože dál už nesmí, tam si hrajou jen velcí kluci… ;) Nejsympatičtějším fenoménem ve filmu je tak Max Richter a jeho hudba… () (méně) (více)