Purpurové řeky

Kdo by to řekl, že za tím stojí „frantíci“ aneb exkurze do kuchyně genetikovy. Onen už zlidovělý duch ponurého thrilleru, který opustil tělo s názvem Sedm a poté se převtělil do totožných, nebo mnohem horších podob filmových, je cítit na pozadí celého tohohle temného tetelení. Dvě osy příběhu vedené ve zdánlivě nesouvisejících rovinách, na jedné straně charismaticky prďácký Jean Reno, na straně druhé úleťácký hláškař Vincent Cassel. Hned na úvod krom sněhu zamrazí přímočaré zobrazení mrtvol, znepokojivá hudba skladatele Bruna Coulaise a typicky evropsky syrová kamera. Taky pan zvukař se náležitě činil, aby ve spleti morbidních prostředí nezůstal napětí nic dlužen. Lidi od rekvizit zase nafasovali víc než nutné množství krve a tak se v zájmu uvěřitelnosti rozhodli s tímhle artefaktem nešetřit (nutno konstatovat „jen houšť“). Každá s postav si pohrává s podivně vtíravou bizarditou, jako by vyrazily figuríny z nějakého panoptika na protestní průvod francouzským podhůřím. Proto si až člověk říká, co ten úlet s vložkou ve stylu kung-fu? Není to tak trochu navíc? Přesto je tenhle mix thrilleru, kriminálky a instruktážního videa pro začínající genetiky na evropské poměry něčím dejme tomu více než neobvyklým. Hlavně co se atmosféry a takového toho hltání každého následujícího momentu týče. Samozřejmě, že přehnaná snaha o co nejvíc šokující závěr stylu "kopirajd" může působit uměle a neoriginálně, jenže vzpomeňte řady laciných televizních bubákovin, co se o to snaží ještě mnohem okatěji. Prvně, není to na plný počet. Znáte to: „Stěrače stírají, klakson troubí, ale nějakej zapamatovatelnej moment nebo šok co by vám vydržel ještě tejden na to, ten tu chybí.“ Jenže ta hudba, přesné herecké výkony a nad očekávání předvedené ztvárnění mě zas utvrzují, že do úplného průměru Purpurové řeky taky nepatří. Takže dávám za 4. (06.03.2005)

Kvalitný kus kriminálky s malým prekvapením, a to sa musí páčiť každému fanúšikovi žánru, hoci šuchotaví Reno aj Cassel sú také vyšetrovatelia ako keby s falošným preukazom, no ošúchaná koženka im v tej zime svedčala. Napriek starému vzhľadu pobaví aj dnes a bez poznania pointy si človek pekne dáva kusy skladačky do seba, nenudí sa ani chvíľku. Možno záver prišiel zrýchlene a trocha kuriózne až málo uveriteľne, čo sa týka priebehu lavíny, a niektoré postavy, ako mama mníška neboli dobre rozvinuté. (03.09.2023)

Drsný francúzsky triler o sérii nevysvetliteľných vrážda, no po celý čas filmu som mal pociť, že som to už niekde videl. Ale nechám to tak, pretože Purpurové rieky si zaslúžia trochu pozornosti. Za zmienku stojí ako vždy výborný Jean Reno, nezaostáva ani Vincent Cassel. Film je dosť brutálny a je natoľko pútavý, že sa pravdepodobne nebudete nudiť. To čo však filmu zráža jednu hviezdičku je "ehm ako by som to povedal pekne" prekombinovaný záver, pri ktorom na povrch vyplávajú rôzne reči o krížení intelektuálov so športovcami, trošku mi to pripomenulo grécky výraz "kalokagatia", to len tak na okraj, alebo súboj detektívov s klonom Nadii Farés. (25.05.2007)

Reno bola stávka na istotu, pre Kassovitza s Casselom to bola vstupenka do Hollywoodu, pretože obaja odviedli na svojich postoch kus poctivej práce. Tajmoná a temná kriminálka má v sebe všetko, čo má mať, postupné odhaľovanie, znovuzauzlenie s vyvrcholením na jednotku. No a čo, keď sa to snaží niečomu podobať! Francúzi si to spravili po svojom a ja som mal dosť. 90%. (26.10.2007)

Románová prvotina Jeana Christopha Grangé nedopadla coby film vůbec špatně. Výborné obsazení, dobrá práce kamery, tísnivá atmosféra evokující v divákovi ty "nejlepší" dojmy z Fincherova Sedm, kterému se celkem vyrovnává i co do nechutnosti spáchaných zločinů (a těmi nemyslím jen ty vraždy). Nicméně jsou tu jisté vady na kráse...třeba Casselova "vandammeovská" vložka:) Btw konec je opravdu...weird...lepší slovo mě nenapadá. Právě kvůli němu nemůžu v žádném případě dát víc než 80% - a upřímně řečeno, uvažoval jsem, jestli nedat míň. (16.03.2003)