Obvyklí podezřelí

Toužím po prequelu Keyser Begins! Atmosférická pecka, kde Singer s Ottmanem vytáčí napětí na maximum, je pro mě zhmotněním filmové dokonalosti a na šokující pointě rozhodně nestojí. Věřte mi, já to viděl nejmíň 15x, což mě staví, co se týká znalosti aktivit Keysera S., minimálně na úroveň výrobce porcelánu pana Kobayashiho.. „Jak chcete střelit ďábla do zad, agente Kujane, co kdybych minul..?" (29.08.2008)

Ve filmovém průmyslu se bohužel moc často nesetkávám s případy filmů, které by mě svou zápletkou a konečným rozuzlením donutily zírat na obrazovku s pusou dokořán. Většinou jsem spíše v podobných případech svědkem trapných polopatických vysvětlování pointy (např. 23), kde režisér těchto počinů nejpíše žije s tím, že diváci jsou tlupa neandrtálců neschopných vlastního uvažování. O to více překvapil konec Obvyklých podezřelých, z něhož mě ještě teď mrazí po zádech. Bryan Singer byl machr již v prvopočátcích své slibně rozjeté kariéry, a já jsem za to jedině rád. Tohle je vzácný příklad zábavného filmu, který nemůže zklamat. P.S. Jedna z nejlepších rolí Kevina Spaceyho hned po Americké kráse (30.06.2009)

Tak tenhle film mě nechal absolutně chladným. Pro mě velmi nadhodnocená záležitost. Herci nezajímaví, jediný kdo mě zde zaujal byl Spacey, zbytek mi byl ukradený. Zápletka se mi zpočátku jevila zábavná, po čase však otravná až nudící. Závěrečný zvrat je sice fajn, ale více než tři hvězdy dát nemohu. Nic pro mě.55% (06.04.2014)

Výborná dedektýfka, s dnes už bohužel až příliš profláknutou pointou...smutné, ale vzhledem k tomu, že to značí obrovskou diváckou popularitu, zasloužené. Velká dávka přidané hodnoty a známka kvality tkví v tom, že narozdíl třeba od Šestého Smyslu, se na Usual Suspects dá dívat znovu a znovu, i když už to všechno víte a znáte. Dvorní skladatel John Ottman se taky nedrží nijak zpátky, takže vážení přátelé, připravte se na pořádnou jízdu. 90% (29.05.2006)

Nevěřím, že tohle může někoho bavit i napodruhé. Lze se do zblbnutí opájet formální precizností (v podobě živorodé střihové skladby a půvabné kamery), ale i člověk mající jen vágní povědomí o zákonitostech vypravěčských triků, je bez obtíží schopen vydedukovat proklamovaný zvrat/překvapení do poloviny stopáže. A třebaže je pointa dobře podaná a ještě lépe vygradovaná, nemůže přece vykompenzovat plochost 9 z 10 postav (fajn, nechávám otevřená zadní vrátka pro zdůvodnění v zátoce imaginace) a logické pasti, kterých se, na každý pád, Singer dopouští. Nadhodnoceno nebo jsem idiot. (19.12.2008)