Godzilla Minus One

Co mě na nové Godzille fascinuje zdaleka nejvíc, je její vizuál vzhledem k rozpočtu. Snímek totiž vypadá opravdu skvěle. Ať už je to ústřední monstrum, které budí respekt, působivá městská destrukce nebo těch několik pasáží, kdy se s Godzillou skutečně bojuje. Napočítal jsem snad jeden záběr, který mi přišel ne úplně pěkný, což je až neuvěřitelné. Zároveň oceňuji i komornější pojetí samotného příběhu, který kromě velkolepých výjevů nabízí také velmi slušnou dramatickou linku o japonské společnosti po druhé světové válce. Přesto jsem asi po prvních reakcích čekal něco víc. Posttraumatický syndrom hlavního hrdiny je zpracovaný opravdu dobře, ale další témata jsou spíše nastíněná a pořád je to za mě spíš film o Godzille. Mnohem větší problém jsem nicméně měl se samotným japonským stylem. Herci často přehrávají, scény jsou nejednou zbytečně melodramatické a viditelná snaha vyvolat silnější emoce na mě spíš nefungovala, což jsem nejvíce pocítil v závěru. Ale co naplat, cílové publikum bude nadšené, já jsem pouze hodně spokojený. 8/10 (13.12.2023)

Japonci si vzali zpátky svůj poklad a natočily poctu, drama o traumatu války a zároveň plnohodnotný blockbuster o ničivém monstru. Pro západního diváka pořád trochu divné, zvláště při expresionizmickém asijském herectví a po čase otravném oplakávání minulosti, ale když to divák přejde, dostane jeden z nejlepších filmů o legendárním monstru, které i přes fakt, že se ve filmu vyskytuje cca ve 30 minutách, přinese zajímavější atrakce, než většina dražších, západních zpracování. Příjemné překvapení a výborný film s minimem výhrad. (06.05.2024)

„Oceán patosu, dáme si do nosu!“ Při vší úctě k japonskému válečnému traumatu i k faktu, že Godzilla je jejich národní klenot, tento způsob ještěrky zdá se mi poněkud nešťastným. Moře patosu, dějové zvraty podle hollywoodského mustru a hrdina Koichi jako neusmrtitelný klikař. OKÉNKO S KLIKOU: [][] Co všechno přežil? ≈≈ Pilotování letadla kamikaze v poslední den války. ≈≈ Jako jediný přežil útok Godzilly na ostrov Odo. ≈≈ Jen o fous unikl její tlamě při zničení lodi Kainshinmaru u souostroví Ogasavara. ≈≈ Sandál mu nerozhodil ani blízký výbuch atomovky, jadernou ještěrkou z kloaky vyvržené na město Ginza. ≈≈ Rozdýchal i druhou sebevražednou misi v kokpitu letadla, při finálním souboji s obludou. ≈≈ Suma sumárum, přežil 2x své kamikaze a 4x útok Godzilly! Ten by přežil snad i harakiri. [][] Pobavila i nelogičnost scény s freonem, bublajícím ještěrce pod zadkem. Ona čouhá z vody po pás i s panděrem, jak stojí na zadních, čili pod ní je očividně mělčina, žádných 1500 m hloubky! Tři hvězdy za scény poválečného zmaru a beznaděje, mezi chatrčemi z materiálů co dům v ruinách dal. (07.02.2024)

Těšil jsem se na japonskou Godzillu, ale hned od samého začátku mě to nesedlo. Herecké výkony žádné, hodně ukecané a když přišla na scénu Godzilla, tak to vypadalo jak triky z 50 let, loutkový film, Godzilla spíše trapná. Už jsem asi přegodzillovanej. Dám raději ještě trapnější americkou verzi, ale s lepšími efekty. (29.02.2024)

Repetitivní lamentování nad traumatem a výčitkami svědomí hlavního hrdiny časem nudí, ale ponurý tón troskotající japonské pozice ve válce přihrává gigantickému monstru vrchovatě. Godzilla je zde za zlověstných tónů temné hudby symbolem hrůz války, včetně devastující jaderné hrozby. Oceánské scény s ní jsou vynikající, mají gradaci i nápady, jak z jejích fyziologických možností vytěžit maximum. Je hrozivá, naštvaná a nezničitelná. Scény s ní ve městě jsou pouze doplňkové, jakoby tvůrci nechtěli opakovat stokrát viděné (i v amerických monster filmech) a chtěli si udržet specifický lodní a vodní dějový charakter. Rozpočet $15M USD na tak kvalitní CGI mayhem je neuvěřitelný a úspěch v amerických kinech by mohl znamenat změnu uvažování hollywoodštích rozpočtářů, co potřebuje a co nepotřebuje dobrý biják. V tomto ohledu je Godzilla Minus One podobným “transformačním fenoménem” letoška, jakým byl Barbenheimer. (13.12.2023)