Godzilla Minus One

Kým Hollywood iba raz natočil Godzillu v nejakom inom, ako kaiju štýle ( 2014 ), Japanese sa o to pokúša už po niekoľký krát. Dávno sú preč časy filmov hlavne z éry Shōwa, kde sa to v posledných častiach chovalo skôr ako groteska, než čistokrvný kaiju spektákel. Naposledy ( ak nepočítame anime báchorky ) si tu s chvostom zamávala Gojira v SHIN GODZILLA, filme ktorý nešiel vydláždenou cestou a podobne je to aj v tomto prípade. MINUS ONE je na míle vzdialený hollywoodskemu mainstreamu, plného trikov a tvorov. Je to proste príbeh s presahom, kde sa nanešťastie do toho všetkého zavŕtala prerastená jašterica. Trikovo vzhľadom k rozpočtu až výnimočné a držím krajine Vychádzajúceho Slnka palce, aby v tomto trende neprestávala. (04.12.2023)

Cejtím se ohromen, dojat a nadšen - ve všech těchto třech emocích v naprosto plné možné míře a to díky filmu - tomu pro mne nejlepšímu médiu, pohyblivým obrázkům, kterých vznik se datuje na konec 19. století a od svých počátků od bratrů Lumièrů ušly až do 21. století dlouhou cestu. Proč je pro mě Gojira -1.0 nejlepším filmem za posledních minimálně deset let ? Protože je z něj cejtit naprostá láska ke kinematografii a látce - tak velká, oddaná a v kombinaci naprosté profesionality a tvůrčího umu - Takaši Jamazaki tu odvedl takovou práci režiséra, scénáristy a supervizora vizualních efektů, že by se o ní mohlo Hollywoodu jen zdát. Co jsem četl, má tenhle snímek budget 15 mil. USD, což je méně, než měl náš Petr Jákl na Žižku (!). Je to znát - film obsahuje pouze 4 velké akční scény na poli 2 hodin, kdy se Godzilla objeví, ale pokaždé, pokaždé je to naprosto fenomenální, už u první - kterou divák vůbec nečeká, se tají dech - já byl naprosto v šoku, jak to bylo živý a jak to na mě zapůsobilo a každá ze 4 scén s Gojirou má něco, každá scéna je do puntíku vypiplaná a má svůj důvod, je to naprostej námrd, co vám urve koule, kino burácí, nedejcháte a nepřejete si tam s hrdiny ani trochu bejt, Godzilla budí strašnej repsekt a v tom všem se odkazuje na původ tohoto legendárního monstra, zlatý fond, výkladní pokladnici a na jeden z nejslavnějších odkazů Japonského filmu. U první scény s Godzillou jsem zapoměl dýchat, druhá na moři vrcholící likvidací křizníku - au ! Prostě King of the Monsters! Destrukce Ginzy jako za starejch časů a poté finální akce na moři, kdy se při honu na Godzillu rozjede klasické hudební Godzilla Theme - to jsem začal regulérně brečet, jaké emoce ve mne dokáže film vyvolat - svým tématem látky - ne tím, že by režisér ždímal emoce z toho, co se děje lidským postavám - o tom jsem se mimochodem ani nezmínil - ta témata jsou naprosto regulérně nosná a tvoří většinu příběhu a šlape to, dramatická linka - prohrou druhé světové války naprosto zdecimované Japonsko, lidé na kolenou přežívající na čemkoli, co lze udělat z rýže a samotné vyvrcholení jejich osudů v kombinaci s nekompromisním monster movie za 15 mil. dolarů je prostě naprostej majstrštyk. Nevím, jak bych si to užil, kdybych teď poslední měsíce neměl období nakoukávání Kaiju filmů od TOHO, určitě by mě to tak nedostalo, ale věřím, že tohle se bude líbit i těm, kdo jsou Japonským Godzilla universem nepolíbení, pro mě se jedná o naprostej klenot, zjevení a prostě jeden z nejlepších filmů, jaký jsem za posledních deset let viděl. Děkuju ! 10/10 (07.12.2023)

Godzilla je výtvor Japoncov, je to ich národná, kultová postava, ako pre našinca Jánošík či kúsok za hranicami Fiala s Babišom. Kým si ale ten náš hrdina vyberal komu kaštieľ vypáli, až kým neupiekli jeho samotného, táto fantasy postavička prehĺta všetko bez výnimky do poradia, ako Dolly Buster na swingers párty v Horných Orešanoch. Pekne sa nato pozerá, no každému to nesadne, keďže Japonci majú svojskú tvorbu, pričom kto je prevažne zvyknutý na pukance a prvoplánovú zábavu z poza oceánu, ten asi príliš nadšený nebude. Sú tu zdĺhavé pasáže či dialógy “akoby mimo tému”, čo môže nudiť, alebo hádam aj odradiť, no kto vydrží, uvidí aj zlaté prasiatko čo bude mať zahnuté zuby dohora. Fakt “dokonalá”, intelektuálna komiksovka, ktorá Američanom jasne ukázala, kde majú s tou ich hrbatou kokotinou čo vyzerá ako prerastený pterodaktyl bez krídiel - miesto. Presne takúto Godzillu svet konečne potreboval vidieť. Teda tú “oridžinal”, čo sa s nikým nejebe, neberie na nikoho ohľad, s nikým nemá žiadny vzťah ako nejaký pojebaný, ochočený yorský šír.  No a i keď to na päť nie je, Ja aj tak dám, lebo veď aj tak ma nikto nemôže zastaviť. Palček hore Japoncom. (04.05.2024)

POKUD JSI BĚŽNÝ DIVÁK, ČTI! Nejsem fanoušek anime, Japonska ani Godzilla mytologie, takže mohu hodnotit (jako jeden z mála zde...) jako zcela nestranný divák a mohu objektivně posoudit kvality snímku jako takového. A výsledkem je podprůměr. Nechal jsem se zlákat okolností, že Godzilla bude promítána jen pár dní a zdejším (nad)hodnocením, ale bohužel mi nedošlo, že tyhle pětihvězdy pálí fanatičtí Japan/anime střelci, kteří by dali pětku i hovnu na zlatém talíři. MÍNUSY: všechny výplňové scény jsou ukecané až hrůza, příšerný jazyk, japonští (ne)herci s nulovou emocí nebo naopak extrémně přehrocení, klasická šablona zjevení obludy - neví si s ní rady - přijdou s geniálním plánem - bum - cliffhanger znovuzrození  (jak nečekané...), nechytá se to kvalitativně na americké Godzilla blockbustery. PLUSY: na tak nízký rozpočet solidní audiovizuál, scény s Godzillou jsou fajn popcornovka (problém je ale ve scénách bez ní), místy příjemně vykreslená bezmoc. VÝSLEDEK: pro anime a godzilla fajnšmekry asi oukej, pro běžného diváka očekávajícího lepší popcorn akci je to zbytečnost, u které bude koukat na hodinky. Nic moc a tohle hodnocení je solidní, neobjektivní přestřel. (04.12.2023)

Jako kdyby Spielberg byl Japoncem… Fascinuje mě to spojení kompaktně rozvíjeného blockbusterového vyprávění s velmi lokálními tematickými a formálními tradicemi. V podstatě od druhé sekvence se to vyvíjí úplně jinak, než na základě klasické žánrové normy očekáváme, přičemž potenciální nedostatky (potažmo historické věci a události, jež bychom očekávali a chtěli vidět) se v průběhu vynahrazují prostřednictvím sci-fi elementu v podobě rozohněné atomové příšery. Ve zdevastovaném Japonsku nepadne ani zmínka o jaderných útocích, místo toho sledujeme nejprve velmi osobní trauma dané nehumánním východním kodexem cti a pohrdáním společnosti v případě jeho nedodržení. Zároveň s vykupitelskou a romantickou osobní linií se rýsuje také národní japonské trauma, jež názorně reprezentuje právě Godzilla – netvor z mořských hlubin, jehož vojáci nejprve mají za neporazitelnou nepřátelskou zbraň na sklonku války a který následně předvádí to, co ona neporazitelná bomba skutečně napáchala. Postupuje se přitom velmi hladce na úrovni významu i odhalování hrozby, jedno s druhým ostatně souvisí. Z národního se celkem nenápadně přelévá do nadnárodního makropříběhu, když postavy zmiňují napjaté vztahy mezi USA a Sověty a žijí ve strachu, že studená válka jim opět zdevastuje obnovovanou zemi. Stejně tak Godzilla nejprve napíná fyzické svaly, poté na vodě poprvé předvede svůj plný arzenál, zatím pouze na velmi určitém cíli, a posléze po procházce městem udeří formou strašáka, jehož se už tehdy obávalo nejen celé Japonsko. Efekty jsou krásné a často subjektivní inscenace z bázlivých podhledů nemá slabin. Zvlášť ve chvílích, kdy monstrum obklopuje prach a vznikají přímé vizuální asociace s Hirošimou a Nagasaki. Film skvěle graduje do kolektivního úsilí, přičemž hlavní hrdina se postupně mění z východního na západního a příběh reflektuje třeba motivy z Nolanova Dunkerku. Finální akt udeří ve stoprocentní účinnosti díky bravurně koncipovanému vývoji protagonisty, jehož milostná linie pohání k sebeobětování, zatímco celkový morální přechod k vyšší hodnotě lidského života jej katapultuje k západnímu spielbergovskému rozuzlení. Opět se ukázalo, že Godzilla je možná fajn klaďas, ale jako záporák prostě nemá konkurenci. Lidé musí zapojovat intelektuální maximum, ale střet s nezastavitelnou a nepochopitelnou silou je přesto nerovný a nejednoznačný. (08.05.2024)