28 dní poté

Toto Danny Boyle úplne nezvládol. Lacno vyznievajúci pokus o post-apokalyptický film, v ktorom toho funguje veľmi málo - digitálna kamera, podivná hudba a scénar nepripomínajúci ani horor ani drámu - totiž za pozretie rozhodne nestojí. A len kvôli niekoľkým dychberúcim záberom na zdevastovaný Londýn sa 28 dňom potom neoplatí dávať šancu, na to existujú aj lepšie žánrové kúsky. (01.08.2007)

Snímek "28 dní poté" by sice striktně řečeno neměl být řazen mezi zombie filmy, protože z povahy původu zdejší apokalypsy by měl spadat spíše mezi nákazové filmy, jenže jednak na mnoha úrovních přímo čerpá z tradice filmů o zombie apokalypse, ale navíc měl jeho mezinárodní kasovní úspěch zásadní vliv na revitalizaci zombie filmů v novém tisíciletí. Zcela evidentní je zde dědictví romerovské tradice zombie filmů, kde monstra a apokalypsa s nimi spojená slouží coby katalyzátory pro drama hrstky přeživších i coby zrcadlo soudobé společnosti a jejích neduhů. Danny Boyle a Alex Garland se konkrétně zaměřili na celosvětový fenomén hněvu, který přinejmenším v Anglii vidí jako výsledek frustrace z nenaplněných ideálů o hodnotě a významu jednotlivce v demokratické společnosti. Užití digitálních kamer pak zpřítomňuje jednak bezprostřední napětí postav, ale také asociuje dnes už nejen britský fenomén masivního rozšíření bezpečnostních kamer, které sice mají občany chránit, ale při tom jen přispívají k úzkosti, pocitu ztráty soukromí, ale také zveřejňováním zachycených kriminálních činů stupňují strach obyvatel. (15.09.2013)

Příliš dlouhý videoklip, který se dal pojmout v rámci hodinového adrenalinového nášlapu na téma "efektní zombie-gorefest", místo toho trvá hodiny dvě, trpí příběhovou nerozhodností, řeší postapokalyptické lidské vztahy a o zombies v něm vlastně zase tolik nejde. Bohu dík alespoň za Boylův řízný cynismus a smysl pro naturalismus. A samozřejmě za trikuprostý vylidněný Londýn - to se skutečně jen tak nevidí. Pak už si ale skutečně nevzpomenu, co bych ještě mohl vyzdvihnout... (26.05.2003)

Woha. To je poprvé co píšu nějáký komentář podruhé. Havárie serveru se tady na ČSFD jen tak nevidí (musel jsem si to někam poznamenat :-). Nejpůsobivější scéna snímku 28 DNÍ POTÉ je bezpochyby pouť Cilliana Murphyho vylidněným Londýnem. Což je v podstatě hned druhá scéna filmu. Dál už se jedná o post-apokalyptický snímek o přežití a lidských vstazích, střihnutý ne-úplně normálním zombie hororem. Trochu problém je chatrnější scénář (nemůže se rozhodnout jakým filmem nakonec bude), který Danny Boyle zachraňuje vizuálními parádičkami (dokonce jednou i olejomalbou) a netradiční kamerou. (24.08.2007)

Dvacet osmička je pro mnoho příznivců post-apokalyptických a zombie filmů něco jako kult, který se musí uctívat, a také se jedná o základní pilíř nového žánru produkce 21. století z hnízdečka britských gémiů. Nejedná se ani tak o šílenou zombie akci, ale spíše o vyvolání sklíčenosti a to díky prázdným vylidněným ulicím a deprimující hudbě z produkce Johna Murphyho(soundtrack, který se opravdu povedl). Oba tyto hlavní faktory ovlivňují divákovy pocity po zbytek celého filmu, a i když se nejedná o akci jako tomu bylo v "Úsvitu Mrtvých", tak přesto je vytvořen dokonalý pocit prázdnoty a akční temné atmosféry. Je pravda, že o klasické zombie se nejedná a hovoří se zde o nakažených, avšak je na každém, jak si to odůvodní. Každopádně setkání s nakaženým na zámečku, který obývá vojenská jednotka, a následný útok nakažených je něco neuvěřitelného a deprimujícího. Některým důchodcům by nestačil ani kardiostimulátor, aby to rozdejchali. 90% (11.02.2009)