Insidious

Vydatná inspirace Paranormal Activity, ale místo otravných blairwitchovských kamer to zvolilo klasický filmový přístup. Tudíž je to mnohem strašidelnější. V rolích rodičů se objevili překvapivě dobří a známí herci, což je fajn. Ke konci už to začínalo připomínat spíš Noční můru z Elm Street, ale místo hláškujícího Freddyho je tu čert a stařena. Kdybych na to koukal v noci sám, tak bych se fakt hodně bál. (15.05.2011)

Úvod bol aj napriek nudnému scenáru celkom fajn, dosť dlho sa to tvárilo sľubne, aká taká atmosféra tam bola... neskôr, keď sa to "rozbehlo", tak sa napätie zmenilo na záchvat smiechu na absolútnej stupidite a zúfalosti filmu. Autori sa snažia diváka strašiť postavičkami ako Darth Maul, figurínami v oblečení zo 16. storočia, rôznymi tieňmi na štýl filmov Darkness či One Missed Call, ešte som tam spozoroval čo to z Drag Me To Hell, či Ghost Whisperer :D ... no proste vykrádačka jak vyšitá, nič vlastné, film absolútne zabitý, ešte aj tie efekty o ktoré sa tam snažili to bolo strašné niečo... koniec filmu čistý odpad (27.06.2011)

Wan je prostě král hororu. A ani Insidious není výjimkou. První půlku film sice působí spíš jako klasický thriller, ovšem v té druhé se to rozjede a vy budete mít nahnáno tak jako tak. Jelikož jsem ještě před Insidious viděl Conjuring, tak se samozřejmě nemůžu vyhnout srovnání. V obou hraje fantastický Patrick Wilson, kterého zde doplňuje charismatická Rose Byrne. Oba dva filmy se mi hodně líbily, ale musím říct, že jsem se u Conjuringu bál o trošku víc. To však nemění nic na tom, že je Insidious kvalitně natočený film, který jistě mnoho hororových fandů potěší. Když už za nic, tak za ten konec musím udělit 90%. (17.11.2013)

Ano... i já se musím přidat k nadšené=vystrašené většině. Tohle je pravý horor v pravém slova smyslu. Svojí atmosférou se vrací ještě do černobílých dob filmu, aby nás vyděsil k smrti. A daří se mu to od první minuty, do poslední minuty. Osobně musím za sebe napsat, že jsem se nikdy u hororu takhle nebál!! Možná v dětství u Čelistí v kině, jako malý kluk. Ale to bylo spíš trauma. Něco jsem již v životě viděl a zažil, aby mě nějaký horor vystrašil. Ovšem tomuhle se to docela povedlo. Osobně když to teď po filmu píšu, tak sice nejsem vyděšený, spíš jsem dostal na konci záchvat smíchu z toho, jak si se mnou film pohrál a jaká to byla jízda (prostě nával adrenalinu), ale jsem spocený jak čuně, pc hučí nějak moc nahlas a poskakující laboratorní potkan v kleci za zády mě docela slušně znejisťuje ... :-)) Ale k filmu. Jako film, to není kdo ví co. Děj špatný, herecké výkony nic moc. Ale efekt, který film vyvolává je ve svém subžánru (duchařiny - dejme tomu) na samém vrcholu. Je to jako "kung-fu film" se špatným dějem, špatnými herci, ale špičkovou choreopgrafií soubojů. Takže pokud se tady zaměříme pouze na scény, které děsí diváka, je to absolutní VRCHOL hrůzy!!!! Právě že film překračuje/nedodržuje "pravidla" hry a sází na nás šílené scény neplánovaně, nečekaně a v šílené intenzitě. Za celý film si člověk nemá skoro vůbec kdy odpočnout a vydechnout. Tlak na diváka je co nejintenzivnější hned od startu a pořád zesiluje. Pokud to mám hodnotit jako film, je to 3/5, pokud ale horor-duchařina, je to plný počet bez mrknutí oka. A já hodnotím vždy v rámci žánru. Takže pro mě osobně - nejstrašidelnější film všech dob (zatím ...). (06.05.2011)

Už mě začíná srát, ta bába s loutkoksichtem, co se mi pořád prochází za okny (!!!) Kdysi dávno, po shlédnutí Dead Silence jsem říkal, že James Wan prostě ví, ví co říct, kdy a jak to říct, aby strach gradoval a v pravou chvíli i kulminoval. I když pořád považuju Insidious za zbytečně překombinovaný, místy až okázale obrazný, stále je to nebývale funkční oldschoolovka, která si tu zpětnou vazbu umí nenuceně vynutit. Ve tmě nejlíp funguje NĚCO a ze všeho nejdál se v ní dostává lidská fantazie. Jako kdyby jednadvacátý století chytlo Poltergeista za koule a skrz působivý vizuál jen tak potichu špitlo: "Zatancuj mi!" Není to tak okatý, prvoplánový bizár, jak by ho nejspíš podal Rob Zombie a ani Lin Shaye není tak senzační médium jako byla Zelda Rubinstein alias Tangina, přesto tenhle digitál má potenciál k tomu, stát se s odstupem mnoha let letmo kultovní. Navíc, ta muzika Josepha Bishary, která mimo film podle mýho zas tak moc nefunguje, s vizuálem skvěle ladí. Tady dvojnásob. Pseudoasijským duchařinám nejspíš odzvonilo a já se v tomhle neoklasickým, transcendentálním bloudění našel na slušných [final rate: 70%] (05.06.2014)