Střepy v hlavě

Tenhla film mám doma nejmíň 5 let a pořád jsem ho odkládal. Vůbec se mi do něho nechtělo. Nejspíš proto, že jsem od něho moc nečekal. A ejhle pochyby nebyly na místě, protože to vůbec nebylo špatný. Snímek rozhodně těží ze střihu, zvuku a kamery. Dále chválím ( místy ) mrazivou atmosféru, nějaký ty lekačky a celkem zajímavou pointu. Popravdě jsem se bál nejvíc konce, protože The Broken měl solidně našláplo ke 4 hvězdám. Zpočátku mě konec trochu rozhodil ( asi jsem čekal něco jinýho ), ale po pár minutách se mi to rozleželo v hlavě a uznávám, že zakončení celkem originální a povedený. Proto si tenhle film ( i díky nízkýmu hodnocení zdejších uživatelů ) moje 4 hvězdy zaslouží. (26.05.2016)

Audiovizuální courák, který se vleče z Hlaváku do Berouna hodinu a půl. Normálně se jedná o hezkou cestu, ale pokud stavíte u každé boudy, tak se stává unavující a to i přesto, že okolí je stále hezké. Škoda, že Ellis nenašel nějaký zrychlující prvek, protože i přes krátkou stopáž se Střepy občas táhly. To sice zachraňoval výborný scénář a skvělá Lena, ale ani to nepomohlo zaplnit ta hluchá místa. Škoda. 60% (01.08.2013)

Najvýstižnejším komentárom ku tomuto anglicko-francúzskemu psycho horrorovému thrilleru je krátky citát z diela amerického spisovateľa Edgara Allana Poea, ktorý si tvorcovia tohto snímku zvolili ako úvodné motto: "Zvíťazil si a ja som sa vzdal. Napriek tomu si od tejto chvíle tiež mŕtvy. Mŕtvy pre svet, pre nebo, pre nádej. Existoval si prostredníctvom mňa a v mojej smrti vidíš tvár, ktorá je tvoja vlastná. Ako dokonale si zavraždil sám seba." ** (18.06.2016)

Budování atmosféry od nečekaného rozbití zrcadla je slušné. Takřka neustálé napětí, docela dost mrazivá atmosféra, fungující lekačky…a také soustavné odpírání vodítek divákovi, tvůrci s ním rozhodně nehrají fér hru (vždyť třeba i takový „hloupý“ rozhovor doktora s rodinou po nehodě publikum neslyší). Jenže největší podraz je závěrečná pointa…a musím bohužel konstatovat, že tak hloupé, nedomyšlené a neuspokojivé „vysvětlení“ už jsem dlouho neviděl. Velmi dobrý dojem ze zbytku filmu totiž konec opravdu hodně kazí. A když si k tomu člověk přičte „některé“ postavy, co v divákovi vyvolávají spíš zklamání/výsměch než děs a nezvládnuté detaily (kupříkladu do očí bijící figuríny v autech, ty snad ani nebyly potřeba, ne?), hodnocení padá strmě dolů, a to až na průměr (žádnému žánru neodpouštím zpackaný konec, ale u hororů/thrillerů to platí v mém případě dvojnásob). (20.07.2014)

Hororové ladění se nerovná unikání smyslu, a tak se stalo, že mě napadla další varianta českého názvu - Hlava jako střep - čímž chci říct, že jsem nepochopila a výjimečně z toho neviním vlastní zabedněnost , takže k pochvale mně zbyl jen příjemný pohled na Lenu Headey, ačkoli mám výhradu k jejím sedmadvacetinám, na které se neúspěšně snažila vypadat, i fakt, že mě The Broken dokázal udržet v napětí, to však nic nemění na tom, že jsem se po svých každodenních ranních zkušenostech mohla krátce po projekci, uprostřed noci, vysmát všem zrcadlům. (08.12.2013)