Střepy v hlavě

Na obálce dvd vypadaly Střepy v hlavě (by mě zajímalo kdo to zas vymýšlel ten český název) docela zajímavě a šel z toho dojem, že by to mohlo mít i pár zajímavých nápadů. Ze začátku se to ani moc nerozjíždí jako horor, když hlavní hrdinka lékařka Gina je na večeři se svou rodinou a pak jede domů s přítelem a řeší jestli bude dneska spát u něj nebo u sebe a tak, dokud nepřijde ten zlom, na který se čeká celou dobu. Rozhodně to není tak laciný a na hlavu jak námětově podobná Zrcadla, na druhou stranu ale je to trošku takové obyčejné. Hned ze začátku člověka upoutá velmi pěkný zimně chladný a tmavý vizuál, který tomu hodně dodává atmosféru, a hlavně taky super kamera s výbornými ostrými záběry a citem pro detail a i taková ta standardní pištivá hororová hudba tu je, jenže ono je to asi jak ta hudba, prostě takové normálně hororové. Nápady to má zajímavé a první půlka je určitě líbivá a atmosferická, jenže v druhé půlce se to začíná hodně opakovat a celé to tak nějak směřuje odnikud nikam, což je velká škoda. Hodně tomu taky nepomohlo, že se to v druhé půlce začíná dost blížit těm Zrcadlům, což se naštěstí nestane úplně, ale v jedné chvíli je to málem kopírka. Celý příběh tak nakonec úplně nějak slábne a obyčejní až nakonec přijde ta finální pointa filmu, která je tak trochu i nečekaná, vzhledem k tomu, že film diváka docela zručně odlákává jinými směry, jenže je to pointa sice trošku působivá, ale zároveň taky taková trochu odtržená a nedořečená. Vůbec celý film toho moc nevysvětluje, což je dobře i špatně, protože hrůzy nastupují s tím, že to prostě tak je a hlavní postava se s tím musí nějak poprat, ale zároveň to ve výsledku jen prostě tak je :), protože i když se to vrací k prvkům třeba invaze lupičů těl a podobných, tak to prostě od poloviny filmu postrádá tu zoufale strašidelnou atmosféru a zůstává vesměs jenom ta vizuální atmosféra, která je ale přinejmenším fakt dobrá. A nakonec taky ta herečka v hlavní roli je velmi sympatická a přitažlivá a to filmu dává hodně teda :), ostatní postavy by mohly být v klidu jakékoli, protože o ně nijak zvlášť ani nejde a moc si nezahrajou, ale i jejich obsazení bylo docela fajn, jinak to ale byla taková one woman show :), takže doufám, že Lena Headey bude mít víc hlavních rolí v nějakých super filmech. :) (24.01.2011)

Nadhodnocuju o celou jednu hvězdu a je dost dobře možné, že ji dřív nebo později uberu. V tuhle chvíli ale nemůžu než konstatovat, že mi ten film sednul skoro dokonale téměř ve všech ohledech, především pak pomalým budováním atmosféry a tíživou vláčností. A tou krásnou, hořkou pointou. Nemluvě o síle všeho toho studeného, hutného ticha. Ono, když se do takového ticha něco tříštivě rozbije, echa v hlavě rezonují dlouho a silně - a klidně se bez uzardění přiznám, že kolem zrcadel posledních pár dní procházím obezřetněji, než je u mě obvyklé. (27.07.2014)

Tak především díky závěru jsou mé pocity trochu rozporuplné. Klasických lekaček zde není mnoho, což by ani nevadilo, protože vše je provázáno zvláštním napětím. Po celou dobu nemáte tušení voco vlastně gou, to je taky dobře. A když postupem děje do sebe jednotlivé střípky příběhu pěkně zapadají, říkáte si, co se asi může zkazit. Až do onoho konce, kdy jsem si připadal jako totální idiot. :-) Myslím si, že zase tak blbý nejsu, ale tohle jsem vážně nepochopil. I tak ale Broken se slušnou atmosférou, kamerou a TICHEM... 70% (18.07.2009)

Tenhla film mám doma nejmíň 5 let a pořád jsem ho odkládal. Vůbec se mi do něho nechtělo. Nejspíš proto, že jsem od něho moc nečekal. A ejhle pochyby nebyly na místě, protože to vůbec nebylo špatný. Snímek rozhodně těží ze střihu, zvuku a kamery. Dále chválím ( místy ) mrazivou atmosféru, nějaký ty lekačky a celkem zajímavou pointu. Popravdě jsem se bál nejvíc konce, protože The Broken měl solidně našláplo ke 4 hvězdám. Zpočátku mě konec trochu rozhodil ( asi jsem čekal něco jinýho ), ale po pár minutách se mi to rozleželo v hlavě a uznávám, že zakončení celkem originální a povedený. Proto si tenhle film ( i díky nízkýmu hodnocení zdejších uživatelů ) moje 4 hvězdy zaslouží. (26.05.2016)

Hororové ladění se nerovná unikání smyslu, a tak se stalo, že mě napadla další varianta českého názvu - Hlava jako střep - čímž chci říct, že jsem nepochopila a výjimečně z toho neviním vlastní zabedněnost , takže k pochvale mně zbyl jen příjemný pohled na Lenu Headey, ačkoli mám výhradu k jejím sedmadvacetinám, na které se neúspěšně snažila vypadat, i fakt, že mě The Broken dokázal udržet v napětí, to však nic nemění na tom, že jsem se po svých každodenních ranních zkušenostech mohla krátce po projekci, uprostřed noci, vysmát všem zrcadlům. (08.12.2013)