Čtvrtý druh

Celkem zajímavý námět, který silně opisuje od průkopnické Záhady Blair Witch, navazuje na slabé Paranormal Activity a další pseudodokumenty, přičemž zvoleným stylem vyprávění se film samotný připravuje o jakoukoliv působivost, neboť nelogické prostřihy mezi v úvodu přiznanou inscenací událostí a "dokumentárními záběry" jen upozorňují na to, že sledujeme fikci - pouhou napodobeninu. Díky tomu je strašidelnost filmu prakticky nulová a to je u hororu docela velký problém. Nový trend vyčpěl dříve, než jsem čekal. Díky za Blair Witch, Cloverfield, Rec a District 9, ale takové bláboly, jako je Čtvrtý druh, si, milí filmaři, strčte za klobouk. 40% (27.02.2010)

Je fakt, že filmová část se od tý dokumentární značně liší dopadem na diváka a nepůsobí zrovna kvalitně a možná i trochu ruší atmosféru, každopádně je tam nutná pro dotvoření příběhu a ty správný hororový a znepokojivý pocity spolehlivě přinesou dokumentární záběry z hypnóz, policejních vozů atd., na kterých toho sice neni až zase tolik vidět, ale to je právě to, co je na tom to nejděsivější a nejznepokojivější. (05.02.2010)

Blízké setkání čtvrtého druhu je bezesporu atraktivní filmová (i literární) látka. O to větší je pak škoda promarněné šance. Achillova pata tkví v nezvládnutém a nedotaženém konceptu očitého svědectví, kdy jsou skloubeny (snad) autentické záznamy a rádoby umělecká rekonstrukce, která je místy až příliš doslovná a mnohé nevyřčené a nezobrazené podsouvá divákovi rastrem své jednoznačné interpretace. Režisér si také mohl odpustit rámcové uvození, které jakoby celý snímek zařazuje do seriálu Akta X - je to příliš laciné a až k podezření okaté. Podobné filmy: Paranormal Activity, Oheň v oblacích, Invaze, Blízká setkání třetího druhu (05.03.2010)

Rádoby polodokumentární horor natočený "podle skutečných událostí" a s "reálnými" videozáznamy. Jenže paradoxně tohle, co mělo být hlavní devízou filmu, je jeho největší problémem hodně to shazuje celkový výsledek. Kdyby to totiž celý natočili v "normálním" stylu a nepoukazovali furt na to, že se to opravdu stalo, tak by to bylo o hodně atmosféričtější a působivější. Podle skutečnosti to totiž samozřejmě není a ty dokumentární záběry to spíše ruší než aby přidávaly na působivosti. Přitom pár zajímavých scén se tu najde a režisér asi nebude úplný střevo. Chtělo to ale mnohem lépe celý koncept uchopit a do hlavní role obsadit někoho lepšího než Millu Jovovich, která to hlavně ke konci absolutně nezvládá. 30% (14.03.2010)

Zkouška nedobrovolného spojení aneb interaktivní rozpolcenost na čtvrtou... Dost možná nejsme ve vesmíru sami, ale jestli tam doopravdy NĚCO je, pak na to budeme sami. Aby vše fungovalo přímočaře a znepokojivě, tak ona interaktivně dokumentární forma nesmí být samoúčelná, což mi právě u The Fourth Kind po většinu času připadalo, že tady to prostě prvoplánové je. Olatunde Osunsanmi podle mě zcela jednoznačně klade důraz na jednotlivé detaily, které ale ve výsledku poněkud nezapadají do jednoho kompaktního celku. Zkrátka "filmová" linka příběhu se s tou "dokumentární" jednoduše tluče jak děcka na pískovišti a v důsledku toho celková autenticita prostě pokulhává. Ne, záměr určitě nebyl špatný, ke kladům nepochybně patří nápaditá práce Lorenza Senatoreho s kamerou (bohužel už o dost méně povedený střih) i zvláštně (po)ruchová hudební kulisa Atli Örvarssona a pár nezpochybnitelně znepokojivých okamžiků. Na druhé straně nevěrohodná Milla Jovovich a ta mnohdy zbytečná "čtyřiadvacítková" obrazová mozajka. Zkrátka The Fourth Kind mohl být dobrý paranormální film, avšak když chcete až přespříliš, pak to všechno funguje jen napůl. P.S.: "Během roku 1976 několik dětí a mladých dívek nezávisle na sobě pozorovalo podivného opeřeného "sovího muže". Objevoval se blízko kostela v Mawnanu, malé vesnici na jižním pobřeží Cornwallu" (Karl P. N. Shuker, Atlas světových záhad, 1996) - všechno souvisí se vším. [final rate: 50%] (17.03.2011)