Dark Woods 2
Obsahy(1)
Pätica spolupracovníkov z deratizérskej spoločnosti prichádza do opusteného sanatória, aby pred plánovanou demoláciou vyčistila tamojšie priestory od škodlivín. Keď už sa zdá, že sú v budove s viac ako 300 miestnosťami úplne sami, narazia na podivného správcu, ktorý nepôsobí zrovna priateľským dojmom. Aby toho nebolo málo, po pár hodinách práce nájdu pri jednom zo schodíšť ťažko zraneného muža, ktorý následne umiera. Na jeho tele jeden z pracovníkov nachádza zvláštne jazvy, ktoré nedávajú žiadny zmysel. Kto bol tento neznámy muž? Šlo snáď o miestneho bezdomovca? Alebo je pravda omnoho komplikovanejšia? Už čoskoro sa všetci presvedčia, že dané priestory už zďaleka nie sú nemocnicou, v ktorej sa v minulosti pomáhalo... (*CARNIFEX*)
(více)Recenze (57)
S Villmarkem má Villmark 2 společnýho asi jen režiséra a trochu lesa, ale dle hodnocení jedničky to asi nejednoho hororáře spiše potěší. Co se zápletky týče, tak se jede v šabloně Grave Encounters, přičemž se naštěstí nejedná o FF. Takže škrtáme hatery jedničky, škrtámě hatery FF a můžeme taky škrtnout hatery duchařin, protože ona je to taková duchařina bez duchů. Pål Øie nemá problém s budováním atmosféry, takže neurčitostní hodinka je v závěru naklopena do creepy naháněčky, jež pokukuje například po této severské slasherové pecce. Je trochu škoda, že tvůrci nevyšperkovali tento povedený horor trochou poctivýho gore, protože prostoru tam bylo spousta, bohužel zůstalo jen u vybízení. Nebudu rozporovat, že se nejedná o nic originálního, ale já si pravděpodobně Villmark 2 do letošní TOPky dám. Dá se doporučit! ()
Bohužel, ale tohle je oproti jedničce kvalitativní sešup o dobré dvě třídy. Navíc to s ní nemá absolutně nic společnýho, jelikož se původně malý, ale působivý lesní horor proměnil na tuctovou vyvražďovačku. To, že les vystřídalo ne zcela opuštěné sanatorium, ještě beru. Co však hlava nebere, tak je absence jakékoliv atmosféry, protože onen rozsáhlý labyrint se k tomu vyloženě nabízel. Navíc to dost smrdí citelnou snahou zalíbit se širší divácké obci: tentokrát žádné hrátky s kamerou či se světlem a stínem, tady se jde poměrně rychle na věc a divák se o původu záporáků dovídá už po pár minutách. Ale nebudu to dál zbytečně okecávat, tohle prostě bolelo. (40%) ()
Ako ďalšie z mnohých pokračovaní sa dej presunul z lesa do liečebne, kde sa vydá skupinka robotníkov, avšak postupne zisťujú, že nie sú úplne sami a začnú rad radom zomierať. Najviac sa mi páčil soundtrack, ktorý znie už pri úvodných titulkoch, ináč je to priemerný horor, v ktorom sa polovicu filmu zase dokopy nič neudeje, potom to konečne nejako vygraduje a nasleduje nejaká "neskutočne" prekvapivá naháňačka, ukrývanie sa, potkýňanie o mŕtvoly a boj o život. Takých hororov tu bolo... Asi lepšie ako preceňovaná jednotka (ktorá mi vyšumela z pamäte už asi natrvalo), ale či si po týždni spomeniem na toto... asi ani nie. Nakrútené je to pekne, ale zaujímavé to nie je ani trochu, napínavé tiež nie a gore chýba. Cítiť maximálne pár atmosférických pokusov. ()
Se omlouvám, ale tohle fakt nešlo. První Villmark se mi líbil velmi, Skjult byl občas strašidelný, ale váznul mu scénář ... no a u druhého Villmarku Pål Øie doručil opravdu už jen solidní vizuál a atraktivní prostředí opuštěné psychiarické léčebny. S plnou vážností říkám, že tenhle film mohl vzniknout tak, že tvůrci našli strašidelnou budovu, vyrazili tam s několika herci (půlka jim bude hrát oběti, půlka strašidla) na týdenní dovolenou a bez rozmyslu, důvtipu, účelu a scénáře tam NĚCO na první dobrou natočili. Druhý Villmark je zkrátka ubíjejícím způsobem bezcílné bloudění opuštěným barákem, které sice bylo natočeno na profesionální filmařskou výbavu, tzn. na první pohled vypadá lákavě, ale na druhý pohled je očividné, že s důležitějšími věcmi si tu nikdo moc starosti nedělal. Panebože, vždyť to nebylo ani atmosférické, a to je v takovém prostředí fakt výkon. Chtělo se mi křičet hilfe (další věc - ta přeházená písmenka, mně by vážně zajímalo, v jakém momentě si je podle představy tvůrců průměrný divák složí). ()
Galerie (10)
Photo © Filmkompaniet MadMonkey
Zajímavosti (1)
- Natáčelo se v hlavním městě Maďarska Budapešti, Lusteru a okolí Kaupangeru v Norsku. (Cheeker)
Německé "Hilfe" se zde ve psané formě objeví hned několikrát, přesto je to film norský a tak poněkud pošahaný jak Breivikova mysl. Hlavní je, že jsem po tomhle filmu zjistil, že mně norština zní. Tudíž jsem se ihned nechal zapsat do kurzů norského jazyka s Norou Fridrichovou, kde pravidelně u liščí nory procvičuji norská slovíčka a hledí na nás místní norek (hovorový výraz pro ožralu). Už umím říct plynně dvě celé věty. Na norskou kinematografii hledím s despektem, tenhle hororový kousek poněkud vylepšil můj postoj k ní, i když se do dalších filmů nehrnu. Tenhle horor to hraje dost na stísněnou atmosféru než na nějaké hutné a chutné gore, které má ve filmu nízké procento zastoupení, což je škoda vzhledem k průběhu děje. Severských lesů si divák tentokrát moc neužije, bloudění v nekonečném areálu bývalého sanatoria však rozhodně ano. To za války sloužilo k pokusům na pacientech, ale od konce sedmdesátých let je komplex uzavřen a určen ke zbourání. Do jeho prostor přijíždí na inspekci výzkumný tým, který na svoji práci nebude mít klid. V prostorách zchátralého komplexu je cosi velmi znepokojivého, co dá o sobě zanedlouho vědět. Tým na místě nachází podivínského správce, který ví o pohnuté minulosti areálu opravdu víc než dost. Správce Karl připomínal starší verzi Babiše. Dovedu si představit, že kdyby jednou přišel o svoje miliardy, tak takhle nějak bude vypadat, protože bude mít běžné starosti obyčejných smrtelníků. A tenhle Karl Babitsch (z filmu pochopíte, proč jsem to takhle napsal) nebyl zdaleka jedinou postavou, co obývala tyhle nehostinné prostory. To sami uvidíte, kdo všechno se tam ještě vyskytl. Námět skupinky v ohrožení je už klasika žánru. Nic nového, ani objevného, nepřináší zjištění, že se v sanatoriu děla za války zvěrstva, ani to, kdo je měl na svědomí. Tenhle horor v podstatě diváka, pokud jde o drastičnost, docela šetří. Asi největší slabinou je, že režisér to nenatočil dostatečně napínavě, přehledně a srozumitelně. Postavy nemají legrační jména - Frank (to byl muž), Live (to byla žena a zároveň vedoucí výpravy), Synne (to byla žena), Ole (byl muž) atd. Čekal jsem, že mně ta směšná jména budou připadat směšná, ale celkem normál. Poměrně horší, trochu i nechtěně směšné, bylo ale finále. Určitě se o něm nedá prohlásit, že bylo explozivní a napínavé. Film se rozjížděl postupně, rytmus i tempo měl solidně nastavené, i když nijak zběsile, objevily se i příjemné náznaky strašidelné atmosféry, situace, do níž se hrdinové dostali, se jevila bezvýchodná. Pracovalo se převážně s obehranými prvky, kterým se nepodařilo vtisknout nějaký zásadní inovativní rozměr. Pokud jde o úmrtí jednotlivých postav, nebyla stoprocentně přehledná. Nezřídka se stalo, že někdo náhle zmizel ze scény, ne nutně to znamenalo, že zemřel, ale zpětně jsem ztratil přehled, co se s tou kterou postavou vlastně stalo. Značné nejasnosti panovaly v postavách z dávné minulosti, u nichž nebylo srozumitelné, jakým způsobem tak dlouho přebývají v opuštěném sanatoriu, případně co jsou zač. Režisér svoji kůži nedal ale tak snadno, snažil se. Tak se taky diváci snažte u tohoto hororu vydržet a nevolat Chocholouška. Ten, pokud vím, nepocházel z Norska. Ale řečeno jeho slovním obratem: na norský horor se podívám jednou, maximálně dvakrát za deset let. Ale spíše to bude častěji. 60% () (méně) (více)