Marvel's Luke Cage

I kdyz mi to vyslo na tri hvezdy, mel jsem v druhe puli problem cely serial vubec dokoukat. Proc se proboha tvurci zbavovali tak skveleho zaporaka? A proc ho nahradili nekym tak debilnim, klisovitym a nudnym? Kam se podela filmovost akcnich scen jake ma Daredevil? Kam se podela hutna atmoska Jessicy? Zde jsme dostali cernosskou pohadku s ucouranymi dialogy, nudnym vizualem a otravnymi postavami. Ze zacatku se najde nekolik dobrych epizod, ale postupne se to rozmelni v sed, sed a nudu. (23.11.2016)

Season 1: Luke Cage. Maník, kterého normální zbraní nepostřelíte a přežije i výbuch rakety mířené na jeho prdel. Prostředí je převážně černošské a protože tuto komunitu moc neznám, nedocházelo mi mnoho souvislostí/vtipů. Což je škoda. Celkově je to takový ucelenější příběh s málo překvapeními. Konec je slabší, začátek je slabší, prostředek však velmi silný. Úžasný přímo. Celkově takový průměr. 60 % (22.03.2017)

Je to lepší, než jsem čekal. A docela o dost. Nejvíce jsem se bál, že postava Luka nebude mít to potřebné charisma, aby fungoval jako hlavní hrdina. Mé pochyby ale Luke setřásl rychle. Dávám však čtyři hvězdy a zároveň zvedám u Daredevila a Jessicy Jones na plný počet, protože přeci jen menší propast mezi těmito seriály vidím. Daredevil má hutnější atmosféru, lepší vedlejší postavy a hlavně skvělé záporáky. To samé se dá říct i o Jessice, která akorát oplývá jinou aurou. Tyhle tři komponenty Luke postrádal. Atmosféra Harlemu byla jasně daná už od začátku a její klima se nikterak neměnilo. Vedlejší postavy až na osvědčenou doktorku Claire fakt bída. A záporáci? To je největší slabina. Černých se vystřídalo habaděj, ale ani jeden mě nepřesvědčil, ať už podnícením strachu a respektu, chytrostí nebo něčím jiným. Celkově vzato však solidní práce, zvládl jsem to za čtyři dny, takže žádná nuda. Luke Cage však v mých očích bude asi nejlépe fungovat v Defenders, ačkoliv se z oné superhrdinské čtyřky jedná o nejsilnějšího člena týmu. (11.10.2016)

Odtažitost a zpomalování tempa mi tolik nevadily, aspoň měl seriál vlastní tvář, která mu seděla. Druhá věc je, že mě na něm nejvíce bavilo, když se objevila „komiksovost“. Cageovi protivníci sice působili jako levná kopie Wilsona Fiska, ale zbytek postav, ať už nových nebo starých, dokázal sledování zpříjemnit, zvlášť když měly příležitosti, kde mohly vyniknout. A díky různým lákadlům se už nemůžu dočkat Defengers. 3,5* (Netflix) (10.10.2016)

1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale ta největší devíza. Jeho zápal a tvrdá neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá detektivka Misty v až sugestivním podání Simone Missick. 2. série - 60% - Snad každý seriál z místního univerza provází každým rokem stížnosti na počet epizod a jejich délku. Nikdy jsem se s podobnými námitkami neztotožňoval, ale právě tady poprvé (a snad naposledy) musím souhlasit. Třináctka epizod je v tomto případě neúnosná, každý záběr se protahuje donekonečna, spousta banálních dialogů či monologů překročí načasování pointy a dějové linky by se s klidem vešly do polovičního prostoru. I přesto, že je stále o čem vyprávět. První vlna krvežíznivých nepřátel je pryč, zůstává druhá, rozpůlená. V jedné části přináší spoustu nesrozumitelného přízvuku za doprovodu neposlouchatelného reggae a s tváří animálně zavilého bojovníka, ve druhé pak starou známou sebranku, v jejímž čele je i tentokrát Mariah, nejafektovanější, nejpřehrávanější a v důsledku jednoznačně nejhorší záporná postava celého Defenders vesmíru. Subjektivně mi přišlo, že má prostoru skoro tolik jako sám Luke, který prošel zbytečnou změnou. Zatímco v první sezóně si nesl dávné šrámy a z nich pramenící traumata se ctí, teď mu scénáristé přihráli jakýsi "vnitřní vztek", kterým od sebe odhání spojence i blízké osoby a nejednou ho takové pnutí donutí ke když ne špatným, tak alespoň pochybným rozhodnutím. Jeho síla stoicky klidného harlemského svalu tak razantně otupuje a při nedostatečném prostoru pro mou oblíbenou Misty zůstává jediný opravdový klad. Shades. Tenhle kluzký had, o kterém jsem celou předchozí řadu přemýšlel, jestli mě baví nebo ne, se najednou bez potíží stává králem celého seriálu. Ať kuje další pikle, sleduje osobní cíle nebo jen musí zakusit následky svých rozhodnutí, září Theo Rossi každým svým šibalským úsměvem. Trochu smutně to tak není titulní hrdina, ale právě nevyzpytatelný seňor Alvarez, kvůli komu bych si přece jen pořád přál, aby se bezútěšný svět neklidných rytmů a hlasů na obrazovky ještě někdy vrátil. Po vpravdě kmotrovsky laděném finiši totiž tvůrčí záměr chápu, ale pachuť z něj zůstává palčivě nahořklá. (18.03.2017)