Čelisti

Takže - Čelisti jsem viděl poprvé v osmi letech, po dlouhém žadonění a přemlouvání svých drahých rodičů:) A nenechalo to na mě žádné velké následky (vždycky jsem byl trochu zvláštní dítě) - ve chvíli kdy celé příbuzenstvo vyjeklo, jsem dál klidně seděl a čekal, kdy už se sakra objeví ten žralok!!!! Nějaká hudba od nějakého Williamse mi tenkrát byla ukradená (což je dnes poněkud naopak:)), ale nic z toho nemění ani ň na faktu, že Čelisti jsou perfektně natočený thriller a Robert Shaw totální machr:) (21.02.2003)

„Potřebujeme větší loď!“ Kdo by neznal Spielbergovy digitální ještěry, kdo by neznal Spielbergovy výlety do druhé světové války, kdo by neznal jeho útoky od obrovského bílého žraloka. Spielberg je značka, Spielberg je jistota. Před čtyřiceti lety, před deseti lety, dnes. Velké problémy s maketami žraloků, přepisování scénáře, špatné počasí, hádky na place, nevraživost mezi hlavními herci, vysoce překročená délka natáčení, navyšování rozpočtu, dohady při postprodukci – Steven to neměl snadné. Nakonec ale stvořil žánr/tradici letních blockbusterů. A tržby a ohlasy (i kritická nařčení) byly halasné. Strategie práce s monstrem – lidožravým bílým žralokem – to byla ukázka talentu ve službách filmařské inteligence. O zvířeti se mluví, hraje se s ním ve videohře, je na plakátu – ale ve filmu diváka (alespoň v první hodince a něco) děsí jen v náznacích. S iracionální hrozbou se tak pracuje náramně. Zlověstný hudební motiv ze skladatelské dílny Johna Williamse (jeden z jeho pěti Oscarů) nejprve nikdo nebral moc vážně, nakonec ale tvoří nedílnou součást legendárního snímku. A Spielberg? Naštěstí měl dostatek rozumu, aby odmítl pokračování, a vrhl se na další neprobádané filmařské cesty. (27.01.2016)

|| Scenár: Peter Benchley, Carl Gottieb | Hudba: John Williams | Produkcia: Richard D. Zunack, David Brown | Distribúcia: Universal Pictures | Rozpočet: 9 miliónov $ | Tržby: 470,653,000 $ || Jeden z najatmosferickejších filmov vôbec. Trochu kratšia metráž, svižnejšia dejová linka, a je to plná pálka. V dobe vzniko to ale musela byť jasná pecka. (11.05.2013)

„Tak to´s mi teda vysvětlil.“ Predsa len to za tie desaťročia jemnulilinko zostarlo, ale stále je to parádny dobrodružný horor. Spielberg z Benchleyho (relatívne dosť nudnej) knihy vzal Veľkého bieleho a postavy, vyhodil neveru i prehnané sústredenie na zákulisné dianie v Amity, pridal nezabudnuteľne mrazivý monológ o Indianapolis, z nepriateľov Brodyho a Hoopera spravil parťákov – a je to pecka! Čeľuste obsahujú plno scén, ktoré na diváka, ktorý to vidí prvý raz v živote až teraz, dodnes fungujú na jednotku (hlava, vynorenie sa), hudba je neuveriteľná, kameraman sa hrá ako vládze (a že vládze dosť) a život tomu dávajú strašne si to celé užívajúci Scheider, spievajúci Shaw a Dreyfuss (a jeho nákazlivý smiech), medzi ktorými to neuveriteľne iskrí. Už tá nádherná scéna pri večeri. Mrzí ma, že sa takáto geniálna chémia v dnešných filmoch darí dosahovať len veľmi nečasto. 9-miliónový rozpočet a celosvetová pálka 470? Čo by za to mnohí filmári dali ešte i dnes, nieto v polovici 7O. rokov. (30.10.2004)

Scéna z tohohle fillmu, kdy hraje výtečná hudba Johna Williamse a blíží se žraločí ploutev mě napadá vždycky, když se dívám na nějaký nepodařený horor a je tam trapná chvíle ticha a nudy. Pan Spielberg zde totiž dokázal vytěžit spustu hrůzy z jedné papundeklové ploutve. Celé zvíře moc neuvidíme, ale atmosféra toho, že tam někde dole je, přetrvává celý film a opravdu nevyprchá. (01.12.2003)